Taková přestřelka v Česku v předchozích letech neměla obdoby. Kromě policisty zemřel 15. června 1997 na místě i Jiří Zounek, vysokoškolský student a zároveň hledaný zločinec.
„U předních dveří prvního vozu ležel na boku pod schůdky nehybně podpraporčík Braniš. Na první pohled bylo znatelné velmi vážné zranění v oblasti hrudního koše,“ popsali drama na místě činu v úředním záznamu policisté z Pohotovostní motorizované jednotky (PMJ), kteří na místo dorazili bezprostředně po přestřelce.
Druhého kolegu - Luboše Kozára - našli „péjáci“ kousek dál od soupravy. Seděl na zemi u otevřených dveří hlídkového auta na pravé, „velitelské“ straně. Košile uniformy byla vykasaná a zbrocená krví, v levé ruce držel vysílačku. Hlídkový vůz měl stále spuštěný modrý maják a červenou výzvu „STOP“.
Hlídkaři oběma kolegům poskytli první pomoc.
„Podpraporčík Kozár se snažil hlídce něco sdělit, ale již nemohl v důsledku zranění mluvit a sesunul se k zemi,“ napsali pozdě večer 15. června před 20 lety do zprávy policisté.
Na místě činu panoval zmatek. V soupravě linky 11 leželi na podlaze vyděšení cestující, někteří z nich zranění - jednomu z nich například odražený projektil poranil kyčel.
„Měl jsem strach, vůbec jsem netušil, jestli se to celé odehrálo během několika minut nebo jen vteřin,“ vzpomínal tehdy jeden z cestujících.
Na místo stahoval operační důstojník pražské policie další hlídky a záchranáře. Policisté v chaotické situaci například ještě netušili, jestli je střelec stále ve voze, anebo utekl do některého z nuselských činžáků. Na místo proto velitel zásahu nechal přivolat i zásahovou jednotku „ROZA“.
Násilník v Nuslích
„Někdo z policistů nás vyzval, abychom zůstali ležet na podlaze,“ vzpomínal tehdy další cestující osudné linky. Se zbraněmi v rukou a v neprůstřelných vestách policisté prohlíželi oba vagóny, střelce nakonec našli ležet pod oknem na konci prvního vozu.
Zakrváceného muže vytáhli z tramvaje a položili na cestu. Po celou dobu, co se mu věnovali záchranáři, jej střežili uniformovaní policisté z nuselského obvodu.
Druhého postřeleného policistu Luboše Kozára záchranáři v té době již transportovali na urgentní příjem do vinohradské nemocnice. Tam sanitky odvezly také zraněné cestující.
O Michala Braniše se nejprve starala jedna z policistek, resuscitaci poté převzali do svých rukou zdravotníci a lékaři, kteří jej převezli do střešovické Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN). Mladý policista o měsíc a dva dny později boj o život prohrál, zůstal po něm několikaměsíční syn a zdrcená partnerka, se kterou plánoval svatbu.
Kriminalisté a technici začali celé drama rozplétat. Ukázalo se, že vše začalo onu neděli 15. března odpoledne na Náměstí bratří Synků, kde Zounek nabízel jednomu muži a jeho synovi šperky. Když je odmítli koupit, vytáhl pistoli a hrozil, že je zabije.
Poté skočil do tramvaje číslo 11 a odjel. Muž, kterého Zounek ohrožoval zbraní, zatím zavolal na tísňovou linku 158. Operační důstojník poslal na místo Branišovu hlídku s kódem L-266. Ta soupravu zastavila v Nuselské ulici poblíž domu č. p. 110 a pokusila se podezřelého zkontrolovat. Ten ale začal okamžitě střílet.
Osudové „Jericho“
Kriminalisty později na místě činu zaujala vrahova zbraň, devítimilimetrové „Jericho“ - přes kilo vážící samonabíjecí pistole o délce více než 20 centimetrů s kapacitou zásobníku až patnácti nábojů. Pocházela z místa další vraždy a pomohla i k identifikaci Jiřího Zounka.
„V prostorách střelnice Terč v Podolí byl 12. února 1997 zastřelen její majitel. Zmizela odtud pistole ‚Jericho‘ a dvě zbraně značky ČZ,“ vzpomíná na tuto kauzu tehdejší vyšetřovatelka případu Jana Murínová. Balistici z Kriminalistického ústavu potvrdili na základě expertíz, že z „Jericha“ střílel vrah v Podolí i Nuslích.
„Byl to sympaťák, své práci rozuměl. Dělal jsem u něj zkoušky na zbrojní průkaz já i celá má rodina,“ vzpomínal na zavražděného majitele Terče jeden z pražských kriminalistů.
Pražskou „mordpartu“ při vyšetřování vraždy na střelnici v Podolí překvapila „akurátnost“ oběti. Evidenci návštěvníků si totiž vlastník střelnice vedl opravdu pečlivě.
„Jako poslední zde byl 12. února 1997 zapsán student ČVUT. Jak bylo zjištěno, ten však o den dřív nahlásil ztrátu občanského průkazu,“ uvedla Jana Murínová. Detektivové v zimě před 20 lety dál pátrali v jeho okolí a měli úspěch.
Mezi studenty vytipovali Jiřího Zounka. „Šlo o problémového studenta, který měl zálibu ve zbraních,“ shrnovali své znalosti o mladíkovi operativci. Neméně zajímavé bylo i to, že Zounka 9. února 1997 policisté zadrželi.
Vloupačky a loupež
V Praze 9 vykradl čtyři byty zajímavým způsobem - odstřeloval totiž zámky balkónových dveří. Vyšetřovatel mladíka obvinil mimo jiné z krádeže a porušování domovní svobody. Zounkovi hrozilo od šesti měsíců do tří let vězení.
Státní zástupce ho chtěl poslat do vazby, soudce však návrh zamítl. „Ze zadržení jej propustil na základě záruky, kterou byl slib rodičů,“ vysvětlila důvod Jana Murínová. Policisté studentovi tehdy zabavili jeho legálně držené pistole.
O čtyři měsíce později - po střelbě na policisty - postup soudce kritizovala média i veřejnost. „Obhájil by si to,“ oponovali právníci. Argumentovali, že Zounek byl v té době mladý student ze slušné rodiny a měl čistý trestní rejstřík.
Po stopách vrahůPřečtěte si příběhy největších novodobých zločinů. |
Po vraždě v Podolí, kde se Zounek dostal ke zmíněné pistoli ‚Jericho‘ a dalším zbraním, vyhlásili policisté po tomto studentovi celostátní pátrání, až do tragického červnového dne se po něm ale slehla zem.
Vražda a vloupačky však nebyly jeho jediným hříchem, v srpnu 1997 se ukázalo, že má za sebou i loupež.
Ženy spoutal a zmizel
V poslední lednový den roku 1997 do jedné z večerek v Praze 9 vpadl neznámý pistolník.
„Tohle je přepadení, dejte mi peníze,“ zařval na dvě prodavačky. Poté si sám otevřel kasu a vzal si z ní jedenáct tisíc korun, což bylo v té době celkem dost peněz. Vyděšené ženy připoutal v zadní místnosti k bojleru a zmizel.
„Jiří Zounek byl jako lupič identifikován oběma prodavačkami a to ze sady fotografií, které jim předložili vyšetřovatelé. Kriminalisté vyšetřují i Zounkovu případnou účast na dalších deliktech,“ uvedl v polovině srpna 1997 policejní mluvčí Petr Link.
Že toho mladík mohl mít na svědomí víc, nasvědčovalo pár indicií, které po přestřelce v tramvaji našli detektivové v peněžence útočníka. Měl v ní totiž slušný balík peněz - 120 tisíc korun.
Síť jeho úkrytů z jara 1997 však kriminalisté nikdy neodhalili. Nenašli ani obě pistole „čezety“ ukradené ze střelnice.