Když Sobota společně s režisérem snímku Petrem Zahrádkou, rovněž žižkovským rodákem, hledali v tamní Lupáčově ulici hercovu někdejší školní třídu, našli v ní prý už docela jiné lavice než tu, do níž si příští komik vyryl celé nádraží i s kolejemi a výhybkami.
Zmizel také nedaleký rybníček, zato nadále stojí nad vyhlášenou lokalitou vrch Vítkov, kde měl školák Sobota své první rande. Jenže tehdy strašně pršelo – naštěstí, protože „uhrovitá jedničkářka“ ho prý zas tak moc nepřitahovala.
K věhlasným žižkovským rodákům patřili třeba Jaroslav Ježek, Jaroslav Marvan, Jaroslav Seifert, Karel Vlach, Olga Havlová nebo Miroslav Ondříček, ze současných pamětníků se stali průvodci dokumentu po krajině dětství vedle Soboty například zpěvák Tony Ducháček nebo raper Vladimír 518.
Tvůrci slibují hravý a zábavný „mentální portrét“ svébytného místa včetně souvisejících historických událostí. Někdejší dělnická čtvrť přežila přesto, že v 70. letech ji komunistický režim prohlásil za „nedůstojnou socialistického člověka“ a zahájil demoliční práce, které zastavil až pád totality v roce 1989.
Z místních pamětihodností film projde mimo jiné nákladové nádraží Žižkov, objeví protiatomový kryt Bezovka pod Vrchem svatého Kříže, navštíví Židovské pece, Žižkovskou věž, Junior klub Na Chmelnici, což byl v 80. letech ostrůvek neoficiální kultury, nebo hrob spisovatele Franze Kafky.
Ačkoli dokumentární Malé dějiny Žižkova vycházejí z faktů, nemají podle slov tvůrců ani poučovat, ani vzdělávat, nýbrž probouzet a rozvíjet divákovu představivost.