„Paní H. se nám ozvala den poté, co v televizi odvysílali reportáž o našem projektu Byt architekta. Je samoživitelka, vychovává dva syny, dvojčata. Chtěla, abychom pro ni a její děti vymysleli absolutně ‚čistý‘ a moderní byt,“ popisuje architekt René Dlesk ze studia RDTH architekti.
Veškerý vestavný nábytek je bílý. Zmizely některé příčky, takže se prostor „otevřel“ a opticky zvětšil. Pokud je potřeba, nastupuje místo příčky závěs.
A pokračuje: „Velká výhoda panelových bytů je, že je lze obyčejně téměř kompletně ‚přeprogramovat‘. Největší hodnota, která tak může vzniknout, je více volného prostoru. S majitelkou jsme v prvních krocích hledali, kam až nás v rekonstrukci pustí a jaké jsou hodnoty, které by se při ní měly projevit. Jednoznačně to byl minimalismus, až asketický přístup k životu, potřeba zbavit se prvoplánových dekorací i potřeba vytvořit ‚příjemný‘ interiér a nechat prostor pouze racionálním potřebám členů své rodiny.“
Výsledek přihlásilo studio do soutěže Interiér roku 2023 v kategorii Soukromý interiér – Rekonstrukce. Již devátý ročník soutěže, do níž se přihlásilo rekordních 233 projektů, měl uzávěrku 28. února 2024. Vyhlášení vítězů proběhne opět v pražském Centru současného umění DOX v úterý 14. května 2024.
O finalistech a vítězi v kategorii Hlasování veřejnosti mohou čtenáři rozhodovat od 1. do 30. dubna 2024 na stránkách www.interierroku.cz.
Když funguje dialog
„Ptali jsme se třeba, jestli opravdu potřebuje ložnici ve dne a obývací pokoj v noci. Její skromnost a otevřená mysl nás dovedla k závěru, že jde o zakořeněný zvyk a že rozhodnutí o zvycích záleží na uživateli a okolnostech jeho života. Vynechat některé návyky je legitimní možností při rozhodování o budoucí organizaci prostoru, ve kterém budete bydlet a může to přinést řadu výhod,“ objasňuje architekt Dlesk hledání cesty konečného návrhu.
Výsledek? Ložnice majitelky vzniká z obývacího pokoje a obývací pokoj naopak z ložnice. Navíc se žena bez problémů vyspí na obyčejné pohovce. Občas se jí však hodí možnost vizuálního soukromí. Stačí jí však obyčejný závěs, za ním pak vzniká její vlastní svět.
Veškerý vestavný nábytek je bílý. Zmizely některé příčky, takže se prostor „otevřel“ a opticky zvětšil.
„Není to však jen ložnice s téměř dokonalým odcloněním slunečního světla pomocí blackout-závěsu. Může to být i kino. Pokud je sledujete se sluchátky, nikdo, kdo se pohybuje kolem, nemusí vědět, že zrovna běží hlučná akční scéna,“ vysvětluje René Dlesk.
Ostatní mohou klidně stolovat nebo si povídat, jako by byli za stěnou. Tyto dva světy za tenkou „membránou“ jsou propojené, při vzájemném respektu však fungují dobře i autonomně. Když je závěs zatažený, je to klasický obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, kde rodina funguje spolu. Závěs se stává nejen dekorací, ale zlepšuje i akustiku velké místnosti.
Soukromí pro syny
Pro maminku dvojčat bylo důležité, aby synové měli každý svůj vlastní pokoj. Jsou symetricky identické. Každý má stůl přes celou šířku pokoje, zabudovanou skříň a výsuvnou postel. Tu lze používat jako klasické jednolůžko či sedačku, nebo při vysunutí jako skromnější dvoulůžko. Když je potřeba se celé dny učit nebo se jen tak povalovat, lze ji snadno přemístit do středu místnosti. Nastavitelná nástěnná lampa dobře slouží při jakékoliv poloze postele.
Výsuvnou postel.v pokojích synů lze používat jako klasické jednolůžko či sedačku.
Pokud je třeba na chvíli trochu více prostoru, například na cvičení, lze celou postel přesunout pod stůl, který nemá žádné podnože a je kotvený na ocelových konzolách ze stěny. Přes světlíky nad skříněmi se denní světlo dostává skrz pokoje do vstupní haly a koupelny. Sluneční světlo v těchto prostorách je v panelácích vzácností. Tok světla opačným směrem má však obyvatel pokoje pod kontrolou díky možnosti ovládání zatemňovací rolety nad světlíkem.
Přes celý byt, od podlahy až po strop, běží jednotná lineární sestava bílého utilitárního nábytku. Integruje v sobě kuchyni, mnoho skladovacího prostoru, prostor pro pračku a sušičku i samostatnou toaletu.
Byt v historickém domě se proměnil na moderní interiér plný umění |
Strohost, která provází celý projekt a je panelovému domu vlastní, se projevila i v řešení zabudovaného nábytku. Je kompletně bílý, závěsy nebo podlahy z marmolea jsou světle šedé.
„Spolu vytvářejí pozadí umožňující svobodný výběr volně stojícího nábytku, doplňků a pokojových rostlin. Dřevo, které je příjemné na dotek, je použité na jídelním stole a pracovních stolech v pokojích chlapců. V bytě ovšem hraje důležitou roli i modrá barva, kterou má majitelka ráda,“ říká architekt Dlesk.
Modrá barva se objevila i v koupelně.
Modrá je tak všude a současně nikde. Je totiž skrytá, objeví se však vždy, když se cokoli otevře: je uvnitř každé skříně, kuchyňské skříňky, WC nebo v koupelně.
Architekti ponechali interiéru i typický panelákový „ornament“, styky panelů a ošetřené „jizvy“ po odstranění příček. Podobně jako původní stále dobře fungující článkové radiátory nebo trubkové rozvody vytápění společně představují paměť a charakter původního panelového bytu.
„Tyto momenty a prvky se nesnažíme skrýt jako kdyby byly něco nehezkého. Panelový byt se za ně nemá proč stydět. Jsou pro něj přirozené,“ říká na závěr René Dlesk.
O projektuAutoři: RDTH architekti – René Dlesk, Tamara Kolaříková Spolupráce: Kristýna Kopecká, Kristián Vnučko Typ projektu: rekonstrukce interiéru panelového bytu Lokalita: Praha 9 – Vysočany Plocha bytu: 74 m2 |