Luděk Sobota tam především zinscenoval celou radu skvělých přeřeknutí, asi nejspíš sám od sebe a oni to tam všechno nechali, nebo mu jako nechali skoro volnou ruku. A to s tím Smoljakovým hodnocením asi nebude tak docela pravda, to řekl spíš jen jako takovou nadsázku. :: “Ty teto bl. ... Blanka není žádná holka!” Nebo jak se představuje v autobazaru, a motá to tam stále jedno přeřeknutí přes druhé: Já jsem synovec. Já jsem synovec cestovní kanceláře. Pa-ní Sýkorové z cestovní kanceláře. ... Smoljak: Vím. Tak tyhle dvě scény nepatří přímo mezi slavné filmové hlášky, jako třeba “Ješito Ješito, už to máš ušito!” Nebo jedna z nejslavnějších - “Nebudeme se pouštět do žádnejch větších akcí...” a ještě spousta dalších jich tam je, ale pokaždé když film běží, těším se na ně jako malej kluk a stejně tak si je vychutnám. Děkuji, pane Soboto, skvělá práce! To se všechno opravdu moc povedlo a dobře to vyšlo.

A ještě k tomu hodnocení pana Smoljaka. Četl jsem jinde, (nebo si možná jen představuji?) že byl tak jako trochu zklamán, že pan Sobota si pro sebe nakonec “uzmul” nejhlavnější roli a význam ve filmu, ale určitě nakonec ocenil, jakým přínosem pro film a jeho úspěch nakonec byl a znamenal. Pan Smoljak byl totiž také opravdový filmový profesionál. Ne jen tak “něco jako”.

Bezva povídání.

„Do počtu jako myslíte teda? Tak, jestli jako myslíte, že v zájmu celku snad. Tak já bych to teda do počtu, kdyby to radši vzal někdo jinej.”

Geniální film

Tak něco podobného bylo Vrchní prchni. Taky to neměl hrát Abrhám a dnes si to neumím představit jinak.

Nechápu, jak mohl Svěrák preferovat Nárožného, ten se na velkého svůdce žen vůbec nehodil.

Co to děláš ??? Já jsem tady rrr ... rozklepával nejtek ... Já, já si vemu jinej.

Snad každý z nás někdy použil místo slova psychiatr jméno Chocholoušek. Třeba: "Ten je zralý na Chocholouška."

Je zajímavé že každý se chce dostat do místě příslušného blázince. Pražák řekne že je zralý na Bohnice nebo Beřkovice, Plzeňák chce zase do Dobřan.

Sobotu rád nemám, jeho sólové výstupy, případně působení se Šimkem jsou podle mne vrcholy trapnosti, nicméně v tomto filmu si nikoho jiného představit neumím. Asi zvyk...

Šimek je podle mě nesmírně přeceňovaný.

Gymnaziální humor v povídkách s Grossmannem produkoval, když mu táhlo na třicet.

Se Sobotou se dostal do neustále omílané šarže učitele peskujícího natvrdlého Sobotu, přičemž v 80. letech, když jim bylo oběma přes čtyřicet, to už bylo vyloženě trapné.

S Krampolem to sklouzlo ještě víc k buranství, takže se ani moc nedivím, že v lednu 1990 svolalo vedení Semaforu onu slavnou schůzi, po které zůstal v divadle jen jeho zakladatel se svým ansámblem a Šimek si šel po svejch.

A Šimek s Bubílkovou? Škoda slov.

Náš ústav se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou za deset let!

A sestrička ukáže dva - takže sa opraví ..."maximálně dvakrát za deset let...."

Ale hláška" Vy nás ale zásobujete, pane Karfík..."

A kdyby tam nebyl tak by ten film byl o ničem

Nesouhlasím. Třeba ten Hartl by se mi tam líbil víc.