Když jste se poprvé objevila před kamerou v němém filmu Pižla a Žižla na cestách, psal se rok 1937. Co by si tehdy šestiletá Jiřinka pomyslela o tom, že o 86 let později bude pořád stát před kamerou?
Šestiletá Jiřinka by z toho neměla rozum, jelikož natáčení brala jako dětskou hru. Ovšem moje maminka Marie, zapálená divadelní ochotnice, která mě k tomu herectví odmalinka směrovala, ta by byla nadšená a dojatá. Tenkrát byla slavná jedna holčička, malá Shirleyka. (Shirley Temple, americká filmová hvězda, se stala slavnou už ve čtyřech letech; v roce 1935, to jí bylo teprve sedm, získala při udělování Oscarů cenu za herecký výkon ve filmu Zářící oči, pozn. red.) A moje maminka mě do té malé Shirleyky stylizovala. Natáčela mi vlásky na kulmu a dělala mi lokýnky tak, jako to měla ona. Brávala mě s sebou k ochotníkům do divadla, kde jsem poprvé stála na jevišti. A takhle jsem taky přišla k té roličce v němém filmečku a ke scénce s komiky Žižlou a Pižlou.
Byla spousta rolí, které bych bývala ráda hrála, a dostaly je moje kolegyně. Ale nikdy jsem si z toho nedělala těžkou hlavu.