RECENZE: Zkrocená hora, jedním slovem krása

Ang Lee točí tak prostě a samozřejmě, jako jiní dýchají. Ani jeho Zkrocená hora, z níž osm nominací činí favorita Oscarů, nepotřebuje rafinovanost. Zážitek z ní shrnuje jediné slovo: krása.

Homosexuální vztah sice vynesl romanci dvou kovbojů kontroverzní pověst, ale skandální se může zdát jen tomu, kdo ji neviděl. Pro Zkrocenou horu platí příslovečné čistému vše čisté. Není v ní ani slovo, metr nebo vteřina navíc.

Nesklouzává ke kýči, nevymačkává slzy v redfordovském duchu dlouhých zasněných pohledů drsného chlapíka s měkkým srdcem po širé prérii. Nestaví do malebných póz pěstěné městské hošíky – tohle jsou skuteční chlapi, pro něž je jejich vztah o to těžší, že se od honáků „chlapáctví“ očekává.

Američtější než western
Když Lee, režisér rodem z Tchaj-wanu, natočil Rozum a cit, zdál se film „britštější“ než jeho anglická klasická předloha. Totéž lze říci o Leeově podobě amerického západu ve Zkrocené hoře: je „američtější“ než tradiční hollywoodské westerny, jejichž náladu nastolí už úvodní scéna na zapadlém nádražíčku. Tam se hrdinové vidí poprvé, když přijmou sezonní práci: beze slov, úsporně, se zdrženlivostí opět téměř britskou.

Zkrocená hora 80 % USA / Kanada, 2005, 134 min Režie: Ang Lee Hrají: Jake Gyllenhaal, Heath Ledger, Michelle Williamsová, Anne Hathawayová Kinobox: 77 % IMDb: 7.7

A od nastolené střízlivosti už Lee neuhne. Romantika, k níž patří kromě dvou mužů jen stádo ovcí, koně, hory, řeka a oheň, působí očistně, ale není tu kvůli účelovému kochání se přírodou. Hrdinové jsou tu kvůli práci. Sled běžných úkonů všedních dnů připomene věcný tón Hemingwayových loveckých povídek, občas prozářený humorem kolem medvěda či náhlého srpnového sněhu.

Podobně nenápadně se rodí vzájemné sbližování. Když jsou dva lidé tak dlouho odkázáni jen sami na sebe, musí si logicky navzájem umývat rány, klukovsky si zapytlačit, poprat se – a jedné mrazivé noci si neprozřetelně dát o skleničku navíc.

V přirozené čistotě jejich spojení není místo pro falešnou cudnost, ale také nic rušivého, vypočítavého ani oplzlého. Naopak, kalné ráno jako by neslo trest za prvotní hřích, který nebude vykoupen ani poté, co se jejich cesty rozejdou a zase sejdou.

Nelze soudit, který z obou úžasných herců je lepší, zda pokušitelsky oddaný Jake Gyllenhaal, nebo chraplavě odměřený Heath Ledger. Oba skvěle zapadají do Leeova umění zkratky: Ledger v sestřihu svatby, ubrečených dětí a manželského sexu i Gyllenhaal při pasivních námluvách s královnou rodea a setkání s jejími přezíravými rodiči.

Za pár minut je jasno, jak si hrdinové stojí po čtyřech letech odloučení, když se obejmou znovu. A Michelle Williamsová v roli jedné z vědoucích, leč mlčících manželek přidává nadlidské sebeovládání.

Pozdní vykoupení
Režisér po rodinném dramatu Ledová bouře znovu předvádí svůj mistrovský způsob, jak naplnit rámec příběhu až po okraj výbušnými emocemi, ale přitom je navenek krotit pod pokličkou. Z látky, již by jiný našlehal ve vypjaté melodrama, vytahuje a zase rychle opouští drobné nedopovězené výseky osudů obou mužů, paradoxně výmluvnější než celé kroniky: rozvod, nové známosti, souběžné výjevy z posezení obou rodin u svátečního krocana.

A do útěků obou hrdinů na letmé tajné schůzky se spolu s jejich šedinami vkrádá smutek marné touhy po dávné nevinnosti, čistotě, soukromém ostrůvku pravdy bez výčitek a  lží. Až se čas, který jim zoufale chybí, připomene v náhlém tragickém úderu – tak nespravedlivě obyčejném, až zamrazí. Strašák krvavého zážitku z dětství, jediná opravdu děsivá vteřina filmu, náhle ztrácí opodstatnění a přichází gesto pozdní vzpoury, pokus o vykoupení – alespoň pro jiné.

Bránit se vstřícné podmanivosti Zkrocené hory je možné jedině pomocí předsudků. Ale byla by to věčná škoda: vždyť líčí v podstatě příběh veronských milenců, historii osudové zakázané lásky, jejíž zmarnění si „nepřátelské rody“ připustí teprve nad hroby Romea a Julie. Jen s tím rozdílem, že o cit tu bojují dva muži a znepřátelené klany představuje předem zaujatý divák.

Obává se však zcela zbytečně. Zkrocená hora není přehlídkou senzacechtivé nechutnosti, nýbrž oslavou uměřenosti, něhy a krásy, jež jsou výsadou i darem velkých filmařů.