„Šesté místo, season best. Jsem spokojená,“ říkala čtyřiadvacetiletá bronzová medailistka z loňského halového mistrovství Evropy v Istanbulu. „Jen mě mrzí, že jsem dva pokusy na 475 zabalila. Dali jsme si jasné pravidlo: nebalit skoky. Jenže to jsem teď udělala. Tohle je asi jediné negativum. Celý závod byl dost komplikovaný a jsem ráda, že jsem vybojovala zlepšení.“
Komplikovaný byl z důvodu zranění Francouzky Chevrierové, která skákala před vámi?
Také, ale bylo toho víc. Přišlo mi, že vázla organizace. Měly jsme dlouhé pauzy, protože mezi skoky pouštěli běhy. To je sice normální, ale takhle dlouhé nikde nebývají. Nečekaly jsme jenom my. I vícebojaři a trojskokani měli problémy.
2. DEN HMS: Krsek i Švábíková končí šestí, Bolová překonala rekord |
A to zranění Francouzky?
Bylo to nepříjemné. Viděla jsem, jak dopadá do šuplíku a křičí. Otočila jsem se a snažila se jako všechny závodnice na ni nekoukat. Pak když ji odváželi, tak jsem viděla, že měla v gypsu koleno. Možná zlomenina? Nevím. Na další výšku 465 jsem brala tvrdší tyč. Takže nic moc, lekla jsem se. Ale snažila jsem zkoncentrovat, což se na třetí pokus povedlo.
Jak se při pauzách udržujete?
Snažím se hýbat, dám si skipping, rovinky. Zase se ale nesmím unavit, takže to prokládám pauzami.
Na stadionu byl během vašeho finále i váš přítel vícebojař Ondřej Kopecký, který soutěžil ve výšce. Komunikovali jste nějak?
Jo jo. Snažili jsme se hledat pohledem. Moc mě mrzí, že Ondra nemohl dál pokračovat. Má odraženou patu a fakt ho bolí. Jednou po 455 na mě ukázal zdvižený palec a usmál se. Ale pak jsem viděla, jak si sundává tretry a končí. Smutné.
Tyčkařka Amálie Švábíková bojuje na HMS v Glasgow.
Ustála všechny komplikace s čekáním, zraněním soupeřky, navíc jste se popasovala s nabitou startovní listinou. Dokázala jste si, že jste silná i psychicky?
Je to tak. Upřímně mě finále překvapilo. Startovka byla vážně nabitá. Kromě Niny Kennedyové, která je zraněná a připravuje se na léto na olympiádu, tak zde byly nejlepší holky na světě. Je skvělé, že jsem se mezi ně probojovala.
Za šesté místo budou i jistě dobré body do rankingu pro olympijské hry v Paříži. Počítáte je?
Co se týče rankingu, tak v něm mám pozici dobrou. Neměla bych se výrazně propadnout, tak věřím, že olympiáda vyjde. I když stejně mířím na ostrý limit 473. Můj cíl je dostat se tam díky němu.
Co cítíte, že vám k něm v současnosti chybí?
Rychlost. Právě ta zdobí holky, co skáčou přes 480. I Britka Molly Cauderyová v jednom rozhovoru uváděla, že to, co se změnilo a proč se jí tak daří, je, že právě zrychlila. Díky ní dokážete také najet do daleko tvrdších tyčí a je to celkově o něčem jiném.
Dá se na rychlosti výrazně zapracovat, nebo je hlavně vrozená?
Je samozřejmě vrozená, ale tréninkem se o nějaké setinky posunete. Byť je to samozřejmě obtížné. Nejsem sprinterka, musím dbát i na další aspekty jako je technika nebo síla. Ale určitě se zlepšit můžu.
Což bude váš cíl do letní sezony?
Určitě. Můj cíl bude zrychlit, držet si sílu. A co nejdůležitější: skloubit rychlost a sílu.