TEST Mini Cooper S – Absence pádel kazí řidičskou svobodu
Nejnovější Mini Cooper S se drží tradičního receptu, ale bohužel má jeden velký nedostatek. Tím je absence pádel pod volantem, bez nich si jej prostě tak neužijete.
Design, interiér
Z nejnovější generace populárních stylových mini mám zatím docela rozporuplné pocity. Nejprve mě zklamalo sportovní SUV Mini Countryman JCW ALL4 a během podzimu jsem se seznámil i s jeho menším, podobně vypadajícím sourozencem, sportovně vypadajícím elektromobilem Mini Cooper SE s designovým paketem John Cooper Works (JCW). Ten se zase pomalu nabíjel a neustále hrabal.
A největší překvapení se odehrálo, když jsem jej vracel a rovnou jsem mohl přesednout do spalovací alternativy, kterou je už tradiční Mini Cooper S. Tenhle model jsem měl vždycky rád, a dokonce jsem si kdysi málem koupil první novodobou variantu s kompresorem, interně označovanou R53. Nebudu vás však zdržovat vyprávěním o mých neuskutečněných nákupech, takže pojďme rovnou k věci.
Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a rovnou vám k ní nalijeme čistého vína – spalovací Mini Cooper S je zatím nejlepším autem z nové generace značky, jaké jsem mohl řídit. S každým dalším kilometrem za volantem jsem si jej obliboval víc a víc.
Čína versus Velká Británie
O základním představení nových mini se toho napsalo už příliš, a tak vynechám obecnou omáčku a rovnou vás seznámím s hlavními odlišnostmi spalovacího a elektrického modelu. I když na první pohled vypadají stejně, každý z nich se vyrábí v jiném koutě světa – elektromobil se vyrábí v Číně na architektuře místní automobilky Great Wall Motor, spalovací verze z Velké Británie má modulární platformu UKL1 od BMW.
I díky tomu, že se mi elektrický cooper SE a spalovací cooper S dostaly do rukou hned po sobě, mohl jsem si všímat hlavních rozdílů. Ty začínají už zvenku, protože se liší specifickými prvky. Tím nejvýraznějším jsou dveřní kliky – spalovací verze je má klasické, elektrická má zahlazené aerodynamické. Druhým rysem je kapota okolo předních světlometů – spalovací verze je má kompletně v kapotě, u elektromobilu jsou v nárazníku a kapota se jich jen lehce dotýká.
Infotainment je stejný jako v elektromobilu
Z uživatelského pohledu se spalovací mini ovládá skoro stejně jako elektrická verze. Centrální kruhová OLED obrazovka s průměrem 240 milimetrů zastává funkci digitálního přístrojového štítu i hlavního dotykového infotainmentu Mini OS 9, ale praktický head-up displej je dostupný pouze s příplatkovým balíčkem L. A to je trochu problém, protože jinak budete plavat v aktuálních jízdních datech.
V nových mini jdou docela stranou, protože tradiční otáčkoměr s rychloměrem si můžete na centrálním displeji zapnout pouze jako jednu z funkcí infotainmentu. Bohužel není defaultním nastavením a často jej v něm budete hledat. Tenhle třídveřový hatchback je prostě stylovka do města se špetkou sportovnosti, ne ryzím sportovním hatchbackem, v němž je poloha ručičky otáčkoměru něčím, na čem stojí i okolní svět.
Nižší posaz, jiný spodek interiéru
Jednoho z největších rozdílů si všimnete už v okamžiku, kdy přesednete z elektrického mini do spalovacího. V elektromobilu se kvůli akumulátoru v podlaze sedí relativně vysoko, takže vás až překvapí, jak ve spalovacím modelu zapadnete za volant. První chvíle za jeho volantem sice byly nezvyklé, ale mně osobně výrazně příjemnější. V autech rád sedím nízko a hluboko.
I tady však je problém, že přes dlouhou střechu před vámi, pocitově připomínající kšilt, z pozice řidiče špatně vidíte směrem nahoru, třeba při čekání na zelenou – musíte zastavovat dál od semaforu nebo se krčit. Stejně tak se stále musíte trochu vyklánět, abyste přes vnitřní zpětné zrcátko viděli do pravotočivých zatáček směřujících k horizontu.
Poslední velkou změnou je celá spodní část kabiny s jiným středovým tunelem. Liší se hlavně pozicí a umístěním držáků na nápoje (elektromobil je má podélně, spalovací verze příčně), bezdrátovou nabíječkou mobilních telefonů (u elektromobilu je horizontální, u spalovacího modelu vertikální) i velkou loketní opěrkou, kterou má místo odkládací schránky, jakou má elektromobil.
Motor, jízdní vlastnosti
Standardní spalovací Mini Cooper se v Česku prodává ve dvou verzích – C a S. Základní verze C má turbodmychadlem přeplňovanou benzinovou tříválcovou patnáctistovku o 115 kW (156 koních), zatímco sportovnější a výkonnější varianta S má lehce přes 200 koní a ač okamžitý točivý moment elektromobilu vytváří bleskovou dynamiku, je až překvapením, že tahle silnější verze je rychlejší než elektrický cooper SE.
Mini Cooper S má turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitrový zážehový čtyřválec B48 s maximálním výkonem 150 kW (204 koní) a točivým momentem až 300 newtonmetrů. Mini uvádí, že vyvine akceleraci z 0 na 100 km/h za 6,6 sekundy a dosahuje nejvyšší rychlosti 242 km/h. Cooper S se už tradičně vyrábí pouze s pohonem předních kol.
Pádla jsou pouze pro JCW
Výhradní technickou výbavou je také sedmistupňová dvouspojková automatická převodovka Steptronic, která je dostupná ve dvou verzích. Mini pro cooper S nabízí hned dvě zdánlivě stejné převodovky, ale jaký je mezi nimi rozdíl?. Standardem je normální varianta a volitelně můžete sáhnout po sportovní verzi.
Tím největším je jejich volič – zatímco normální převodovka má dopředné režimy D a L, sportovní nabízí D a S. Bohužel, ani jedna není vybavena pádly pod volantem, takže největším jízdním rozdílem je mapa převodovky, která je u sportovní varianty trochu dynamičtější. A zatímco funkci módu S už známe, jízdní režim L (Low) je určen hlavně pro sjezd z dlouhých nebo prudkých klesání. Vybere nejvhodnější nižší kvalt pro „vystřelení“ motoru do otáček, aby začal brzdit.
Standardní mini přitom s novou generací ani nemají pádla řazení pod volantem a u nejnovější generace jsou specialitou pouze v nejsilnějších modelech JCW.
Pádla mu prostě chybí
V testovaném autě jsem měl k dispozici základní verzi převodovky. Když jsem s „eSkem“ vyrazil za zábavou na okresky, připadal jsem si trochu jako na počítači – prostě jen zrychlujete, brzdíte a točíte volantem. S nemožností zásahu do řazení a hraní si s kvalty si to neužijete tak, jako když o tom můžete rozhodovat sami. Mini vás s touto převodovkou nijak neinformuje o aktuálním kvaltu. Nedělá to ani ve sportovním módu Go Kart s intenzivnějšími reakcemi motoru a převodovky. Na displeji stále ukazuje jen D nebo L.
Na okreskách nebo při rychlejší jízdě si můžete pomoci aktivací jízdního režimu L, aby držel motor ve vyšších otáčkách s rychlejšími reakcemi na plyn, ale kvůli vyšší hlučnosti vás bude spíše otravovat. Stejně tak mě nebavilo každou chvíli sahat po voliči, abych si jej přepnul na další pasáž okresky a poté jej na rovince zase zklidnil, aby nedělal zbytečný hluk.
A věřte, že sportovní jízda s nejnovějším cooperem S umí být docela zábavná. I když má jen pohon předních kol, má samosvorný diferenciál typu Torsen i sympatickou dynamiku. Nemusíte se v něm bát v zatáčce přidat víc plynu, protože se pneumatiky rychle zakousnou do asfaltu a samosvor mu pomůže zatočit za volantem a mini se nadšeně vrhne do oblouku. Užijete si i lineární a překvapivě výkonné brzdy, jež se hodí k jeho sportovní nátuře.
Spalovák je pohodlnější než elektromobil
Normální život s cooperem S jsem si schválně nechal až na závěr, protože kvůli řidičským zážitkům si snad všichni raději koupí spalovací John Cooper Works. Slabší „eSko“ je prostě jen rychlejším autem pro každý den, se kterým budete jezdit do práce, na nákupy (jen malé, nemá moc velký kufr) nebo za přáteli a zábavou. A pokud uvažujete, jestli byste si na tohle radši neměli koupit „elektriku“, řeknu vám další zásadní faktor.
Spalovací cooper S je ve městech mnohem pohodlnější, než elektrický cooper SE. Ten jsem pro celkovou tvrdost podvozku až nesnášel, protože každý retardér představoval utrpení. Při jízdě na roletě se chvěl až třásl, každý výmol nebo ostrá nerovnost v něm byly až nesnesitelné. U spalovací verze je ale výrazně komfortnější nastavení podvozku.
I když není dokonale poddajným autem a hlavně pod plynem se nechává stahovat vyjetými kolejemi nebo velkými nerovnostmi, pořád se mi řídí lépe, než elektrická verze. A navíc při akceleraci netahá tak moc za ruce, jako elektrická verze, čemu prospívá zejména příznivější průběh točivého momentu – technicky vám ani nemůže dát maximum při nízkých otáčkách, jako to dělají elektromobily.
Zvyknout si ale musíte na relativně velkou emisní prodlevu při rozjezdu v normálních jízdních režimech, která je občas až nečekaně dlouhá. Raději pozor, pokud to někde budete chtít stihnout, protože se může stát, že budete stát na plynu i dvě vteřiny, než elektronika hnacího ústrojí vymyslí, jak rychle vás nechá rozjet. Raději jej plynule rozhýbejte a následně přidejte víc.
Blížíme se k závěrečnému hodnocení a už nám zbývá jediné – provozní náklady, alespoň co do paliva. Mini uvádí, že cooper S jezdí za kombinovaných 6,2 l/100 km v režimu WLTP. Reálně jsem s ním jezdil za průměrných 7 až 8 litrů, ve městě jsem se dostal na 6,8 litru a při sportovní jízdě po okreskách si řekl o 11 litrů.
Závěr
Spalovací Mini Cooper S považuji za výrazně lepší auto, než jeho elektrickou alternativu Cooper SE. Zvláště pro řidiče vyššího vzrůstu má lepší nižší posaz za volantem, a hlavně příjemnější celkové jízdní vlastnostmi. Netrpí neustálým hrabáním pod návalem okamžitého točivého momentu, jako elektromobil, a navíc je i pohodlnější.
Bohužel, za mě je jedním z největších nedostatků v nejnovějším cooperu S absence pádel pod volantem. Znatelně to kazí zábavu za volantem, ubírá řidičskou svobodu a připravuje vás to o radost z jízdy. Se samosvorným diferenciálem mezi předními koly se s ním totiž můžete skvěle svézt a oživit tak ducha starých dobrých cooperů S, ale takhle to prostě není kompletní.
Pro lepší přehled o jednotlivých modelech vám v naší tabulce přinášíme srovnání tří variant nového mini – základního spalovacího cooperu C, testovaného spalovacího cooperu S a elektrického silnějšího cooperu SE.
| Mini Cooper S: Srovnání s hlavní konkurencí | |||
| Mini Cooper S | Mini Cooper C | Mini Cooper SE | |
| Motorizace | přeplňovaná zážehová | přeplňovaná zážehová | elektrická |
| Zdvihový objem [cm3] | 1998 | 1499 | - |
| Válce/ventily | 4/4 | 3/4 | - |
| Maximální výkon [kW/min] | 150/- | 115/- | 160/- |
| Převodovka | sedmistupňová dvouspojková | sedmistupňová dvouspojková | - |
| Max. rychlost [km/h] | 242 | 225 | 170 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] | 6,6 | 7,7 | 6,7 |
| Komb. spotřeba [l/100 km] | 6,2 | 6,4 | 0 (14,1 kWh) |
| Emise CO2 [g/km] | 140 | 137 | 0 |
| Objem zavazadlového prostoru [l] | 210 | 210 | 210 |
| Využitelná kapacita akumulátoru [kWh] | - | - | 49,2 |
| Pohotovostní hmotnost [kg] | 1360 | 1335 | 1680 |
| Rozměry d x š x v [mm] | 3876 x 1744 x 1452 | 3876 x 1744 x 1452 | 3858 x 1756 x 1460 |
| Rozvor [mm] | 2945 | 2945 | 2526 |
| Cena od [Kč] | 780.000 | 670.800 | 904.800 |
Plusy
Minusy
| Nejlevnější verze modelu | 670.800 Kč (Cooper C, Essential) |
| Základ s testovaným motorem | 780.000 Kč (Cooper S, Essential) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 780.000 Kč (Cooper S, Essential) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.040.264 Kč (Cooper S, Essential) |