Na co si dát pozor při koupi ojetiny? Varováním je vycíděný motor i exekuce

Na nákup ojetiny vyražte ideálně s nezávislým expertem. Ilustrační foto

Barevné jaro je tady! Příroda se zelená, bazaristé by se měli červenat a spousta kupců zbělá zlostí. To když zjistí, že jejich auto má ve skutečnosti najeto víc nebo bylo bourané. I podle statistik České obchodní inspekce se čeští prodejci ojetin nemají čím chlubit. Loni zatajilo skutečné kilometry nebo havárii 57 procent z nich, nejčastěji v Praze a Středočeském kraji.

Podle šéfa sdružení bazarníků Petra Přikryla jsou na tom lépe velké autobazary. „Používají systém prověrek od certifikovaných auditorských společností, například TÜV nebo Dekra, a díky léty propracovaným kontrolním postupům odhalí většinu problémových aut už při výkupu. Ty opravdu velké bazary nabízejí i nadstandardní záruky, například bezplatnou výměnu auta za jiné v omezeném čase po koupi,“ říká Přikryl.

Nejhorší jsou dovozy

Velkým rizikem je podle Přikryla koupě auta od soukromého prodejce na inzerát. „Často se v inzerci objevují super ceny, jenže věřit se jim nedá. Zázraky se nedějí, ty opravdu skvělé koupě probíhají mezi kamarády, taková auta nikdo neinzeruje. Takže skoro vždy v tom bývá nějaká kamufláž problémového auta, které třeba velký bazar odmítl vykoupit,“ tvrdí Přikryl.

Nejzranitelnější jsou auta dovezená z ciziny překupníky. „Tam je velký prostor pro manipulace, skutečný stav kilometrů a servisní historie se totiž mnohdy nedá vůbec zjistit. Kdo někdy zkoušel ověřit auto z Itálie, dá mi určitě za pravdu,“ říká Přikryl.

U některých automobilek - typicky koncernu Volkswagen - ale umí i český značkový servis historii zjistit, pokud auto jezdilo ke značkovému opravci v Evropě. „Ideální je, když má vůz jasnou historii se záznamy nejen ze servisu, ale i z pojišťoven a STK. A když kupující dostane certifikát od profesionální firmy, která auta prověřuje. Pak garantuji, že se prodá v podstatě samo,“ míní Přikryl.

Běžný postup u dovozu totiž bývá takový, že soukromý dovozce přiveze vůz z ciziny, stočí tachometr, případně udělá i větší úpravy (přečalounění sedaček, výměna potahu volantu, řadicí páky, výměna a přestříkání plechů) a zkusí ho nabídnout do výkupu v bazaru.

Tam však mnohdy neuspěje. „Auto ESA odmítají asi 70 procent všech nabízených aut ve výkupu,“ potvrzuje například strategický ředitel tohoto autocentra Pavel Foltýn. Důvodů je podle něj spousta. Nejčastěji to jsou právě vozy s přetočeným tachometrem, auta v exekuci nebo zástavě u nebankovní společnosti či u soukromníka, ale i stroje s nevyhovujícími technickými úpravami a ve špatném technickém stavu, například po havárii na nosné části.

Vždy s mechanikem

Dovozce pak auto často zkusí nabídnout do menšího bazaru, ale pokud je takový podnik solidní, ani tam nemusí uspět. „Znám malé rodinné podniky, kde to dělají poctivě, a takové máme mezi členy naší asociace. Bohužel, každoročně vyloučíme nebo odmítneme přijmout asi 40 bazarů, většinou kvůli oprávněným stížnostem zákazníků na prodejce,“ říká Přikryl.

Většina odmítnutých problémových aut končí na inzertních portálech. Jestliže tedy doporučujeme vzít spřáteleného automechanika ke koupi každého auta v jakémkoli bazaru, u nabídek v soukromých inzerátech je to nutnost.

„Ideální je, pokud mechanik rozumí právě typu vámi vybraného auta, některé modely mají své speciality i typické závady,“ radí Přikryl. Pokud žádného mechanika po ruce nemáte, je možné domluvit si návštěvu v autorizovaném servisu. Automobilky dnes takovou službu nabízejí. Například u dealerů Škody si můžete nechat zkontrolovat model starší čtyř let, nesmíte ho však vlastnit déle než dva měsíce.

Kilometry nejsou dogma

Mechanik by měl posoudit hlavně aktuální technický stav auta. Může se stát, že přestože má hodně najeto, nic mu nechybí a při pravidelném servisu ještě bude léta jezdit. „Kilometry nejsou dogma. Auto po obchodníkovi, který jezdí často do Milána po dálnicích, bude minimálně opotřebené i po 200 tisících kilometrů. Na rozdíl od toho, které najezdilo 70 tisíc po pražských dlažebních kostkách a středočeském asfaltovém tankodromu,“ říká Přikryl.

Problém stočených kilometrů však spočívá hlavně v tom, že za auto zaplatíte zbytečně vysokou cenu. A pak také v zanedbaných servisních úkonech, typicky výměně rozvodového řemene, předepsané často ve 160 tisících km. Pokud vůz někdo stočí ze stavu 159 tisíc na 99 tisíc, může si nový majitel myslet, že má na výměnu spoustu času. Řemen však takovou zátěž často nevydrží.

Jak je to se zárukou?

Některé velké bazary nabízejí různé dobrovolné garance, ale na ochranu kupujícího myslí i české zákony. Přestože někteří prodejci vám budou tvrdit, že u použité věci platí půlroční záruka, není to pravda. Za to, že „věc nemá vady“, odpovídá prodejce po dobu dvou let, pouze písemně se souhlasem kupujícího může být lhůta zkrácena na polovinu.

Půlroční období je i tak klíčové. „V té době stačí, když oznámíte prodejci, že auto má závadu a je na něm, aby aktivně navrhl řešení. Pokud bude tvrdit, že tam v okamžiku prodeje nebyla, musí to dokázat,“ vysvětluje Přikryl.

Po půlroce se situace obrací. Dokázat, že v době prodeje tam závada byla, musíte už vy. A to nebývá jednoduché, ke slovu většinou přicházejí soudní znalci.

Exekuce

Nebezpečí však hrozí i z úplně jiné strany. I u technicky bezvadného auta se může skrývat problém v jeho majiteli. A to v případě, že je na něj uvalena exekuce, což se však dá celkem snadno ověřit v centrální evidenci. „Je veřejně přístupná, provozuje ji Exekutorská komora ČR a nahlédnout do ní můžete přes webové stránky www.ceecr.cz,“ říká mluvčí exekutorské komory Martina Houšková.

Je nutné vyřídit si registraci, což je záležitost chvilky, za náhled se platí 60 korun. Bez registrace můžete získat výpis na pobočkách Czech point. „Pokud zjistíte, že soud proti prodávajícímu nařídil exekuci, zvažte, zda je rozumné pokračovat v uzavírání obchodu. Je tady riziko, že kupní smlouva může být prohlášena za neplatnou. A pokud už byl automobil dokonce zanesen do soupisu movitých věcí, je kupní smlouva neplatná rovnou, dlužník totiž v průběhu exekuce nesmí převádět svůj majetek na jiné osoby,“ říká Houšková.

To může být „oceněno“ jako trestný čin poškozování věřitele, případně i podvodu, a exekutor pak novému majiteli auto zabaví. Ten sice může podat vylučovací žalobu, jenže o ní bude rozhodovat soud. Což znamená, že to zabere dost času a výsledek je nejistý. Vy jste však bez auta.

Pokud by vám prodejce tvrdil, že auto smí prodat, protože se snaží uhradit dluh exekutorovi, je to nesmysl. Prodej by totiž musel probíhat se souhlasem věřitele i soudu a kupní cena auta by se platila přímo exekutorskému úřadu.