Původní záměr byl sejít se s Michalem Horáčkem u příležitosti reedice dvojalba Český kalendář z roku 2013, která měla vyjít v květnu. Jak ale textař během rozhovoru prozradil, věci se mají trochu jinak a on má s villonskými baladami ambicióznější plány.
S jakou myšlenkou jste projekt Český kalendář rozjížděl?
Český kalendář byl po všech stránkách výjimečný počin. Experimentální jak z mé strany producenta a autora textů, tak ze strany všech zúčastněných skladatelů. Začalo to tím, že jsem psal villonské balady, což byl žánr, o který jsem se předtím nepokoušel, ale který mi v kontextu české básnické tradice připadal zajímavý a významný. První villonské balady, tedy ty, jejichž autorem byl sám Francois Villon, tu překládal Jaroslav Vrchlický někdy v roce 1876. Chtěl dokázat, že čeština už je dostatečně vyvinutá na to, aby tak složitou věc mohla plnoprávně, barvitě a strukturovaně zobrazit.
Obecně mě těší, když si někdo vybere píseň, na které jsem se podílel, a něco s tím provede. Cokoliv, nezáleží na tom, jestli se mi to líbí nebo ne. Mám jednoduše radost z toho, že to někomu stojí za to.