Mezi smuteční hosty zasedli herci Ilja Racek, Miroslav Donutil, Jiří Lábus, Simona Postlerová či Gabriela Vránová.
"Byl to výborný člověk a kamarád s nádherným smyslem pro humor," řekl iDNES.cz hudebník a moderátor Marek Eben.
"Řekl bych ale, že po úmrtí manželky zanevřel na život," poznamenal herec Vladislav Beneš.
Režisér Ivan Rajmont s Aloisem Švehlíkem (vpravo) na pohřbu Bronislava Poloczka
Miloš Nesvadba se loučí s kolegou Bronislavem Poloczkem.
Ve smutečním sále zazněla pouze jedna krátká řeč, které se ujal ředitel polské scény Těšínského divadla Karol Suszka. "Budeme vždy na tebe hrdí," vzkázal v češtině i polštině Suszka zesnulému, který byl byl členem tohoto souboru.
Na přání pozůstalých člena činohry Národního divadla se po smutečním obřadu nekonaly kondolence. Obřad ještě doprovodila Schubertova Ave Maria.
Bronislav Poloczek |
S hercem, jehož robustní zjev i halasný projev je známý například z filmů Discopříběh 2, Černí baroni, Rebelové, Der Lebensborn - Pramen života nebo také z televizních seriálů Létající Čestmír, Arabela se vrací, Hospoda, Život na zámku či Ulice, se přišli rozloučit jeho herečtí kolegové, přátelé i příznivci. Prostor pod katafalkem zaplnili množstvím květin a věnců, které věnovali například ředitel Národního divadla Ondřej Černý, rodná obec Horní Suchá na Karvinsku, Herecká asociace nebo Činoherní klub.
Poslední filmovou roli Poloczek ztvárnil v pohádce Václava Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel.
Bronislav Poloczek se narodil v roce 1939. Od roku 1956 byl členem polského souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně, kam nastoupil původně jako kulisák. O čtyři roky později debutoval na filmovém plátně. Jeho první filmová role byla v romantickém filmu Valčík pro milion z roku 1960.
Studium herectví na brněnské JAMU úspěšně dokončil o rok později. Poté prošel divadly v Uherském Hradišti, Mladé Boleslavi, Pardubicích a také Studiem Ypsilon v Liberci a v Praze.
V roce 1988 se stal členem souboru činohry Národního divadla, kde ztvárnil kolem čtyřiceti nejrůznějších postav. Za roli Josefa v Turriniho hře Josef a Marie (2005) byl nominován na Cenu Thálie 2006.