Album Není nám do pláče v mnohém navazuje na předchozí Rockfield. Točilo se v cizině, se zahraničními producenty včetně Grega Havera, který vtiskl finální podobu právě Rockfieldu, a výsledkem je stejně jako minule kolekce písní, které jen tak nezapadnou. Na rozdíl od desky předminulé, od níž se kapela tak trochu distancuje. Alespoň v knize, která vychází jako součást limitované edice spolu s cédéčkem, se to píše. „Řekl bych to tak, že deska Není na co čekat trochu zklamala naše očekávání,“ tvrdí zpěvák kapely Michal Malátný.
Obal desky Není nám do pláče
Deska vznikala v několika studiích po celém světě, ale na výsledku není příliš znát, na které polokouli se co nahrávalo. „My to tam samozřejmě slyšíme. Za každou písní je nějaký příběh, každá vznikala nejen na jiném místě, ale i v jiné době, protože jsme na desce dělali dva roky,“ soudí kytarista František Táborský. „Třeba písně Řítím se do pekla a Tamaryšek z produkce Stefana Skarbeka jsou diametrálně odlišné od toho, co jsme udělali s Gregem. Ale myslím, že deska drží pohromadě a švy tam nejsou cítit,“ říká Malátný.
Z desky, která je už tak hodně rocková, vyloženě ční píseň Venku je na nule, již startuje mohutný souzvuk zkreslených kytar a smyčců. Váže se k ní také zajímavý příběh. „Vydavatelství nám nabídlo, jestli nechceme zkusit takzvaný songwriting. V malém studiu v Londýně jsme se sešli s úplně neznámým klukem u piána, kytar a počítače s tím, že zkusíme něco dohromady napsat,“ líčí Malátný, který byl zvyklý psát se spoluhráči a jinak mu to prý nikdy nefungovalo. Zahrál tedy Alexu Davisovi, jak se dotyčný jmenuje, pár akordů, které vymyslel. „Vrhli jsme se do toho bez většího očekávání, já přes noc napsal slova, druhý den jsme to dodělali a nakonec je z toho druhý singl,“ dodává zpěvák. „Ta píseň je zvláštním způsobem pompézní, což bychom my sami nikdy neudělali. Nicméně to funguje.“
Za zmínku určitě stojí obálka desky, která místo často fádní fotografie kapely ukazuje Malátného snímek slzícího Ježíše nastříkaného přes šablonu na jedné z pražských zdí. Zpěvák dodává, že podobné výtvory, kterým se říká stencil, fotí posledních patnáct let. Od doby, kdy si pořídil digitální foťák. „Byla to trochu z nouze ctnost, neměli jsme obal, a tak jsem si řekl, že vyberu svoje nejlepší fotky, ke každé písničce jednu. A Ježíš, kterému tečou krvavé slzy z barvy, mi přišel ideální k titulu desky,“ líčí Malátný. „Byl to jeden z návrhů a sám jsem překvapený, že to nakonec prošlo. Jak přes kapelu, tak přes vydavatelství.“
Chinaski budou album na podzim propagovat na turné, s nímž po čase opět vyjedou do hal. Šňůra odstartuje 24. října v Ostravar aréně, pokračovat bude přes Zlín, Hradec Králové, Brno, Jihlavu, České Budějovice a Liberec a vyvrcholí 16. listopadu v pražské O2 areně.
Což je zajímavé i proto, že ještě loni se Malátný dušoval, že největší tuzemská hala ho neláká a na koncert ke dvaceti letům kapely, který se konal právě v libeňské aréně, nevzpomíná rád. „Mám radši menší koncerty a minulou O2 arenu jsem si neužil, to je pravda. Ale nejsem v kapele sám, řešili jsme to dohromady a ostatní mě přesvědčili, že novou desku je potřeba předvést se vší parádou. Taky to bude poslední koncert šňůry a pokusíme se udělat velkou show, takže se na to vlastně těším,“ dodává Malátný.