Je herecké manželství dobrá volba?
Je. Už jenom kvůli tomu, že se partneři dokážou vcítit do toho, co ten druhý prožívá. Pavluša je ale tak empatická, že i kdyby byla třeba paní učitelka v mateřské školce, což vystudovala, dokázala by to taky. Já asi ne (usmívá se). Ale když má někdo z nás týden před premiérou, je hájený. Ten druhý a vlastně celá rodina se mu snaží vyjít vstříc... Snaží se o maximálně možnou toleranci při výkyvech jeho nálad.
Týdeník TÉMAVychází v pátek Co všechno Ondřej Malý zažil v psychiatrické léčebně v Bohnicích? A proč dal v divadle výpověď? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Hraje se vám líp s manželkou na jevišti, nebo před kamerou?
Před kamerou jsme se mockrát nesešli. Poprvé jsme se potkali ve filmu Hany. Tam to byla jen chvilička. Ani v připravovaném seriálu Četníci z Luhačovic jsme moc společných scén neměli, byť jsme tam manželé. Doufám, že se dočkáme něčeho, kde toho bude víc.
V seriálu Ulice, kde září vaše manželka jako kadeřnice Simona, jste se nepotkali?
Ne, tam jsem byl nějaký pokoutný prodejce bylinek. Ale potkaly se tam s ní naše děti. Adam hrál messengera a Anežka byla fracek, který se chtěl nechat přebarvit.
Vy si s manželkou můžete vzájemně postěžovat, jak vás režiséři mají oba v hereckých škatulkách. Vaše žena pravidelně dostávala role samic. Vy zase pořád hrajete mizery.
Nevím, jestli Pavla hraje samice. Možná střelené a nadržené... Je samozřejmě blbé, když jí scenárista řekne: „My to paní Tomicová píšeme přímo na vás.“ A ona jim odpovídá: „Ale vždyť vy mě neznáte.“ Kdyby věděli, co ta Pavla v sobě má... Všem těmhle scenáristům bych přál, aby viděli třeba tu Maryšu, kterou měla Pavla strašně ráda. Myslím si, že tam byla fakt skvělá. Na tom se určitě podepsalo i to, čím si zrovna v životě procházela. Nebo jak hrála v inscenacích Její pastorkyňa či Petrolejové lampy. To byly podle mě její divadelní vrcholy. Teď se mi zase hodně líbí v Kouli. Baví mě ta tragikomická poloha.
Ale už jste dostal i jiné role, například v seriálu Případy 1. oddělení, kde jste hrál soudního lékaře.
Konečně jsem mrtvoly nevyráběl... To mě taky strašně bavilo. Sešla se tam krásná parta. Nejvíc jsem byl s Ondrou Vetchým, se kterým jsem se potkal už ve filmu Všiváci. Kvůli natáčení jsme strávili asi deset dní v Afghánistánu. To nás hodně sblížilo.
Díky tomu seriálu jste se stal populární. Jak se cítíte, když vás lidi na ulici poznávají? Vaše žena říkala, že jste z toho trochu nešťastný, že ztrátu soukromí snášíte ještě hůř než ona...
Ztrátu soukromí nesu opravdu velmi špatně. Ale musím říct, že jsem nějakou výraznou vlnu popularity nezaregistroval. Pavlína to má mnohem horší. V jejím případě se dá opravdu o ztrátě soukromí mluvit.