Starší čtenáři si nejspíše pamatují, že „pustit si večer nějaký nový film“ znamenalo obléknout se, dojít do videopůjčovny, najít chtěný titul na DVD nebo VHS, doma se na něj podívat a druhý den jej do půjčovny zase vrátit. V případě velkých trháků byly v půjčovně přítomné třeba dvě tři kopie filmu, ale pokud na snímek zrovna dostala chuť půlka sídliště, většina se musela spokojit s nějakou alternativou.
Ti mladší si zase vzpomenou, jak sledování filmu předcházelo hledání na různých sdílecích serverech a v torrentových katalozích, odkud bylo možné si nelegálně nahrané tituly stáhnout a na obrazovce počítače či později přes přehrávač v televizoru přehrát. Tedy pokud jste si omylem nestáhli chybně označený „kinorip“ v mizerné kvalitě nebo verzi s ruským či polským asynchronním dabingem. To pak bylo lepší jít brzo na kutě.
Dnes to zní jako středověk. Přímo v televizorech na vás totiž mohou čekat katalogy naplněné tisícovkami filmů a seriálů. Stačí kliknout tlačítkem na dálkovém ovladači. Mnohé služby navíc díla nabídnou v kvalitě nepříliš vzdálené té, ve které na nich pracovali filmaři ve studiu, a leckdy je doplní prostorovým zvukem Dolby Atmos, který ještě zdaleka není běžný ani v kinech.
Testované služby
|