RECENZE: Kniha odhalení o Kafkovi nic nového ani podstatného nepřináší

Knih o Kafkovi jsou stovky, nejspíš i tisíce. Jeden bádá v jeho německo-česko-židovské jazykové zkušenosti, druhý kreslí psychologický profil poněkud úzkostného a bázlivého neurotika – a třetí pak třeba snáší na hromádku nejrůznější „odhalení“. Jako nejnověji Reiner Stach, autor monumentální, třídílné monografie, která vyšla česky před pár lety. Jeho novinka se hned v názvu ptá: To že je Kafka?

4 fotografie

Pokud v monografii podal Stach seriózní a objevnou práci na dané téma, pak novinka je spíš nevážné, odlehčující, zábavné čtení. Jakési postskriptum. Snůška detailů, marginálií, drobků ze stolu. Devětadevadesát kapitol má jasnou strukturu: citace, komentář, ilustrační doprovod. Stach jde hlavně po méně známých motivech jak z Kafkova života, tak jeho díla. 

Zkoumá jeho první pohlednici a poslední dopis, probírá se Kafkovými milostnými vzněty a krachy, jeho rodiči, Prahou. A pak známými i méně známými fazetami jeho díla; dokonce připojuje syžet jedné nikdy nedopsané Kafkovy povídky.

Ten, kdo má o Kafkovi základní pojem, tady sotva najde něco podstatného, nového. Naštěstí má kniha druhý plán a tím je silný komický potenciál. Leckterá kapitola připomene literární anekdotu, jiná už názvem nabíhá k žánru pohádky, třeba „Jak se z Kafky a Broda málem stali milionáři“. Celkem pak skládá dohromady panoptikum vyloženě cimrmanovského typu. Posuďte sami: „Kafka vynalézá záznamník“, „Kafka plive z balkonu“, „Kafka nesnáší Else Lasker-Schülerovou“, „Kafka nemá valné mínění o očkování“, „Kafka jede metrem“ nebo „Kafka se vozí na kolotoči“.

To, že je Kafka? 60 % Reiner Stach přeložil Vratislav Slezák Argo, 2021, 320 stran

Je to skoro jako nonsensová báseň. Takže navrch smích, pod slupkou holá, tragická existence. Jestliže Stach referuje, podle jakých metod Kafka cvičil nebo kam chodil za prostitutkami, mohl uvést na pravou míru taky veselou historku z výletního hostince Schipkapass čili Zlatnice, který fungoval v Šáreckém údolí na kraji Prahy.

Franz Kafka tu v prosinci 1917 zapíjel s Brodem žal nad rozchodem s Felice Bauerovou. Řada kafkologů po světě ovšem situaci vyhodnotila špatně a mají dodnes těžkou hlavu z toho, jak se mohl spisovatel rok před koncem války dostat až do průsmyku Šipka v Bulharsku.