Brian Novotný dopil džus, nasadil mobil a sroloval displej. Čeká ho cesta do práce na Pankrác a zřejmě to bude chvíli trvat. U dveří se automaticky koukne na zápěstí a zkontroluje, že má mobil na ruce. Dnes se tak nemusí vracet do ložnice jako včera nebo minulý týden. Přesto si připomněl, že je čas koupit nový stroj, s kterým může i do tlakové masážní sprchy, aniž by ho musel sundavat. Ale na to je ještě čas, jeho iPhone LXII není ještě ani půl roku starý.
SVĚT 2038aneb Život za 20 let U příležitosti 20. výročí iDNES.cz jsme se rozhodli podívat do budoucnosti. V uceleném seriálu článků vám po celý rok 2018 nabídneme různé pohledy, jak by mohl vypadat svět v roce 2038. Homepage projektu najdete na adrese www.idnes.cz/svet2038 |
Auto Briana pozdravilo na čelním skle a potvrdilo správné spárování s jeho iPhonem. Brian si v duchu pomyslel, že nebýt protokolu Bluesoup, posledního komerčního produktu Microsoftu, tak by párování trvalo sekundy jako ještě před pár lety s historickou technologií Bluetooth. Teď je to otázka mrknutí oka. „Topení na tři, 22 stupňů, pojedeme do práce,“ Brian zadal hlasem povely a vůz se sám vydal nejrychlejší trasou na Pankrác.
„Kdy si už táta koupí nové autonomní auto a přestane si hrát s tou svojí kraksnou z roku 2025 na řidiče, už když ho kupoval, tak to byla vykopávka,“ vytanulo Brianovi na mysli v podstatě pokaždé, když se někam vydal autem. To jeho už ani nemá volant a řídit se dá jen v nouzovém režimu přes hlasové pokyny. To ale Brian nikdy nevyzkoušel.
Na čelním skle se zobrazí nejrychlejší trasa, a upozornění, že cesta bude trvat 50 minut. Jeho Hyunfiat FastGolf pak raději vše zopakoval nahlas: „Briane, pojedeme přes Stodůlky, cesta potrvá asi 50 minut, chceš pustit Úplně Novou Novu?“ Času měl dost, tak si televizi na čelní sklo nechal pustit. Ale neudělal to přes hlasový pokyn, ale stiskl virtuální tlačítko před sebou. Tuto technologii do koncernu Hyndai, Kia, Fiat, Volha a Dongfeng přinesl právě italský výrobce, proto se také dlouho spekulovaná dohoda o spojení z roku 2017 povedla o osm let později dotáhnout do konce.
Nestydíme se fabulovatFabulovat můžeme, tak dalekou budoucnost mobilů nikdo nezná. Kdybychom totiž přesně věděli, jak budou vypadat smartphony za 20 let, tak teď sedíme v Apple Parku v Kalifornii a máme kancelář vedle šéfa Applu. A nebo je kancelář šéfa právě ta naše. Vývoj smartphonů jde velmi rychle dopředu, už dnes to je nejdůležitější věc spotřební elektroniky a trend, kdy budeme přes mobil ovládat většinu přístrojů, není žádná vzdálená budoucnost, to se pomalu děje už nyní. Otázkou je, jak budou mobily za těch dvacet let vypadat. My si myslíme, že samotný mobil bude jen mozek a budeme s ním komunikovat přes externí displeje nebo pomocí hlasových pokynů. |
„Ahoj, tady je Ray Koranteng! Vítám všechny retronauty u pravidelného ranního vzpomínání s hip hopem. Na začátek si pustíme...“ Dál Brian nečekal, se songy z roku 2012, tedy z doby svého dětství, si rozhodně ráno kazit nebude. Gestem změnil kanál: „Nejlepší český elektrohatchbackokombík všech dob...“ Sakra, v té televizi dávají buď pořady pro pamětníky, nebo reklamy, posteskl si v duchu a radši hlasovým povelem vytočil svou mámu.
Brianovi je 33 let, dálkově dostudoval krypto-báňskou fakultu na ostravské VŠ a pracuje v jednom startupu v takzvaném Pražském Klondiku. Na Pankráci, kde se koncentrují evropské farmy na těžbu virtuálních měn. Ostatně, Česko se už dávno stalo rájem kryptoměn. Je specialistou na holografické karty, které se k těžbě měn aktuálně používají. Jako specialista musí být v práci poměrně dlouho, někdy až pět šest hodin denně. Díky své pracovitosti si ale již pořídil menší domek poměrně blízko centra Prahy ve Svárově. A má dost času na svůj koníček, kterým jsou mobily a moderní technika.
Svůj první iPhone dostal Brian ve třinácti letech, byl to použitý iPhone X od táty. Od té doby je Brian Applu věrný a kupuje si nový model dvakrát do roka. Bere jen nové modely, čtvrtletní „eska“ ho nezajímají. Nerad vzpomíná na dobu před dvaceti lety, kdy Apple ukazoval nový model jednou za dva až tři roky a mezi tím představil jen jeho facelifty. Jeho první iPhone byl přitom přelomový, model X měl displej skoro přes celé čelo telefonu.
Nové iPhony mu vyhovují, díky automatickému nátahu nemusí řešit jejich nabíjení. V práci se vždy směje kolegům používajícím některé konkurenční modely, které potřebují bezdrátové bezdotykové nabíjení. V místnosti s integrovanou prostorovou nabíječkou je to v pohodě, ale ne všechny pražské ulice mají instalované nabíječky v chodníku.
To Brian vůbec řešit nemusí, svůj iPhone prostě nosí na zápěstí. Jako když jeho rodiče kdysi nosili na zápěstí hodinky a občas s nimi zatřepali. Brian se jen škodolibě pousměje, když si vybaví, jak s sebou musel nosit externí baterii, aby mu nedošla odpoledne ve škole šťáva v jeho prehistorickém iPhonu.
Modularita jinak
Krabičkový iPhone LXII má procesor Megasilicon A400 od China Dragon (Čínské národní mobilní asociace sdružující všechny tamní výrobce) a je tak výkonný, že v době jeho dětství by na stejný výkon potřeboval celé výpočetní středisko. A nic dalšího není potřeba. Data se ukládají výhradně v cloudu, tlačítka a displeje netřeba, k tomu jsou jiná zařízení. Cenovka 120 tisíc korun není malá, ale konkurence za polovinu zdaleka neumí tolik co tento malý „zázrak“.
Jak odborná média ráda připomínají, modulární smartphony se objevily už před pětadvaceti lety, jenže tenkrát modularita představovala přídavné komponenty na záda přístroje. Navíc to byla spíš jen okrajová záležitost, úspěšná s modulárními smartphony byla v podstatě jen Motorola.
Dnešní modulární mobily vypadají úplně jinak. Samotný mobil je jen procesor – jediný čip obvykle ukrytý v náramku na zápěstí. Ale třeba děti ho raději nosí na krku a některé módní značky ho nabízejí i jako přívěsek na klíče. V těchto případech ale vyžaduje mobil poměrně častou kontrolu identity, buď otiskem prstu nebo skenem oční duhovky, což je nepohodlné. Mobily na zápěstí kontrolují identifikaci majitele automaticky podle tepu. Nedávno si Brian na školním srazu dělal srandu ze spolužáka Matěje, který v mládí nosil silné brýle a kvůli nim mu moc nefungovalo odemykání telefonu skenem obličeje.
Kinetické nabíjení
Apple a Samsung už zvládly pohon pomocí kinetické energie jako u historických samonátahových hodinek. Technologii mají patentovanou a tak ostatní firmy využívají starší technologii bezdrátového bezdotykového nabíjení. Ta ovšem není mrtvá, používají ji další zařízení a to i od Samsungu a Applu.
Energetická náročnost mobilů v roce 2032 byla neudržetilná. Velké displeje měly takový odběr, že bez nabíječky mobil vydržel stěží čtyři hodiny. Vyřešil to geniální tah Tima Cooka, než odešel do penze. Odloučil elektroniku a nechal na zákazníkovi, jaké displeje a kde bude používat. Jeho iPhone XXXIII byl jednoduše revolucí.
Uživatel má u sebe jen mobil a v kapse skládací či rolovací displej. Ten se nabíjí automaticky bezdrátově, jakmile se v okolí objeví nějaká nabíječka. Klidně při cestě po chodníku, ale to je v Praze roku 2038 stále problém. Jinde ve světě je situace lepší a ve většině zemí se již pokrývají i okresní silnice.
Displej jako univerzální příslušenství
Když byl Brian ještě školák, rád četl hned několik webů o mobilech. A dobře si pamatuje, jak dlouho trvalo, než se výrobcům podařilo první funkční mobil se skládacím displejem vyrobit. Spekulovalo se o tom několik let. První měl být Samsung, ale předběhl ho jeden čínský výrobce. Na značku si už nepamatuje, dávno neexistuje. Mimochodem, stejné to bylo s čtečkou otisků v displeji. Také ji měl jako první ukázat Samsung nebo Apple, nakonec si ale prvenství připsala čínská značka Vivo. Ta už ale dávno nedělá mobily, nýbrž podvodní taxíky.
Dnes majitel mobilu nemusí používat jen svůj displej. Díky technologii Bluesoup se připojí třeba k displeji na lednici, ve sprše nebo k přednímu sklu auta. V práci pak k displeji na stole a tak dále. Displej prostě již není podstatný, je to univerzální příslušenství. Tedy v případě, že podporuje potřebný bezplatný protokol
Univerzálních displejů se v roce 2036 nakonec dočkala i letadla a orbitální plavidla Lufthansa Galactic a Space Emirates, kde bylo pozdější nasazení způsobeno - prý - rušením palubních navigačních systémů, ale to je již několik let vyřešeno. Stejný problém aerolinky řešily i kdysi u samotných mobilů.
Pomocník v domácnosti
Brian měl v práci dobrý den. Nemusel zůstávat přes čas a tak v poledne, po čtyřech hodinách práce, sedl do auta a zajel si zaběhat na Václavský stadion v centru Prahy a po cestě domů si nechal naložit nákup v obchodním centru Nový Amazon ve Stodůlkách. Jakmile auto zaparkovalo, upozornilo Briana, že příští dvě hodiny nebude k dispozici, protože musí zajet na pravidelnou servisní prohlídku. Brian si oddechl: „Aspoň nemusím jet k rodičům, konečně dokoukám ten seriál.“
Jakmile vešel do domu, hlasový asistent v mobilu mu podal tradiční hlášení: „Dům nenarušen, teplota 22 stupňů, stav ovzduší v normě, nádobí umyto, prosím, doplňte zásoby v chladničce, seznam posílám na displej.“ Brian si oddechl, má nakoupeno, proč mu to asistent znovu připomíná, nechápe. Asi nějaký šotek v systému, což mu připomnělo, že bude muset zavolat na operátora a požádat o celkový restart systému. Svlékl se a vešel do obývacího pokoje. „Pusť na velkou TV Teorii velkého třesku S37E11 – Sheldon dědečkem“, zadal příkaz, pohodlně se usadil do křesla a na zdi se objevil jasný a ostrý obraz.
Když vyrůstal, v domácnosti měli jednotlivé spotřebiče. Fungovaly samostatně, obsluha byla složitá s často komplikovaným propojením. Dnes vše řídí mobil, přístroje jsou autonomní, v podstatě bez vlastního ovládání. Přes mobil se zadávají hlasové příkazy, které díky umělé inteligenci nemusí mít nějaký přesný tvar, systém si poradí s běžnou mluvou, hantýrkou i argotem. Svůj stav neustále posílají do cloudu, kde se vše synchronizuje s mobilem. Podle nastavení může informace mobil přenášet na používaný displej nebo je hlasitě reprodukovat. Aby tato technologie bezchybně fungovala, potřebovala deset let vývoje. To už je sice dávno pryč, ale pamětníci vzpomenou první procesory v mobilech s umělou inteligencí, s kterými před více jak dvaceti lety přišel Huawei a Apple.
Briana seriál nezaujal, děj je po sedmatřiceti sezónách poněkud rozplizlý a potomci původních hrdinů zdaleka nemají jejich charizma. A tak Brian v duchu přemýšlí, jestli je lepší bezpohlavní hlasový asistent v jeho hodinkách než bývala první virtuální asistentka Siri, z které si právě v seriálu dělají děti Rajeshe Koothrappaliho srandu.