Nedávno jsem byla v nemocnici navštívit známého, který během několika týdnů doslova sešel před očima. Trpěl malnutricí, dlouhodobě nedostatečnou a nevyváženou výživou. Co dělat pro to, aby se lidé zbytečně nedostávali až do tohoto stadia?
Nejdůležitější je takový stav dopředu poznat a uvědomit si, že dokáže ohrozit život. A pak kontaktovat lékaře. Já mám v nemocnici možnost soustředit se na pacienty s nechtěným úbytkem hmotnosti nebo s počínající podvýživou už s předstihem. Snažím se nemocné, kteří jsou v malnutričním riziku, aktivně vyhledávat. Protože čím dříve se na tento problém přijde, tím je léčba úspěšnější. Nejvíc jsou ohroženi senioři. Jejich apetit je o trochu nižší než u jiné věkové kategorie. Je to proto, že jejich tělo už vydává méně energie, a tudíž jí i méně přijímá. Občas se nám stává, že rodina ani nezpozoruje, jak třeba jejich staroušek významně hubne, což by měl být varovný signál. Přisuzují to právě věku.
Někdy hubnutí ale není způsobeno nedostatečnou výživou, může ho zapříčinit například nádorové nebo chronické onemocnění. Občas v tom bývají i socioekonomické důvody. Starší lidé se snaží ušetřit, a proto preferují levnější potraviny s menším zastoupením bílkovin, které výrobci nahrazují tuky a sacharidy. Pak můžete jíst i dostatečné množství jídla, ale kvůli jeho nezdravému složení budete malnutricí trpět. Se stejným problémem se však můžete setkat i u mladých lidí, kteří bývají ortodoxními dietáři. Často vyřadí z jídelníčku zásadní složku, jež jim pak v těle chybí. Typicky se jedná o vitaminy a minerály. Někdy touha po štíhlé linii vede až k anorexii.
Jiný pacient se mě zeptal, jak na tom je. Prý by potřeboval vědět, jestli má ještě rozečíst tlustou knihu. Za pár dní, když už jsme měli celou skládačku vyšetření pohromadě, jsem za ním zašel a řekl mu: „Na tu tlustou knihu už to nebude.“