Podle listopadových dat České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) v tuzemsku pobírá starobní důchod 2,4 milionu lidí. Muži dostávají průměrně o dva tisíce korun více než ženy, a sice 12,6 tisíce korun měsíčně.
„Více než polovina příjemců na průměrný starobní důchod nedosahuje. Pod hranicí příjmové chudoby, to znamená pod 10 220 korun, žilo k letošnímu lednu přes půl milionu příjemců starobních penzí. Necelých 120 tisíc lidí má méně než osm tisíc,“ vyčíslil předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes.
Seriál iDNES.czTéměř desetina obyvatel Česka žije pod hranicí příjmové chudoby. Desítky tisíc Čechů žijí bez domova, dalších víc než sto tisíc žije na ubytovnách či jim hrozí ztráta bydlení. Sto tisíc Čechů se potápí ve spirále zadlužení a proti stovkám tisíc je vedena exekuce. Tito lidé se nezřídka rozhodují, zda zaplatí jídlo, nebo školní výlet dětí. Další statisíce lidí se pohybují na hraně, stačí jeden nečekaný výdaj a následuje pád. Seriál iDNES.cz Chudoba v Česku zavede čtenáře do světa, který často nechceme vidět. Přesto je všude kolem nás a ocitnout se v něm je až příliš snadné. |
Jeho i další odborníky před nedávnem popudily výsledky mezinárodní studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), podle níž jsou čeští důchodci druzí nejbohatší na světě a mají se údajně lépe než jejich vrstevníci třeba ve Francii či Švýcarsku.
Příjmy domácností důchodců organizace porovnávala s takzvaným národním mediánovým příjmem. Jen ty jednočlenné, které nedosáhly 60 procent mediánu, v Česku oněch 10 220 tisíc, spadly do kolonky „chudých“. „Většina českých důchodců má pár stovek nad tuto hranici a neznamená to, že nejsou chudí, když platí třeba šest tisíc za nájem. Ukazatel je nepoužitelný pro vzájemné srovnávání zemí,“ vysvětluje sociolog agentury Median Daniel Prokop.
Problém je podle jeho slov ten, že je v jiných zemích hranice chudoby i více než dvojnásobná. „Navíc jsou tam jinak nastavené důchodové systémy. U nás je senior z 95 procent závislý na příjmech ze systému, kdežto třeba ve Švýcarsku má více naspořeno, protože jsou tam nižší odvody,“ dodal.
Tísňová linka pro seniory nezvládá nápor
Podle exkluzivního průzkumu agentury Median pro iDNES.cz považuje svoji domácnost za chudou 23,8 procent oslovených nepracujících českých důchodců. Zhruba stejné množství má tak malé úspory, že by podle svých slov mělo problém se zaplacením nenadálého výdaje vyššího než dva tisíce korun a 60 procent oslovených by bylo v tísní kvůli vydání přes 10 tisíc korun.
„Chudí důchodci mají oproti nechudým v posledních 10 letech mnohem častěji zkušenost s výpovědí, výpadkem z trhu práce kvůli zranění, nemoci, nebo s rozvodem či rozchodem. Tyto události v předdůchodovém či raném důchodovém věku zřejmě riziko chudoby posilují,“ upozornil Prokop.
Porovnání chudých důchodců s ostatními seniory
Zdroj: agentura Median pro iDNES.cz |
O tom, že čeští důchodci nejsou tak bohatí a bezstarostní, jak naznačuje zmíněné mezinárodní srovnání OECD, svědčí i statistiky hovorů na tísňovou linku spolku Život 90, kam se ročně dovolá 14 tisíc seniorů.
„Zhruba stejný počet se nedovolá, protože máme obsazeno. Největší téma je samota, asi půl milionu domácností starobních důchodců je jednočlenných, z toho 70 procent jsou ženy. To velmi úzce souvisí s chudobou, odhadem až deset procent těchto žen musí šetřit na základní potřeby, třeba vytápění,“ říká zakladatel spolku Jan Lorman, který se pomoci seniorům věnuje od roku 1990.
On-line reportáž Život s životním minimem (více o ní čtěte zde):
Mimo osamění chtějí volající nejčastěji řešit domácí násilí, vztahy a zdraví. „Ti, kteří zavolají a řeknou si o pomoc, mají částečně vyhráno. Senioři v sobě mají velmi silně zakořeněné, že nechtějí být někomu na obtíž. Hlavně pro muže je obtížné, navazovat s někým kontakt poté, co se zabalí do samoty, ženy umějí lépe komunikovat, společenství pro seniory navštěvují hlavně ony,“ přibližuje.
Se stovkou na den je ryba sváteční pokrm
Na cvičení, které si každé úterý v klubu pro seniory v centru Brna lektorují samy členky, skutečně v půli listopadu nedorazil ani jediný zástupce mužského pohlaví. Nějací prý chodí, avšak v jiné dny na jiné „kroužky“ - například ten turistický.
„Jedna z nás je vyrábí,“ dozvídám se hned za dveřmi klubu, když vklouznu do pletených papučí. „To veselejší se odehrává tady, ten zbytek už tak veselý není,“ pokračuje Marie Křížová, která si spolu s dalšími důchodkyněmi chodí do přízemí domu v majetku radnice Brna-středu protáhnout kostru i poklábosit. Kromě rotopedů mají k dispozici masážní křesla i kuchyňku s varnou konvicí.
„Žiju sama, zaplatím za byt o 50 metrech čtverečních a zbydou mi tři tisíce, to je stovka na den. Nemůžu si jako mladí dovolit naházet do nákupního koše všechno. Ceny jsou jako na Západě, důchody ani zdaleka,“ myslí si původní profesí strojařka, která si ještě nedávno k důchodu přivydělávala.
Podle svých slov nežije přímo v chudobě, ale ani tak, jak by chtěla. „Pokud je důchodce sám, musí počítat a ne všechno se dá ošidit. Bez léků a masáží se neobejdu, pokud nechci zůstat někomu na krku. Pořád po tmě být taky nejde a jíst musím, i kdyby to měl poslední dny být jen chleba. Doktor vám řekne, jezte víc ryb,... ráda bych, ale jak to mám udělat?“ kroutí hlavou a ostatní ženy u obdélníkového stolu přikyvují. „Tady se nikdo nemá nad poměry, většina z nás jsme bývalé učitelky, já učila na vysoké,“ podotýká jedna z přítomných.
Ani téměř osmdesátiletá Jiřina Přichystalová, která žije s manželem ve vlastním bytě, si s důchodem deset tisíc korun podle svých slov vyskakovat nemůže. Nakupuje hlavně ve slevách. „I rodina je bez peněz, přikupuji ještě i jim. Jít do divadla je svátek, nekoupím si knížku ani časopis,“ líčí a poklepává na starší výtisk Chvilky pro tebe, který před chvílí převzala od kamarádky.
Devět z deseti chudých jsou ženy
V Česku se nejčastěji používá jako „ukazatel chudoby“ takzvaná materiální deprivace, která zkoumá, co si důchodci mohou dovolit koupit. Podle průměru dat Českého statistického úřadu z let 2008 a 2012 si v tomto období nemohlo dovolit čtyři či více položek z devíti sledovaných (například dostatečně vytápět byt či zaplatit neočekávaný výdaj ve výši několika tisíc korun) šest procent důchodců ve věku nad 65 let.
„Za daleko reprezentativnější ale považujeme spotřební koš důchodců, který byl loni 8135 korun, které zkrátka potřebujete, abyste jako senior přežil. To je reprezentativní celostátní průměr spočítaný ze statistiky rodinných účtů - samozřejmě jiné náklady jsou v Praze a na vesnici,“ doplnil Zdeněk Pernes z Rady seniorů ČR .
Fenomén chudoby podle něj sice nepostihuje důchodce masově, vysoce však ohrožuje některé poměrně velké skupiny. Nejohroženější jsou právě seniorky žijící samostatně v nájemním bytě ve větším městě, zvlášť pokud jsou rozvedené a nemají nárok na vdovský důchod.
Za pravdu mu dávají i vědci z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. „Platí, že přibližně devět z deseti chudých lidí nad 65 let jsou právě ženy. Česká republika patří v rámci EU k zemím s nejvyšším podílem žen mezi seniory, kteří žijí v chudobě,“ uvádí kolektiv autorů v publikaci z roku 2015 nazvané Příjmová chudoba a materiální deprivace seniorů.
Důchody v české populaci
Zdroj: ČSSZ (31. ledna 2016). |
Riziko chudoby u českých seniorů je podle jejich závěrů sice velmi nízké - pod úrovní průměru zemí EU - avšak u některých vysoce ohrožených skupin, zejména právě samostatně žijících osob a žen, jej lze považovat za závažné.
„Až 40 procent našich klientů se potýká s horšími životními podmínkami způsobenými horší finanční situaci. Velmi často jsou osamělí, vypadne jim příjem partnera, nemohou si dovolit běžné aktivity, nemají na to, kulturně trávit čas a promítá se to i do základních potřeb,“ říká Veronika Lelková z brněnského Centra pro rodinu a sociální péči, která poskytuje i sociálně aktivizační službu pro seniory.
Asi pětina seniorů, kterým pomáhá, jsou lidé s příjmy na hranici životního minima, tedy 3 410 korun. „Po vyřízení dávek se situace zlepší, ale nevede to k úplnému komfortu. Skupina jako taková žije dál hodně skromně. Máme klienty, kteří upozorňují, že jim lékař doporučil, aby více jedli, ale nemohou si to dovolit. Právě z ordinací k nám lidi s finančními potížemi často posílají,“ dodává sociální pracovnice.
I hledání menšího bytu, který by jim nespolkl většinu důchodu, je nad síly a možnosti mnoha důchodců. „Většinou nejsou mobilní, nevládnou internetu, jsou demotivovaní řešit to sami a osobně obíhat úřady,“ podotýká Lelková.
Podle předsedy Rady seniorů Pernese chybí v tuzemsku přes 70 tisíc malometrážních bytů. Spravedlivěji by podle něj také měl být nastaven systém valorizace penzí, díky níž se příští rok zvednou nejvyšší penze nad 30 tisíc i o sedm stovek, kdežto průměrné jen o tři.
„Chybí nám institut minimálního starobního důchodu, který mají třeba na Slovensku. Když splníte podmínky - dovršíte důchod a máte 35 let pojištění – musíte mít alespoň takový důchod, abyste mohl přežít, tedy ve výši spotřebního koše,“ dodal.
Poukazuje i na to, že 115 tisíc Čechů dostává minimální plat, přičemž tito lidé často dostávají zbytek načerno rovnou na ruku, což v důchodu tvrdě pocítí. Přes půl milionu lidí také pobírá předčasný starobní důchod, který je o více než dva tisíce nižší a velký problém spatřuje i v nastavení sociálního pojištění pro OSVČ.
„Zákonné minimum je nastaveno chybně, počítá se z 50 procent daňového základu, tudíž platí pojistné jen z poloviny. Živnostníků zatím v důchodě tolik není, ale budou přibývat a nejsou to jen lékaři, advokáti, architekti, kteří mají většinou našetřeno. Je chyba, že to stát 25 let po převratu dovolí,“ upozornil.
Sociální pracovnice: Důchodci se mi za dluhy omlouvají
Problém je i rostoucí počet důchodců, kteří mají na penzi uvalenou exekuci. ČSSZ k letošnímu srpnu strhávala z více než 52 tisíc starobních důchodů část peněz, kterou následně poukázala na účty věřitelů. Častěji šlo o penze žen. Nejvíc zadlužených seniorů žije v Ústeckém a Moravskoslezském kraji.
„Jedenáct procent důchodců, kteří trpí chudobou, by darovaných 10 tisíc korun dalo na splácení dluhu,“ shrnuje Daniel Prokop z Medianu, co dál vyplynulo ze sociologického šetření zpracovaného pro iDNES.cz.
V seriálu Chudoba v Česku již vyšlo: |
Podle předsedy rady seniorů mají zadlužení nejčastěji resty ještě z doby, kdy chodili do práce, čemuž odpovídají i čísla. Zatímco v roce 2006 mělo exekuci na důchod 31 tisíc důchodců včetně invalidních, loni už to bylo 80 tisíc.
„Jsou to noví důchodci, kteří si dluhy donesli z ekonomické aktivity. Ti starší se chovají zodpovědně,“ míní Pernes. „Setkáváme se s tím často, lidé si nedokážou spočítat, jak budou vycházet, až budou mít jen starobní důchod, spoléhají třeba na pomoc rodiny, ale není málo případů, kdy děti zapomenou, nebo starého člověka naopak ještě vydírají, čerpají z jeho příjmů, nebo ho přimějí, vzít si půjčku. Pak přichází naprosto zoufalá situace, kdy máma končí v ubytovně, na jejíž zaplacení kvůli exekuci sotva má,“ dodává Lorman.
Zkušenosti s poskytováním dluhového poradenství má v Brně například diecézní charita. „Senioři tvoří asi čtvrtinu klientů dluhové poradny. Mezi hazardními hráči, kterým také poskytujeme pomoc, jsme penzistu neměli,“ přibližuje sociální pracovnice Andrea Sládečková.
Důchodci se od zbytku dlužníků liší podle jejích slov zejména tím, že se za dluhy stydí. „Dokonce se mi za ně i omlouvají. Většinou pocházejí z půjček a ze spotřebitelských smluv, do kterých lze zařadit i takzvané šmejdy – různé předváděčky, telefonický marketing některých společností, kde stačí ústní souhlas. Ale i dluhy za nájem či běžné účty,“ dodává Sládečková.
O pomoc se hlásí většinou ve fázi upomínek či exekuce. „Nejsou to dluhy, které mají smysl, hypotéky ani půjčky na vybavení domácnosti. Často se do situace nedostávají vlastní vinou, že by chtěli přilepšit sami sobě, ale když se snažili pomoc dětem či vnukům. Jejich problém je zranitelnost, naivita a finanční negramotnost. Většinou jsou ale zodpovědní a dluhy třeba po stovce či padesátikoruně hradí, žijí ale i pod hranicí životního minima,“ uzavírá.
Exkluzivní výzkum agentury Median pro iDNES.cz |