Nic nám nedokáže ve společnosti A-B help zpříjemnit den tak,
jako když vidíme, že jsme někomu pomohli změnit život k lepšímu.
Společnost A-B help již od roku 2006 pomáhá převážně ohroženým dětem žít lepší život, a to díky firmám, kterým není lhostejná jejich
situace. Prvotní nápad pochází z Německa, kde nás přítel inspiroval tím, že
pořizoval minibusy do tamních dětských domovů. Velice se nám líbila myšlenka udělat to samé v České republice, proto byla v lednu 2006 založena společnost A-B help v Praze. Nabídli jsme první auto pro dětský domov a tato aktivita se nejen ujala, ale byla velmi vítána. Chceme znevýhodněné děti podpořit. Čím více budou poznávat svět, tím více
se mohou zapojit do společnosti a být její součástí. Pak se o sebe dokážou lépe postarat a být šťastné. Minibusy, které do domovů předáváme, mohou být prvním krůčkem k tomuto cíli.
Co děláme
V našem programu zajišťujeme především minibusy pro neziskový sektor (zejména pro Klokánky, zařízení Fondu ohrožených dětí, seniora a hendikepované). Oslovujeme firmy, aby pomohly minibusy pro domovy
a další sociální zařízení pořídit. Děti díky nim mohou bezpečně a bez problémů jezdit do školy, na kroužky, senioři či hendikepovaní k lékařům a na výlety. Pomáháme jak domovům s přepravou, tak sponzorským firmám zviditelnit se na zakoupených autech a zároveň také vytvářet společenskou zodpovědnost firem. Stále hledáme další nové cesty, aby naše projekty skutečně pomáhaly lidem a aby firmy, které se do nich zapojí, mohly být na tuto spolupráci právem hrdé.
Čeho jsme dosáhli
- 18 let pomáháme
- ohroženým dětem a ostatním,
- a to díky firmám, kterým
- není jejich situace
- lhostejná.
- 30 nových minibusů Ford Tranzit
- jsme už předali do Klokánků a domovů
- po celé České republice.
- 800 dětem, seniorům a hendikepovaným
- tyto automobily usnadňují
- každodenní život.
- 1700 společností se již zapojilo
- do našeho programu a podpořilo
- dobrou věc po celé České republice.
„Nerad jezdím metrem. Nevadí mi průvan, tlačenice, nemám klaustrofobní pocity. Vadí mi natažené ruce různých „výběrčí“. Na pejsky, na slepce, na nemocné, co já vím. Mám dát každému z nich drobné? Tolik jich nemám! Mám sklopit zrak, yhnout se jim? Nic jsem přeci neprovedl, nechci mít pocit viny, ale taky nejsem Ježíš Kristus. Někteří navíc nevypadají důvěryhodně. Bůhvíkam ty peníze zmizí.
Jenže pomáhat bych měl a chtěl! Něco jsem přece dokázal. Něco přes to všechno vydělal a zbylo mi. Postaral jsem se o své děti, taky o rodiče, něco jsem půjčil kamarádům nebo příbuzným a už mi nevrátili. Starám se o své zaměstnance, i když jich je pár. Taky byly povodně, to jsem taky pomohl. Tak komu tedy podat pomocnou ruku sám ze své vůle? Kdo ji nemá nataženou až ke mně domů, do firmy? … No kluk ve škole taky se spolužáky vybíral. Nakonec koupili kozu do Afriky. Kde je jí konec? Pomohla jim nebo ji snědli? Když už tedy pomáhat, chci to vidět. Chci si na to sáhnout. Je to pár let a někde jsme se setkali se společností A-B help. Nápad to prý přišel z Německa a zdál se mi dobrý. Za své peníze koupit aspoň kousek auta. Nebo velký kus. Podle toho, na co se cítím. Složíme se s ostatními. A navíc budu mít na tom autě reklamu. No možná ji i někdo uvidí,
ale já to vnímám spíš jako podpis. Jako výraz hrdosti. Tak jsem jim trochu peněz poslal. Pak mi z A-B help napsali, že je auto připravené a že se bude předávat. Že
se můžu přijít podívat. Že dostanu certifikát. No to byla chvíle veliká. Děti z klokánku. Jejich radost. Nikdo už ruku nenatahoval, připravili si poděkování. Básničky, občerstvení, ukázali nám svůj domov. Stejně pořád pokukovali po tom novém velkém autě. Budou moct jet na výlet, vejde se jich tam dost! Styděl jsem se zas. Mohl jsem dát víc. Jsou to přece naše děti! A tak mi ty certifikáty za další auta s léty přibývají. Mám jich pěknou sbírku. Za ty roky celkem pět a letos přibyde
šestý! Koukám na ně rád a s radostí. No a nakonec mi přibyl jeden klokánek domů. Jmenuje se Lukáš a je mu 8 let. A pro poslední auto namaloval reklamu sám!
Nejsem alibista, ale v metru už si klidně řeknu: „Něco jsem daroval“. Peníze i radost. Teď je to vážení na vás ostatních. Příští auto bude NAŠE!“
Tonda Popelák, Antikvita Praha