Karel Funk sdílení

OTEVŘENA PRO NÁS NOVÁ BRÁNA; KAŽDÉ LIDSKÉ JÁ SE MŮŽE VYVÍJET KE KRISTOVU VĚČNÉMU JÁ.  Nadcházející události - Svátek Nejsvětější Trojice - jsou v zemské auře každoročně oživovány pro všechny generace, tedy i pro nás. Působí i ještě nějaký čas po dnech hlavního vlivu. Přibližme si obsah Svátku Nejsvětější Trojice – letos 15. června - s využitím poznatků badatelů duchovní vědy, R. Steinera a S. O. Prokofjeva. Když se Kristus po svém ukřižování odpoutal od svého fyzického těla, nastalo něco neobvyklého, k čemu v lidstvu dosud nedošlo. Zatímco duše běžného člověka se po smrti odebírá do duchovních planetárních sfér, v Nanebevstoupení Kristus neopustil – v protikladu k životu člověka po smrti – Zemi, aby se odebral do oblasti mezi hvězdami, nýbrž snesl nebeské síly, síly horního devachanu, dolů na samu Zemi. Nevrátil se do výšin duchovních světů, ale přinesl nejvyšší nebeské síly, síly devachanu na Zemi. číst dál

Do knihy o vzácných osobnostech, pokud na ni dojde, nebo videa, bych rád dal i vzpomínku na mé krátké setkání s Mistrem Rudolfem Hrušínským. číst dál

Kdepak, nebudu psát o velké porci oběda, ze které se najedí manželé či partneři. Když jsem si zas přišel líto, že jen vysedávám u počítače (i když některé mailování je moc milé), vzal jsem se po delší době na oběd, tentokrát do zahrádky restaurace Kozlovna U Plechandy. Budu tam chodit raději než ke Zlatému býku, tam se na zahrádce jeden načeká, než se obsluha v sále odtrhne od sedění za barovým pultem, hledění do mobilu, a uráčí si čekajícího zákazníka všimnout. Dvakrát jsem už odtamtud odjel jinam, když jsem se nedočkal. Je tam i malá možnost parkování, je stísněné, a jiné je daleko. Abych tam onehdá mohl z auta vystoupit, musel jsem otevřít víc dveře, čímž jsem v nepozornosti drknul do dveří vedle stojícího auta a trošku mu je poškodil. Udělal jsem chybu, že jsem to nenahlásil policii, kvůli pojištění. Auto patřilo místní servírce, která v tomto případě projevila vzácnou rychlost a učinila to za mne. Policajti byli slušní, pokuta mírná. Rovněž tak místní příjemný pan Zoubek kvůli pojištění. Znal jsem se v 90. letech s jeho sympatickým otcem. číst dál

NEJPRVE MALÉ PŘIBLÍŽENÍ: Letnice - Svatodušní svátky, 50 dní po Velikonocích, připomínají a oživují každoročně sestoupení Ducha svatého na apoštoly, které nastalo padesát dní po Velikonocích. Odtud také jejich název – z řeckého pentékosté, padesátý. Tento děj a okamžik je považován za založení církve, protože právě tehdy apoštolové začali veřejně kázat a šířit víru. číst dál

Narodila se 7. června 1953, a skonala 9. června 2021, tedy ve věku osmašedesáti let. Byla Blíženec, dokonce ve střední, tedy nejsilnější, netypičtější dekádě. Michaela Miklíčková z UH, tedy kraje, odkud L. Š. pocházela, mi k tomu napsala: Půjdu dát naší drahé Libušce kytičku. Píšu naší a naša to ona je. Neznám nikoho, kdo by ji neměl rád. Naprostá většina nás, obyčejných lidí, kteří se světem známých lidí nemají společného víc než to, že o nich vědí, o ní nic moc bližšího neví, o tom, jaká byla ne na obrazovce ale v životě, ale všichni, věřím, že za všechny mluvit můžu, všichni ji měli rádi, tj. naciťovali z ní dobré srdce. V nějakém článku po smrti pana Abrháma se psalo, že životní příběh této velké lásky se uzavřel. Ale já věřím, že co bylo tady, je i tam a jestli něco tam nemůže zmizet, pak je to láska. Byli jako dvě poloviny srdce, které do sebe vrostly. Krásné. Ať jsou nám všem vzorem zvlášť v dnešní době, kdy ve vzájemných vztazích nějak tápeme. Umíme čím dál lépe nakládat s technikou, můžeme cestovat pomalu ke hvězdám, ale jsme čím dál víc nešťastní a bezradní. Zoufale chybí zvlášť nenáboženská spiritualita mezi lidem vezdejším. číst dál

Uveřejněno v Den otvírání studánek, kdysi slavený, a jejich čistění. Ty už na dvorcích vesnic, v krajině ani ve městech skoro nemáme, tedy nabídka – kéž přispěje tento příspěvek k témuž v našich nitrech. číst dál

LZE JE NALÉZT (ZAJÍMAVÉ: NAJÍT VZNIKLO OD JÍT, AŽ NA NĚCO NAJÍT, NALÉZT TEDY VZNIKLO OD LEZENÍ) ZDE: číst dál

Letos připadá na 29. května. Zobrazováním ukřižovaného Krista coby zbědovaného muže se v dějinách malířství a sochařství i ve výbavě kostelů někdy až plýtvá, věřící je tímto hroužením se do smutku někdy až přehlcen. Ale nemělo by nás to odvádět od významného děje, který následoval. Významného pro veškeré lidstvo, pro nás všechny. Co se tedy dělo poté, co se ukřižovaný Kristus odpoutal od svého fyzického těla? Událo se cosi neobvyklého, co se nestalo nikdy předtím. Zatímco se duše běžného člověka po smrti odebírá do duchovních planetárních sfér s jejich dobrými i bolavými náplněmi, podle obsahu předešlého života, Kristus při Nanebevstoupení neopustil – v protikladu k životu běžného člověka po smrti – Zemi, aby se odebral do oblasti mezi hvězdami, nýbrž snesl z duchovních světů dolů na Zemi nejvyšší nebeské spásné síly, síly horního devachanu. číst dál

Malé i velké lidské bitvy paní PP; Nyní doplněný článek z těchto stránek z r. 2012: Několik dní po úmrtí Václava Havla jsem se zařekl, že další texty o něm (a těch krásných a opravdových byly jinými autory napsány desítky) už na web dávat nebudu, abych čtenáře nepřehlcoval. Jsem ovšem celoživotně důsledně nedůsledný. Následující text mi zas nedá sem nedat. Je od Petry Procházkové. Její život a úsilí jsou mi odedávna blízké. Kdysi, když jsem měl rozepsané texty do dvou dílů knihy Světliny, jsem chtěl přibrat ještě někoho „do party“. Pokud možno ženu, protože dva nebo tři chlapi jako spoluautoři, to mi nějak nesedělo. To mohou dělat leda vědci. Nejprve jsem to nabídl paní Petře. Píše sice na jiná témata, ale těšil jsem se, že naše odlišné texty budou tvořit originální žánrovou i životní dvoubarevnost, která obsahuje i určité pnutí z rozdílných témat i stylu, ale přesto ve výsledku směřující stejným směrem. Já doma v křesle  – s bitvami se svým nitrem, nebo v práci – v zápolení s některými lenivými podřízenými zaměstnanci, ona mezi kulkami a minami a chudobou místního Rusy zdecimovaného obyvatelstva. Nic z toho psaní nebylo, paní Petra napsala zdaleka, že se stará o osiřelé děti padlých tátů a navíc je v těžké finanční situaci. Tedy potřebovala psát články pro Lidové noviny (tehdy ještě seriózní, předbabišovské), které platí honoráře, zatímco moje knížky zisk nepřinášejí (v zájmu lepší prodejnosti se zpravidla zříkám honoráře, ba na svou první knížku, kterou jsem si „naložil“ sám, jsem v r. 1994 doplatil přes třicet tisíc, ale s tím jsem počítal). číst dál

Všimli jste si? Je tu veliká odlišnost květin, kvetoucích v jednotlivých ročních dobách, že? S příchodem jara Země vydechla život a probudila se její duchovní podstata. Opět se neviditelně rozšiřují ovzduším krása, láska a nesmrtelné ideály. Vše je ještě křehké, při zemi. Příroda se postupně zkrášluje, rostliny otevírají první kvítky, tak jako se mají v člověku na jaře jeho života otevřít pod dotekem nebeského světla ideály a ctnosti. V jarním vzduchu proudí univerzální obrazy nebeských ideálů a nabízí se inspirace každému, kdo se snaží otevřít a přiblížit. číst dál

/DOLE: PŘIPRAVUJE SE.../. Náš a zároveň světový vzácný klasik napsal při hrozbě války následující. Jak aktuální by to bylo znovu dnes vůči propastem, které buduje agresivní zločinecké Rusko a jeho patolízalští pohůnci, ve světě i u nás. Čapek napsal: Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži. Lži, která podpírá a připravuje násilí a učí lidi nenávidět se navzájem. Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi propasti, jež snad ani desítky let nevyrovnají. Bože, jak bude vypadat, jak se bude vyvíjet Evropa obluzená tolika nenávistnými lžemi! Jak bude možné soužití mezi lidmi a národy, je-li mezi ně vrženo tolik urážek, tolik opovržení a vzteků! Copak si snad někdo představuje, že tento stav ducha má a může trvat bez konce? Copak si věčně má soused ošklivět souseda a čekat jen na příležitost, aby mu zasadil mstivou a úkladnou ránu? I po válce si mohou národy podat ruce; mohou si sebe rytířsky vážit a navázat vztahy důvěry. Ale na bojišti lži nebude navěky důvěry ani cti; každá lež zajde, ale zůstane po ní nenávist a opovržení; tělo se zahojí dřív než duše. Bože, jak hrozně je zraňována duše tohoto národa, jak tohle se má jednou zahojit nebo odpustit! Copak se toho nezhrozí národové, jaký nenávistný, navěky zlý a ne­přátelský svět se takto buduje? Nemá snad nikdy být mír nebo aspoň oddech v křečovitém smrtelném nenávidění? číst dál

Velmi pěkný článek o vnitřním míru, jakožto základním předpokladu míru ve světě. Děkuji ze srdce za překlad panu Dohnalovi i Vám, který jste nám ho zprostředkoval. Myslím, že každý nějak intuitivně ví, že mír nelze najít přeuspořádáním vnějších okolností, ale že je k jeho nalezení třeba poznat, kým jsem, na té nejhlubší úrovni. Jedině tak, že se člověk ponoří hluboko do sebe, může vylovit ty největší poklady člověka… mír, lásku, vnitřní svobodu, soucit, štěstí, kterými pak může obdarovávat svět. Je to koneckonců i to jediné, co si s sebou sbalí do ranečku, až bude ze světa odcházet a jedině tento raneček nebude tížit, ale naopak povznášet. Ať jsou tedy nám všem ta důležitá slova ku prospěchu, ať máme vůli a odvahu poctivě objevovat, posilovat v sobě víru podloženou poznáním, ať jsme schopni i to nejcennější z hmotného, co nám bylo dočasně svěřeno, své děti, vést životem s nejlepším vědomím a svědomím.  číst dál

/Z DALŠÍHO: Mír je vnitřní stav a nikdy ho nelze dosáhnout odstraněním čehokoli vnějšího... Mír nezávisí výhradně na vnějších podmínkách, mír přichází zevnitř a tryská ven, vniká do vás navzdory turbulencím a chvění celého světa. Je jako řeka, která přichází shůry. A když tento mír vlastníte, jste schopni ho vylévat, šířit ho jako něco skutečného, živého, konáte práci na celém světě tím, že tento mír přinášíte ostatním. Kolik lidí dnes říká, že pracují pro mír ve světě! Ve skutečnosti však pro skutečný mír nedělají nic... Příčiny válek musíme odstranit především sami v sobě... Člověk musí nejprve vytvořit mír v sobě, ve svém jednání, cítění a myšlení. Teprve pak může skutečně pracovat na míru. Ivanov číst dál

JE TU NOVÝ, I S OBSAHEM TOHO PŮVODNÍHO. TEN MI BYL ZLIKVIDOVÁN. číst dál

Ivanov (původně Omraam Mikhaël Aïvanhov), 1900 - 1986: "Lidé v Římě požadovali chléb a cirkusové hry a my citujeme tento slavný detail z římských dějin, jako by žádný jiný národ nikdy takové požadavky nevznášel. Ve skutečnosti lidé stále vznášejí stejné požadavky, ale v jiné podobě. Modernizovali je, to je vše, ale jsou stejné: jíst a bavit se, a proto stávkují a vyvolávají revoluce. Cirkusové hry jsou dnes kino, televize, hudební sál, noční kluby, fotbalové zápasy, zápasy... O představení není nouze! Je to stále stejná povaha, která se potřebuje bavit a pro kterou jsme našli více potravy. Kolik lidí se ptá po Božím království a jeho spravedlnosti? Kolik lidí se ptá po světle, čistotě, pravdě, dobrotě? Vždy jde jen o peníze, jídlo a potěšení... číst dál