Havel se dokonce stal kmotrem zpěvaččiny dcery Kateřiny. "To vymyslela Olga a dohodly jsme to, už když jsem byla těhotná. Říkali mi, že to bude kluk. Kráčím na ultrazvuk a potkám na ulici Věru Jirousovou. 'Tak co, jak je v Praze?' ptám se a ona mi říká: 'Ale, nic se neděje. Nuda v Čechách.' A druhý den je sebrali všechny. Vaška Bendu, Němcovou, Dienstbiera, Petra Uhla a samozřejmě Havla."
O jeho zatčení se Kubišová dozvěděla až s velkým zpožděním, navíc z rádia. Havel zůstal ve vězení čtyři roky, malá Káťa na něj počkala na Vysočině. Křest se konal v den, kdy ho pustili. "Václav přijel na Vysočinu sám. No, sám. Najednou se vyřítí šest aut a já na to koukám jako blázen. To není možný, co tady dělá tolik lidí, říkám si, zatímco z toho prvního auta vystupuje Vašek. On přijel jedním, těch zbylých pět byli estébáci, co ho pronásledovali. Blbci si mysleli, že je to nějaká disidentská akce, on to byl jen normální křest naší Káti. Přijel s ním i jeho bratr Ivan s dětmi. Ti fízlové natáčeli každý Vaškův pohyb," vybavuje si Kubišová detaily.
Zatímco její dcera Havlovi kreslila obrázky do vězení, kmotr psával Kubišové dopisy. "Napsal mi, že patřím k jeho pilířům. Byla jsem z toho paf. My jsme si ale nikdy nijak nepochlebovali. Spíš jsme tak o sobě tiše věděli," dodává.
Že se oba dočkají konce komunismu, Kubišová ani nedoufala. "Věřila jsem, že budeme v čítankách jako snílci. Nečekala jsem, že režim padne za mého života. Ale já v tomhle vůbec nejsem určující. Když jsem třeba nedávno viděla, jak mu dalajlama hladí dlaň a dodává energii, myslela jsem si, že určitě přijde zázrak, Václav se nadechne a přežije dalších deset let. Táňa (Fischerová, pozn. red.) mi už tehdy říkala: 'Kdepak, ten se přišel rozloučit.' Já prostě věřím v zázraky."