Nesmírně zručný kreslíř, grafik a malíř Max Švabinský proslavil české výtvarné umění po celé Evropě. Stál i u zrodu položení tradice portrétování československých a českých prezidentů, když krátce po vzniku republiky vytvořil první podobiznu Tomáše Garrigua Masaryka.
Splynutí duší našel Švabinský se svou múzou Eliškou Vejrychovou. Sedmnáctiletá dívka cítila, že si spolu rozumí. „Ela snila o umělci a malíř našel děvče, které si chtěl vychovat podle svých představ,“ hodnotil jejich vztah kunsthistorik Ludvík Páleníček.
Švabinský si milovanou Elu vzal až o pět let později, v roce 1900, a maloval ji jako křehkou ženu. Jenomže docela brzo v ní začal ztrácet inspiraci. Zjistil, že Ela stárne a ztrácí pro něho erotický náboj. Už po roce 1904, kdy se seznámil s baronkou Sidonií Nádhernou, se do své nové femme fatale zamiloval. Silně ho okouzlila.
Jenomže Sidonie se ani trochu nebála sexu a neuměla být věrná. Proto ji ve Švabinského touhách zanedlouho vystřídala Anna Vejrychová, rozená Procházková. Potíž byla v tom, že šlo o jeho švagrovou. Jejich milostné vzplanutí navíc Švabinský klidně zobrazil v dřevorytech z cyklu Rajské sonáty.
Čtyři osudové ženy Maxe Švabinského. Byla mezi nimi švagrová i nevlastní dcera |
Ve svých pamětech to připomíná dcera Anny Vejrychové Zuzana. „Vytušila jsem brzo, že řeč se týká maminky a strýčka Maxe,“ píše.
„Dodatečně jsem se také dozvěděla, jaké rodinné drama proběhlo na pozadí mánesovských oslav. Na Maxově plakátu k výstavě byla totiž alegorická postava, v níž bylo snadné rozpoznat model – moji maminku. Táta, kterého to přirozeně vyvedlo z míry, prohlásil, že Maxe při slavnosti zastřelí. Vlastnil totiž revolver a rád ho při sobě nosil. Ela ho zapřísahala, aby rodinné problémy neřešil na veřejnosti, za přítomnosti prezidenta republiky. I když bylo koneckonců jasné, že Rudolf něco podobného neudělá, přesto asi Max toho dne vystupoval na pódium s tlukoucím srdcem,“ popisovala Zuzana reakci svého biologického otce malíře Rudolfa Vejrycha na milenecký vztah v rodině.
Po rozchodech a rozvodových peripetiích obou manželství se Švabinský oženil s Annou Vejrychovou v roce 1930 a její dceru Zuzanu adoptoval.