Českému fenoménu akvaristiky paradoxně pomohl socialismus

Není příliš věcí, ve kterých by byl menší český národ světovou velmocí. Mezi špičkové obory patří například kardiochirurgie, výroba nanovláken, výcvik záchranářských psů, péče o předčasně narozené děti, díky češtině máme i jedno z nejpropracovanějších chemických názvosloví.

Ve „volnějších“ činnostech pak světu dominujeme v pití piva a v chataření. Nebo v oboru jménem akvaristika. Jak k tomu došlo?

Rybičky a rostliny v domácích akváriích jsou oblíbené i proto, že to není příliš nákladná záležitost. „Běžný smrtelník s klasickým akváriem o rozměru 60×30×36 centimetrů, to je asi 65 litrů, zaplatí za měsíční provoz pár set korun,“ říká jeden z největších současných českých akvaristů Adam Votava.

Pro nízkou cenu, ale i závan luxusu, se akvaristika rozšířila už za rakouské monarchie, paradoxně mezi dělníky.

„Je pozoruhodné, jak se šíří jmenovitě v kruzích těžce pracujícího dělnictva. Jako příklad uvádím pražskou dělnickou čtvrť Žižkov, kde jsou tisíce nádrží v bytech dělnických,“ psalo se v roce 1911 v Pražské lidové revue.

Největší boom ale přišel po 2. světové válce, stál za tím rozvoj techniky, zejména elektřiny a dopravy. „To umožnilo akvarijní rybky nejen udržet při životě, ale také je množit. Stála za tím touha mít doma něco, co jen tak někdo nemá – kousek barevné exotiky. Tak se zrodil fenomén jménem akvaristika,“ zmiňuje Votava.

Jejímu rozvoji paradoxně pomohl i nástup socialismu, bylo to podobné, jako když se v obrovském množství rozšířilo chataření a chalupaření. „Ztráta svobody slova i pohybu jen podpořila touhu mít doma alespoň kus svého ‚moře‘,“ podotýká akvarista.

„Bez nadsázky se dá říci, že akvárium s rybičkami měl doma každý,“ popisuje čtyři desetiletí po únoru 1948.

Ryby do sklepů a kotelen

Čechoslováci v 60. letech rybkám zcela propadli, mnoho se jich začalo věnovat odchovu akvarijních rybek ve velkém. Domácí akvária byla jen špičkou ledovce.

„Import neexistoval, poptávka trhu byla velká. Kotelny a sklepy v celé zemi se začaly nenápadně měnit v odchovny akvarijních rybek,“ popisuje Votava.

Podívejte se, jak to vypadá na akvaristické burze:

Češi si zpočátku oblíbili živorodky jako paví očka a mečovky, které dobře zvládaly i drsnější podmínky pro život, později byly nejoblíbenější skaláry či asijské druhy parmiček a čichavců. „V 80. letech se za svatý grál akvaristiky považuje úspěšný chov a odchov choulostivých terčovců,“ vypráví chovatel s tím, že režim kupodivu nějaký čas přivíral oko nad tím, že akvarijní rybky z Československa si nacházely cesty na západní trhy, do Německa, Rakouska, ale i do Japonska.

„O tom, jak se tam rybky dostávaly, koluje mnoho příběhů. Právě proto se akvaristika brzy dostala i do hledáčku tajných složek. Do akvaristických klubů byli nastrkováni ‚krtci‘, kteří bedlivě sledovali, zda náhodou nedochází k rozvratné činnosti,“ říká Votava a dodává, že v porovnán í s dnešní dobou, kdy rybky a rostliny vesele cestují letadly v polystyrenových krabicích přes půl světa, muselo být jejich tehdejší odesílání mnohem složitější.

Akvaristé řeší příliš teplou vodu. Pomůže větrák z počítače

To, jak byl chov v ČSSR oblíbený, dokumentují i vzpomínky, kdy vodní či hasičské nádrže byly doslova obsypané dětmi i dospěláky, kteří v nich lovili nitěnky – drobné živočichy jako žrádlo pro ryby.

Velmoc se rozpadá

Za vrchol české akvaristiky je považován přelom 80. a 90. let. Tehdy byl na vrcholu i guru a legenda tuzemských chovatelů, ichtyolog a akvarista Stanislav Frank, od jehož úmrtí uplynulo letos v listopadu 15 let.

Jeho knihy lidé milovali, Frank v nich totiž vše vysvětloval a učil. „Dokázal běžného akvaristu přinutit, aby přemýšlel i o chemii vody či vývojových cyklech parazitů. Jeho experimenty s koncentracemi iontů či s léčbou ryb daly základ všem akvaristickým ‚kuchařkám‘, jež stály na počátku slávy českého velkochovatelství 80. let i doby pozdější,“ vzpomínal na legendu akvarista Jindřich Novák.

Domácí ekokoloběh. Chováte rybičky, ty produkují hnojivo pro rostliny

Revoluce a 90. léta otevřely domácímu trhu nevídané možnosti. Tuzemské know-how se zahraniční technikou proměnily Česko ve skutečnou velmoc.

„Už nebylo nutné si komponenty vyrábět doma na koleni, začaly se dovážet do té doby nedostupné druhy rybek. Kdo chytil příležitost za pačesy, začal své odchovy vyvážet do Evropy ve velkém. Přišel vrchol, z chovu se stala velmi lukrativní činnost,“ vzpomíná Votava.

Brzy ale přišlo vystřízlivění. Do Evropy se postupně začaly dostávat levnější odchovy z asijských zemí a jen málo českých chovatelů dokázalo na situaci pružně reagovat. České chovy začaly mizet a velmoc začala upadat. To se děje dodnes.

„Starší generace akvaristů odcházejí do penze a mladá generace je v nedohlednu. Chov rybek je dennodenní dřina s nejistým výdělkem, který moc mladých neláká,“ podotýká Adam Votava.

Fenomén aquascaping

Akvaristika se v posledních letech celosvětově rozštěpila a na scéně se objevil nový fenomén zvaný „aquascaping“, tedy sestavení kamenů, kořenů a akvarijních rostlin v akváriu tak, aby působily harmonickým a oku lahodícím dojmem. Dalo by se to přirovnat lásce a mravenčí práci s bonsajemi.

„Aquascaping se sám o sobě již štěpí na konzervativnější přírodní japonský směr, kde prim hraje právě dlouhověkost a udržitelnost, a na radikálnější směr, kde se tlačí více na detaily, více se spěchá,“ vysvětluje akvarista. A které rybky či rostliny jsou dnes nejvzácnější?

„V případě rybek jsou to málo známé druhy, které nikdo neumí odchovat, proto se dovážejí z volné přírody Jižní Ameriky, Sumatry, Bornea či z povodí Konga. V případě rostlin je to velmi obdobné. Nejvzácnější je třeba nejmenší leknín na světě Nymphaea thermarum. V přírodě stačil vinou lidské činnosti vyhynout chvíli po svém objevení, dnes ho najdete jen ve sbírkách několika botanických zahrad,“ uzavírá Adam Votava.

Jak vypadá oku lahodící aquascaping

Když se v roce 2017 konala mezinárodní soutěž aquascapingu, vítězem byl Bernat Hosta Rovira ze Španělska. Jeho akvárium mělo objem 162 litrů.

„Za rozumně udržovatelné aquascapingové akvárium považuji ještě objem kolem 600 litrů, to je akvárium do délky 180 cm, které si řekne měsíčně o několik hodin péče a nižší tisíce za jeho provoz. Pokud máte akvárium o objemu 1000 litrů a více, a ještě svěříte jeho péči do rukou odborníků, náklady se mohou vyšplhat i k desetitisícům měsíčně,“ vysvětluje akvarista Adam Votava.