Moje dcera Alfrédka má moc ráda Šípkovou Růženku. A to znamená, že jsem ji už vyprávěla opravdu hodněkrát. Když se probudí uprostřed noci ze špatného snu, usne jedině u vyprávění této pohádky – kvůli tomu, že jsem Růženku vyprávěla už tolikrát, musím se vám dnes svěřit se svými velkými otazníky, které mám ohledně této velice klasické pohádky.
Ještě než se do toho pustím, nevím, jestli jste zaznamenali hnutí kolem Šípkové Růženky, které požaduje změnu konce, protože se všemi pravidly dnešní doby už Růženka ve spánku nemůže být políbena, je to totiž „nevyžádaný polibek“. Nevím přesně, co toto hnutí požaduje za závěr, jestli něco jako „princ Růženkou divoce třásl, a když se probrala, zeptal se jí, zda by ji mohl políbit, a tím ji vysvobodit“, nebo něco ještě více respektujícího, například: „když zjistil, že spí, pokládal to za jasné ,ne‘ a odjel zpátky domů“.
Když si představím, že bych se přichomýtla k ženichovi, který by mentálně žil v roce 1924, opravdu si nejsem jistá, že bychom v manželství našli společnou notu.