Začněme obnovením činnosti projektu The Stylists s Tonyou Graves. Na základě čeho jste se dali opět dohromady?
Byli jsme pořád v kontaktu, i když se po hudební stránce nic nedělo. A Tonya mi před letními prázdninami napsala, zda by nestálo za to vše konečně dotáhnout a uspořádat koncert. Lidé z jejího okolí jí totiž často říkali, jaká je to škoda, že jsme vlastně nikdy živě nehráli. Což se nejen dobře poslouchá – že to po těch letech někoho stále bere – ale je to zároveň i velká výzva a ty já mám rád.
Navíc to bylo vždycky moje přání, protože náš materiál má sílu, kterou koncertní podoba myslím ještě umocní. Prostě slovo dalo slovo, souhlasil i náš důležitý spoluhráč Petr Venkrbec, sestavu jsme kromě dechů pak doplnili i o živé bicí. Dobře to dopadlo i s bookingem, vzala si nás pod sebe agentura MySeOzvem, takže 20. října začínáme v Praze. Pěkně polehoučku, v Café v lese.
Jaké máte plány do budoucna?
Byl bych rád, aby nezůstalo jen u přehrávání songů z první desky. Takže se už pracuje na nových skladbách a postupně je budeme zařazovat do repertoáru. Jestli pak pro rok 2024 vznikne celé album, nebo třeba jen nové EP, se uvidí.
Vaše jméno bylo dlouhou dobu spojeno s kapelou Vanessa, která aktuálně vydala album největších hitů a chystá se na turné. Podílel jste se nějak na bestofce Meisterstücke?
Zhruba před dvěma roky jsem interně oznámil, že končím. Ale i tak budu na turné částečně přítomen, protože jsem kapele poskytl své elektronické základy, aby moje skladby mohli odehrát v původních aranžmá. Co se výběru týče, podílel se na něm v rámci jakési domluvené supervize, která se týkala třeba konzultací při výběru grafiky pro obal, výběru skladeb, dodání podkladů k novému masteringu a podobně.
Nicméně jakmile vinyl vyjde, další spolupráci už neplánuju a chci se soustředit výhradně na své aktuální projekty – Nihilisty, kapelu s Tonyou a také bych rád dokončil nové album Magnetik, které máme spolu s Petrem Krejzkem vymyšlené, rozpracované a kde s námi poprvé spolupracuje i skvělý kytarista Justin Lavash.
Zmínil jste Moimir Papalescu & the Nihilists. Odehráli jste několik comebackových koncertů a je samozřejmě nasnadě otázka, co bude dál? Koncerty zatím byly všechny naprosto skvělé, ať už Colours, Boskovice, nebo další akce. Teď se například 7. října chystáme po mnoha letech vrátit do brněnské Flédy. A to vše nám dává dobrý důvod pokračovat v tvorbě. Máme finálně nahrané a zatím digitálně vydané tři singly a v progresu je i další materiál, který by měl v roce příštím vyjít na vinylu. Takže po sedmnácti letech třetí album. A tak v koncertování budeme s radostí dále pokračovat.
Vaše jméno figuruje také u chystané knížky Historky z rockového podsvětí. Oč přesně se jedná?
Miluju historky ze života slavných. Rád čtu životopisy umělců, hudebníků především – člověk se dozví nejen spoustu zábavných, ale i užitečných informací. Ty pak nejen rozšíří obzory, ale mohou se jednoduše i hodit. Můj kamarád a zakladatel facebookové skupiny Hudební přátelské okénko, Eduard Svítivý, autor mimochodem první knihy o The Cure, která tu vyšla po revoluci, začal sbírat podobné příběhy už před mnoha lety.
Víc než rok a půl jsme se scházeli, povídali si, vyhledávali informace, třídili a pak po večerech a ve chvílích volna to vše sepisovali. Až se postupně na světlo světa vynořovaly příběhy hudebníků, těch „krásných bláznů“, kteří se během své kariéry často dostávali do zábavných a někdy naprosto neuvěřitelných situací .Kniha je to svým způsobem unikátní, protože dává dohromady historky, o kterých se takto uceleně nikde jinde asi nedočtete. Dozvíte se třeba, jestli měl Josef Zíma rád Black Sabbath, kdo z hudebníků se pokusil zfetovat amerického prezidenta nebo jak si Michael Jackson vystřelil z Kraftwerk.
Co se zmíněného Hudebního přátelského okénka týče, členy jsou jednak fandové, jednak hudební publicisté, ale chodí tam i sami muzikanti, že ano?
Okénko je obrazně řečeno oáza v jinak dost rozlehlé a místy tak trochu i pekelné krajině Facebooku, kde se jednoduše potkávají lidi, kteří primárně milují hudbu a vše kolem ní. A je přitom fajn, že se tu mohou spolu do diskuze dát jak naprostí laici, tak i aktivní muzikanti. Tato skupina je sice redakčně řízena, takže tam nenajdete takové ty nahodilé výkřiky, jako tam a tehdy hraje skupina, jejíž jméno vám toho opravdu moc neřekne – od toho jsou tu platformy jiné a samozřejmě maximální respekt všem, co tvoří.
Jsou tu hlavně aktuality z naší i zahraniční scény, mnohé speciální rubriky, týkající se právě třeba historie nebo například i technologií, které v hudbě dokážou často posouvat hranice zase o kus dál. Významnou položkou jsou pravidelné rozhovory se známými, ale i začínajícími a nadějnými kapelami. V současné době má skupina přibližně 6000 členů, postupně se stále rozrůstá a je otevřena všem, pro které je hudba důležitou součástí života.