Období: rok 2017

V době přelomu roku jsou i Vánoce v polovině svého mystického průběhu. Ve všeobecné vřavě, praskání rachejtlí a přípravách na pitky lze mít i jinou oslavu. Neškodný symbolický půlnoční přípitek může být hezkým zvykem. Můžeme však tuto významnou chvíli naplnit ještě jinak. Jak? Zkusme to „pěkně rozsvítit“. Co? Inu – své nitro. V opilecké vřavě z ulice a v bouchání a létání barevných světýlek si zkusme udělat užitečnou „truc-akci“. Kam až dokážeme jít opačným směrem? Směrem do ticha, kdy v pokleku duše můžeme projít celý uplynulý rok, tak jako někteří z nás procházejí každý večer uplynulý den, a zhodnotit, co jsme udělali dobrého zejména pro okolí, co jsme propásli a zkazili. Určitě nás z toho ráno nebude bolet hlava, naopak budeme obnoveni v hlavě i srdci. číst dál

Odpověď kamarádce k mailu: Vím jak je těžké vnímat či snášet a rozeznávat od druhých nejrůznější nehezkosti, nízkosti, agrese, slavení kdečeho, distancovat se v duchu od nich - a přitom se nad ně nestavět, nepohrdat jimi. Jen si uvědomovat, že i oni mají Boží jiskru v sobě, jen si ji překryli, tak jako třeba v mnohém jiném i my. Kolik se každý z nás nadělal křivd, hloupostí, omylů, nečistých nálad, třeba i dosud - každý ve svých poměrech a svými slabostmi. "Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni." Je to těžké, ale zároveň - když se nachytám při čemkoliv nedobrém, tak se nepeskovat (to si jen ego hraje na poctivce), ale jen to s odstupem rozeznat, uvědomit si tu hloupost a nedobrotu, a že to ke mně nepatří, ale taky neosobně. Jen si říct, že se pokusím o zlepšení. číst dál

Záleží na dobré vůli a nápaditosti. Osvěžující nápady pro radost druhých lze dělat, i kdybychom byli ve vězení.  Příklad? Ve vězeňské všednosti se Václav Havel zatoužil podělit o svátečnost vánočního času. Spolu s jedním Rómem, který mu dodal odvahu, zpívali ze zamřížovaného okna věznice koledy. Netrvalo dlouho a z jednotlivých oken protější vězeňské budovy se přidal mohutný chór vězeňkyň, a tak byla najednou prožita posvátná sounáležitost, ba skoro bohoslužba. Snad ještě působivější, než sbor vězňů z Verdiho Nabucca, protože tento byl reálný. Vězeňský dvůr se stal chrámem. Jak vidno, lze být svobodný i ve vězení, a někdo jiný naopak vězněm na svobodě. I tímto drobným činem jako by Václav Havel předznamenal hlavní motiv své veřejné činnosti.  A i v takových detailech vítězila pravda a láska nad lží a nenávistí.  číst dál

Navykli jsme si Vánoce redukovat na Štědrý den. Ten je pouze vigilií. Vánoce trvají od 25. prosince do svátků Tří králů - Epifanií. Jejich načasování nebylo nahodilé, ale vychází z kosmicko-zemských dějů. Jsou to „přebytečné“ dny roku, které zbývají mezi 12 lunacemi a trváním roku: 12 měsíčních cyklů, synodických měsíců, které trvají přibližně 29,5 dne, dá celkem 353 až 354 dnů. Do 365 zbývá 11 až 12 dnů. Těmi jsou Vánoce. Jsou to dny a noci otevřených nebes. číst dál

Podle dávného příběhu se Lucifer snažil po celý rok seč mohl dostat lidi do svého panství. Už už se mu to dařilo, ale ouha: přišly Vánoce, lidi toužili po zrození Krista ve svém nitru, a Luciferovi se vymanili. Tedy přemýšlel, přemýšlel, až pro nás vymyslil vánoční nákupní horečku a vánoční obžerství. A má nás. Úspěšně nás vzdaluje ideálu jak buddhistické, tak křesťanské chudoby. I když, samozřejmě, to záleží spíše na naší niterné náplni než na tom, co máme na stole. Nezapomínejme na to, že i v této době je dobré zachovat rovnováhu pratypu Marie a Marty. V bibli byly popsány pro poznání, odlišení těchto dvou základních typů, tedy ženy-přepečlivé hospodyně, dbalé více hmoty než ducha, a druhé, oddané Pánu, možná však nepraktické. číst dál

Adventní píseň asi z r. 1350 číst dál

Když už budeme zabíjet vánočního kapra, pak alespoň jednou dobře mířenou ranou. Znal jsem chlapce mých přátel, který si vymínil, když už musejí zabít kapra, aby koupili dva a jedoho z nich pustil zpět do řeky. Jednou jsem to šel udělat s ním, abych mu nesl těžký kýbl s vodou a kaprem. Otokar Březina píše laskavě a moudře i o zvířatech. Málo si uvědomujeme, že jsou to naši mladší bratři a lidstvo že bude jednou, v dálné budoucnosti, vracet zvířecí říši obrovský dluh za odvěké pojídání jejich těl, trýzeň při zabíjení i za zotročování v zemědělství, dopravě, sportu a podobně. Na vyšším stupni vývoje bude pokročilé lidstvo pečovat o vývoj zvířat ve věčné spirále postupujícího bytí asi podobně, jako dnes pečují andělé o nás. číst dál

Veleben i zatracován. 20 let od Havlova rudolfinského projevu. číst dál

Umění nadhledu vůči svým potížím je překrásná a vzácná schopnost, jak je vidět i z následujícího textu organizátorky mých seminářů v O. a spřízněné duše. číst dál

Motto:  vzkaz z jednoho rozhovoru Václava Cílka: "... nenechte se kontaminovat nepřátelstvím a zkuste si víc užívat ducha Vánoc. Vím, že je to asi hodně idealistické, ale jinou radu asi nemám." číst dál

Kolem roku 1985 jsme měli v práci na revizi soudružku Pečenkovou z OFS, která se svěřila s těžkým životním šokem a zklamáním. Dala hrdě dceru studovat do Moskvy. To mohli z protekce jen politicky nejspolehlivější. Líčila pak tu katastrofu, celá rozčarovaná, že tam není ten ráj, o kterém ji přesvědčila propaganda. Byl tam hlad, prázdné krámy,  špiclování, strach, studentky se často prodávaly za kus jídla. Tahle když přijela na pár dní domů, odvážela si zpátky veliký kufr dámských vložek - ty tam byly zcela neznámé a ruské studentky by jí utrhaly ruce, dostávala za ně od nich, ač hladověly, i jídlo apod. Bylo vidět, jak se v té soudružce pere stranické přesvědčení a starost o dceru v úděsných poměrech. Tupá stádovost a zaslepenost jí nejspíš nedovolila pravdivě se informovat anebo vše takové měla za lživé a západ preferující, což pro ni bylo zřejmě nechutné a opovrženíhodné. Takových mi líto není. Musejí si vymáchat "čumáčky"  v tom, co slepě propagovali. Můj šéf v Praze z počátku 80. let, přesvědčený straník, dostal "za zásluhy" 3 týdny ve "vlaku družby". Bylo to ovšem spíš za trest. Přijel otřesený tou bídou, jen šeptem se svěřoval, že místní žebrají, není tam co jíst, někde ani kde se umýt, žádné obchody a pokud, tak úplně prázdné... - nabízeli našim k výměně odznáčky Lenina. A to projížděli trasou, která byla kvůli tomu vlaku vylepšená. - Kdesi jsem četl ještě za SSSR, že když se v obchodně zeptají třeba na chleba,  prodavačky řeknou: Chleba v podstatě je. Pouze ho zatím nedovezli. - Nesmělo se o ničem říkat Nemáme. Inu - "vsjo búdět". číst dál

Nina Vránová: číst dál

- Něčí domnělá aureola se v důsledku stává brněním proti živým myšlenkám zvenčí.  Nesnažme se mít aureolu, může se stát brněním proti jemným (živým) myšlenkám ze světa. Zvenčí brnění, uvnitř samolibé vrnění. Brnění a vrnění, všecko stejné. číst dál

Slovenský exministr kultury Ladislav Snopko ve Výzvě Renaty Kalenské mluví o tom, že „zvířata se dnes rozčilují, že jim nikdo nesype do korýtka”. Co přesně tím myslí? - Jaký je stav slovenské a české společnosti osmadvacet let po listopadu 1989? Zakládající člen slovenské Veřejnosti proti násilí Ladislav Snopko ve Výzvě Seznamu říká, že víc než víra v cokoli nás zajímá HDP. - „Když se něco rozbije, nejrychleji se spraví mechanika. Ale co s tou posádkou? To trvá dlouho. Ekonomiku jsme si opravili, ale sami sebe ještě ne. To ještě takových dvacet let potrvá. Musíme být trpěliví.“ - Snopko ve Výzvě srovnává Čechy a Slováky – a mimo jiné i jejich prezidenty. Ve srovnání Miloše Zemana a Andreje Kisky u něj jednoznačně vyhrává slovenský prezident. Proč? A uspěl by podle Ladislava Snopka v politice na Slovensku Andrej Babiš? A před čím on sám varoval Karla Schwarzenberga? číst dál

Odpověď nalezneme v následujícím pojednání o Venezuele. Doporučuji ji vřele našim komunistům k emigraci nebo alespoň měsíčnímu poznávacímu pobytu. Je to země dokonalého socialismu: tři čtvrtiny obyvatel trpí hladem, někteří hladem umírají. Není jídlo, léky, není nic. Inflace v řádu tisíců procent. Jídlo se krade ze školních jídelen. Nikde jinde nejsou rozdíly mezi bohatými a chudými tak velké, jako když se socialismus dotáhne k dokonalosti. číst dál