Alarmující výsledky ankety ze vzorku 327 středoškolských studentů předložilo na semináři sdružení Tulipan. Situace je dramatická, protože pouhých 17 procent dotázaných středoškoláků uvedlo, že se cítí v pohodě a po psychické stránce jim nic nechybí. Z ankety také vyplynulo, že více než šedesát procent dotázaných si raději pomůže samo, nebo neví, kde takovou pomoc vyhledat.
Sdružení Tulipan nabízí v Libereckém kraji už dvacet let komunitní služby, chráněné bydlení, edukační přednášky a začleňuje lidi se zdravotním postižením do běžného života. Mimo jiné jeho pracovníci chodí i mezi středoškoláky, kde pořádají edukační přednášky a studenty nechávají vyplnit dotazníky. Výsledky nejsou rozhodně lichotivé.
„Zpočátku jsme to brali s rezervou, do toho dotazníku nám na sociálních sítích může odpovědět kdekdo. Nicméně jsme v průběhu roku, kdy jsme projekt spustili, začali docházet do škol a začali se se studenty a pedagogy potkávat, zjistili, že to číslo odpovídá. Většinou má třída 28 až 30 žáků a dva až tři se nám buď na sociálních sítích nebo telefonátem pak ozvou, že buď nad sebevraždou uvažují a chtějí pomoct, nebo už se o to pokusili a nějakým způsobem to řeší,“ uvedla koordinátorka Michaela Svoboda.
Deprese, panické ataky, problémy s jídlem
Nejčastějším duševním onemocněním je deprese, kterou přiznalo čtyřicet procent respondentů, a hned v závěsu je s třiceti procenty panická ataka. Více než čtvrtina dotázaných uvedla poruchu příjmu potravy.
„S poruchou příjmu potravy je velký problém. Na internetu se sice dozvíte, co je bulimie nebo anorexie a že je to špatné, ale během minuty se dostanete na stránku, kde vám budou radit, jak drasticky hubnout,“ doplnila Svoboda.
S mladými lidmi, kteří sdružení osloví, se snaží aktivně pracovat. Kladnou odezvu mají i jejich terapie. „Snažíme se o pozitivní přístup a rozhodně nejde o suchopárné povídání. Při našich sezeních mnohdy nechybí humor. O výsledcích a pokrocích samozřejmě komunikujeme s rodiči a školou. Navíc aktivně nabízíme i pomoc učitelům, kteří při svém nelehkém povolání mnohdy zápasí se syndromem vyhoření,“ dodala Michaela Svoboda.
Po besedách si chtějí děti povídat
Sociální sítě však nejsou hlavním zdrojem budoucích nežádoucích problémů. Na otázku, na co si mladí nejčastěji stěžují, odpověděla Svoboda poměrně překvapivě: „Velmi často si stěžují na enormní tlak ze strany rodiny nebo naopak na jejich úplný nezájem. Silná orientace na výsledek může být velmi stresující. Navíc se nedomnívám, že by děti nebyly samostatné, protože paradoxně je rodiče málokdy nechají něco samostatně udělat. Je potřeba dodat, že další problém může nastat v kolektivu, ze kterého mnohdy vzejde i šikana,“ sdělila.
I přes alarmující nedostatek psychoterapeutů dokáže Tulipan zajistit odbornou pomoc každému, a to do měsíce od požádání. Navíc pořádá mezi mládeží edukační přednášky.
„Po našich přednáškách stojí děti fronty, aby se nás na něco zeptaly, nebo si jen popovídaly. Poptávka škol v regionu po našich besedách je obrovská a ze škol, kde jsme již přednášeli, máme pozitivní zpětnou vazbu,“ uzavřela peer konzultantka Karolína Zikmundová, která si sama prošla psychickými potížemi, a může se tak lépe vcítit do potřeb klientů.