Studnický kostel s pravidelnými bohoslužbami prožíval špatné časy hlavně po roce 1990. Tehdy byl osmkrát vykraden. Při opakovaných krádežích byl natolik poškozen oltář, že musel být odstraněn a v roce 1995 následovala celková rekonstrukce interiéru.
Jeho původní podoba je zachycena právě ve filmu Ať žije republika. Tento trezorový film byl jedním z vůbec nejdražších barrandovských projektů šedesátých let. Zahrála si v něm třeba začínající Iva Janžurová.
Na hřbitově ve Vysokých Studnicích u kostela se potkali před kamerou i významní slovenští herci té doby - Vlado Müller a Gustáv Valach. Vedle nich dostal od režiséra Kachyni velkou roli také dlouholetý člen Horáckého divadla Pavel Wuršer.
Natáčení si pamatuje starosta Vysokých Studnic Jaroslav Vrána. V komparzu podle něj hrály desítky místních obyvatel. „Tehdy mi bylo třináct. Celá ves pak jela na premiéru do jihlavského kina, nejlepšího široko daleko,“ vzpomíná starosta.
Z věže je daleký výhled, někdy až do Havlíčkovy Borové
Z věže kostela na kopci je nádherný rozhled do širokého okolí, třeba až na Křemešník, kde stojí jiný kostel Nejsvětější Trojice. Vidět někdy bývá z Vysokých Studnic až do Havlíčkovy Borové, kde rovněž mají kostel vysoko na kopci nad městysem.
Borovský kostel se mimochodem objevuje v jiném Kachyňově trezorovém filmu, Noc nevěsty. I při jeho vzniku spolupracoval režisér se scenáristou Janem Procházkou, stejně jako v případě velkofilmu Ať žije republika.
„Jak tady teď kůrovec poničil lesy, tak je z věže vidět ještě víc,“ konstatoval Jaroslav Vrána.
Tamní věž bývá zpřístupněna jen výjimečně, třeba při akci Noc kostelů. V současnosti dělníci opravují kaple u kostela v prostoru hřbitova, které jsou ve filmu rovněž zachyceny.
Širokoúhlý snímek Ať žije republika vznikl k dvacátému výročí osvobození Československa. A úspěšně se promítal i v zahraničí. Na filmovém festivalu v argentinském Mar del Plata získal hlavní cenu. Jenže v roce 1970 bylo zakázáno jeho další šíření v Československu a skončil v trezoru.
Kvůli hlavní roli Lstibůrek nestíhal chodit do školy
Hlavní dětskou roli si v tomto filmu zahrál tehdy vesnický chlapec Zdeněk Lstibůrek. Bydlel tenkrát 40 kilometrů od Brna - v Brankovicích. V době natáčení měl chodit do sedmé třídy základní školy. Jelikož je ale skoro v každém záběru více než dvouhodinového filmu, vyučování v tom roce vůbec nestíhal.
K roli se dostal díky mamince, která si všimla inzerátu v novinách. A tak spolu vyrazili na konkurz do Brna, kde byly další stovky dětí. Režisér si nakonec vybral právě malého Zdeňka a rozhodně nelitoval.
„Rád vzpomínám na Zdeňka Lstibůrka, v dospělosti úspěšného architekta, který mi ztvárnil hlavní roli pronásledovaného a citově vydíraného venkovského chlapce ve filmu Ať žije republika. Zdeněk totiž začal životem svojí postavy žít. Převtělení! Stačil mu telepatický pokyn,“ popsal o mnoho let později Kachyňa. Lstibůrka ve filmu nadaboval Jan Kraus, současný známý moderátor a herec.
Když už bylo rozhodnuto, odjel představitel hlavní role do Prahy a filmaři jej ubytovali v hotelu přímo na Václavském náměstí. To bylo něco pro dvanáctiletého kluka z jihomoravské vesnice! Jenže filmování nebylo pro chlapce nijak snadné. Točil v dešti, blátě i sněhu.
Čelil šikaně, dostával facky a nevoněla mu krev
Scénář navíc předepisoval, že malý Olin bude čelit šikaně od spolužáků. Facky dopadající na jeho tvář byly opravdové. Navíc s ním před kamerou krutě zacházel jeho otec v podání Vlada Müllera, jenž nešel pro ránu daleko a jednou chlapce i mírně přidusil. To už bylo na malého herce dost, odmítl točit a filmařům utekl do lesa, kde ho pak tři hodiny hledali.
Chlapec nesnášel ani filmařskou krev, která mu páchla. Mazali mu ji po tváři. Byl tedy nakonec rád, že filmování po roce skončilo. Svým výkonem ale zaujal francouzské tvůrce, kteří tehdy připravovali seriál Bella a Sebastián. Z této spolupráce ale nakonec sešlo.
Zdeněk Lstibůrek se ovšem v dospělosti k filmu vrátil jako architekt a spolupracoval i se zahraničními štáby. Jednu dekoraci stavěl třeba v lomu Velká Amerika.
Když byl už jako dospělý na vzpomínkové besedě v jihomoravské vesnici Únanov, kde také tento film natáčel, potěšilo jej, že ho tam pamětníci brali stále jako svého „malého“ Olina.
Zdeněk Lstibůrek zemřel letos 3. března.