Po boku mistryně světa v lukostřelbě Marie Horáčkové a šampiona z Tokia Jiřího Prskavce nafotil a posléze prezentoval olympijskou kolekci při jejím slavnostním představení. „Ti nejlepší, které máme,“ zval je na pódium moderátor.
„Pokusím se takovému označení dostát. To je to jediné, co k tomu můžu říct,“ komentuje velkolepá slova Přívratský.
Před olympiádou se o vás v takovém smyslu bude mluvit čím dál častěji.
Nejspíš ano, ale neznervózňuje mě to. U nás střelců stále není jasné, kdo do Paříže nakonec pojede. Sice máme účastnická místa, v pušce dokonce tři, ale kdo tam nakonec pojede, to je zatím ve hvězdách. Samozřejmě doufám, že budu jedním z nich.
Co si odnášíte z letošní sezony?
Zažil jsem v ní lepší a horší momenty. Dokázala mi, že moje střílení je projekt, který se stále neblíží konci. Měl jsem povedené momenty, kdy se vše sešlo, ozubená kola do sebe zapadla a výsledek se povedl. Nicméně pořád je mnoho malých detailů, které musím doladit.
Přívratský byl ve finále Světového poháru třetí ve střelbě ze vzduchové pušky |
Například?
Spousta střeleckých drobností, ale to jsou takové technické detaily, že do nich nemá smysl zabředávat. Další důležitou věcí je zvládnutí celkového nastavení před závodem. To se mi nepovedlo na mistrovství světa. Zkusím na tom zapracovat v rámci spolupráce se sportovním psychologem a snad to pomůže.
Mistrovství světa tedy patří mezi ty horší momenty?
Ano a bohužel se mi nepovedlo ani březnové mistrovství Evropy v Tallinu. Tam jsem to prokaučoval, protože jsem chtěl vyzkoušet nové střelecké oblečení, což jsem neměl dělat. Neměl jsem v něm dostatek tréninku a nebyl jsem s ním ještě tak sžitý, jak bylo třeba.
A na světovém šampionátu?
Ve vzduchovce mi chyběl do finále kousek. To mě mrzelo, protože závod sám o sobě jsem prožil v pořádku, ale nedařilo se mi trefovat do středu, což je třeba. Pak mi ty desetiny na finále chyběly. V malorážce mě to pak nějak semlelo. Naštěstí se o udržení naší cti postarali ostatní kluci. Za Českou republiku to vlastně bylo povedené mistrovství, jen pro mě už tolik ne.
František Smetana bral bronz ve vzduchovce a Petr Nymburský se stal vicemistrem světa v malorážce.
Petr podržel tým a ukázal světu naši kvalitu. Stejně tak František, kterému se povedla vzduchovka. Tím, jak se jemu povedla, a já s Davidem Hrčkulákem jsme stříleli slušně, tak se nám podařilo dosáhnout na týmové stříbro, což se hodně dlouho nestalo. Zpětně z toho mám radost, ale ze začátku jsem takový úspěch nedokázal ocenit, jak by se patřilo, protože jsem byl zklamaný z mých individuálních výsledků.
TÝMOVÉ STŘÍBRO NA EVROPSKÝCH HRÁCH. František Smetana, Petr Nymburský a Jiří Přívratský získali cenný kov v třípolohové střelbě
Týmovou medaili ve vzduchovce brali Češi na MS naposledy v roce 1994. Čím to je?
Na světový šampionát jezdí země jako Čína a Indie, které mají ve vzduchovce skvělé střelce. My v Evropě jsme stále více malorážkový kontinent.
Petr Nymburský o vás říká, že jste tahounem týmu, a veřejnost vás nejspíš registruje jako jeho hlavní tvář. Jaké je být v takové pozici ve dvaadvaceti letech?
Neřekl bych, že jsem hlavní tváří týmu. Všichni jsme na hodně podobné úrovni a já mám akorát tu výhodu, že se mi jakžtakž daří proplouvat oběma disciplínami. Petr je specialista na malorážku a Františkovi se zase o něco víc daří ve vzduchovce. Takže kluci mají gros v jedné disciplíně, zatímco já tak nějak přeskakuji mezi nimi.
Jak se může sportovec připravit na olympijské hry?
Olympiáda je tak silný zážitek, že se na ni dá dopředu těžko připravit. Do jisté míry to asi možné je, člověk se o to může pokoušet, ale až na místě se ukáže, jestli to funguje.
Na návštěvě u fluscinkářů a choleriků aneb neobvyklý průvodce sportovní střelbou |
Vy jste ale zažil už hry v Tokiu, takže víte, co vás čeká.
Myslím, že to bude úplně jiná zkušenost. V Tokiu jsem byl outsider, nikdo o mě pořádně nevěděl, a zároveň tam nebyli žádní fanoušci. To bude podle mě v Chateauroux velký rozdíl, protože atmosféra bude úplně jiná. Je to také jeden z důvodů, proč si myslím, že to budou dva zcela neporovnatelné závody.
Nemáte rád, když se o vás mluví jako o favoritovi…
Já o tom nerad mluvím, protože rozdíly mezi střelci jsou tak minimální, že se favorit může během půl roku dostat na osmou příčku žebříčku. Nebo se mu nepovede pár závodů, a už není favoritem. Takže jejich určování mi přijde trochu zcestné.
Přesto vás už ale vzhledem k výsledkům musí brát soupeři s respektem.
Začínal jsem jezdit na mezinárodní závody ve čtrnácti, takže bych řekl, že zkušeností mám hodně, ale pořád jsem mladé ucho. Střelba se dá dělat do relativně vysokého věku, většina střelců je mnohem starší než já a mají objeté mnohem větší množství závodů. Přijde mi, že jsme velká střelecká rodina a spíš se navzájem přátelíme, než aby tam byla hořkost, když nás někdo přestřílí. Alespoň bych si rád myslel, že to tak je.