Sonda Voyager 1 odstartovala 5. září 1977. Cílem letu bylo prozkoumat vzdálenější planety naší soustavy, o kterých jsme v té době věděli z větší části jen to, co bylo možné zjistit ze Země. Přes různé potíže vydržel v dobré kondici spolu se svým dvojčetem Voyager 2 až do loňského listopadu. Pak začal posílat nesmysly.
Bylo to 14. listopadu, kdy bylo zjištěno, že se objevila závada na jednom ze tří počítačů, která omezila komunikaci sondy. Lidé v pozemním středisku zjistili, že nedostávají data z vědeckých přístrojů sondy nebo základní technické informace o celkovém „zdraví“ sondy.
NASA v prosinci uvedla, že inženýři pracují na vyřešení problému s letovým datovým systémem (FDS), který nekomunikuje správně s jedním ze subsystémů sondy, jenž se nazývá telemetrická modulační jednotka (TMU).
„Nedávno začala TMU vysílat opakující se vzorec jedniček a nul, jako by se ‚zasekla‘. Po vyloučení jiných možností tým Voyageru určil, že zdrojem problému je FDS. O uplynulém víkendu se tým pokusil restartovat FDS a vrátit jej do stavu, v jakém byl před začátkem problému, ale sonda stále nevrací použitelná data,“ uvedli v prosinci odborníci z NASA.
Vědci se pak usilovně snažili o opravu, ale ta se nedařila a do jejich myslí se tak pomalu začala vkrádat frustrace a začala se ztrácet naděje, že se podaří chybu odstranit.
„Byl by to ten největší zázrak, kdybychom ho získali zpět. Rozhodně jsme to nevzdali,“ řekla v únoru pro server Ars Technica Suzanne Doddová, vedoucí projektu Voyager. „Můžeme se pokusit o další věci. Ale tohle je zdaleka to nejzávažnější za celou dobu, co jsem vedoucí projektu,“ dodala.
Nyní, pět měsíců od začátku problémů, byla chyba identifikována. Spočívala v čipu v jednom z palubních počítačů, který má na starosti formátování vědeckých a technických dat před jejich odesláním na Zemi. Tento čip, který je zodpovědný za ukládání části paměti FDS, včetně části softwarového kódu počítače FDS, prostě nefungoval.
Čip se opravit nepodařilo, a tak dotyčný kód s informacemi chtěli programátoři přesunout na jiné místo v paměti FDS. Ale žádné není dostatečně velké, aby se do něj vešel celý kód. Vymysleli proto plán, jak ho rozdělit na části a ty uložit na různá místa v systému FDS. Sonda pak poslala správná data a malý zázrak se tak uskutečnil.
Sounding a little more like yourself, #Voyager1.
For the first time since November, Voyager 1 is returning useable data about the health and status of its onboard engineering systems. Next step: Enable the spacecraft to begin returning science data again: https://t.co/eZyqo7uERu https://t.co/6YZM33Mp48
Nyní se tým soustředí na to, aby Voyager začal opět zasílat vědecká data. Hledat řešení je přitom o to složitější, když si uvědomíme, že je sonda vzdálená 24 miliard kilometrů od Země a je jasné, že i signálu letícímu v podstatě rychlostí světla trvá 22,5 hodiny, než k Voyageru dorazí. A stejně dlouho trvá, než se inženýři dozvědí odpověď. V součtu to dělá 45 hodin.
Sonda Voyager 1 je nejvzdálenějším lidským objektem ve vesmíru. Spolu se sondou Voyager 2 byla vyslána v roce 1977, původně měly obě prozkoumat čtyři plynné obry naší Sluneční soustavy – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Podařilo se jim ale pokračovat ještě dál a nyní jsou za vnější hranicí heliosféry v mezihvězdném prostoru.
11. prosince 2018 |