RECENZE: Tichá něžná krása, jíž Dokonalé dny sdělí podstatu života

Tak trochu se Dokonalé dny podobají Americké kráse v okamžiku, kdy její hrdina najde vyrovnanost na nejnižším společenském postu. Podobně uklízeč toalet si nepřipadá ponížený, vychutnává si každé ranní nadechnutí, kdy se metropole teprve probouzí, a každičký ze svých pravidelných úkonů.

Právě na rituálech je snímek založen, od čištění zubů přes kávu z automatu po výběr kazety s pamětnickou muzikou v autě. Nenápadný, spíše vnitřní úsměv jej provází, ať v kabince najde zatoulaného chlapečka, obědvá v parku, fotí si stromy a domů si vozí nalezené semenáčky, které láskyplně pěstuje.

Pečlivý a spokojený pozorovatel krásy potřebuje k životu pramálo. Po práci si zajede na kole do lázní, pak na večeři do stále stejného bistra, doma se podívá v televizi na sport, přečte si pár stránek Faulknera a spí. Zítra, pozítří, stále totéž; těší se, jaký znak přimaluje k anonymní hře „piškvorek“ na jednom WC.

5 fotografií

I volný den má své pevné obřady: místo pracovního overalu civilní oblečení a hodinky, domácí úklid, cestu do prádelny, do knihovny a pro vyvolané fotografie, zastávku v baru, jehož majitelka na přání štamgastů ráda zazpívá třeba Dům u vycházejícího slunce.

Právě dobová muzika kouzelně ladí s vyrovnaností dobrovolné samoty. Však také jeden z nenuceně vtipných okamžiků nastane, když uklízečův mladý kolega se svou dívkou objeví sběratelskou cenu starých kazet a navrhují, aby alespoň jednu prodal; raději jim půjčí ze svého.

Když se náhle zjeví jeho dospívající neteř, navenek muž nevybočí ze svých zvyků, které s ním dívka sdílí, jen z náznaků už divák vytuší, že její matka patří do jiného světa a že s bratrem kdysi zažili zásadní rozkol. Ale ani při setkání sourozenců se nedostaví hysterie, pouze nevyslovená lítost.

Dokonalé dny 80 % Režie: Wim Wenders, hrají: Kódži Jakušo, Tokio Emoto, Arisa Nakano Originální název: Perfect Days Kinobox: 82 % IMDb: 7.9

Vzápětí hrdinu zaskočí odchod jeho parťáka či zavřené dveře oblíbeného podniku, k nimž se váže poněkud banální vysvětlivka. Každá z dalších drobných trhlin v jeho řádu jej může vykolejit, ale přijme je a ráno pokračuje po své vytčené trase.

Filmům jako Dokonalé dny se přezdívá minimalistické, ale Wendersovo pojetí dokáže o podstatě lidské existence sdělit maximum. Tolik léčivé něhy, citu, chápavosti, vlídnosti, stesku a zralé životní moudrosti beze stopy pouček se na plátně vidí málokdy.