Kateřina Tučková – Bílá Voda (100 %)
Nemůžeme nezačít jednou z literárních událostí na tuzemském poli. „Po dekádě mlčení rovnou zpátky na vrchol! Tak by se dal opsat aktuální prozaický počin Kateřiny Tučkové. Její Bílá Voda je kniha, na kterou se dlouho čekalo – a o které se bude minimálně stejně dlouho mluvit. Možná déle než o jejích dosavadních hitech jako Vyhnání Gerty Schnirch, Žítkovské bohyně nebo Vitka,“ začíná svou recenzi kritik Radim Kopáč.
„Navenek je ten příběh vlastně prostý, románová struktura je založena na principu postupně doplňovaného puzzle. Hlavní hrdinka Lena přijíždí do bělovodského kláštera na česko-polské hranici, aby zahájila – trochu z vlastní vůle, trochu náhodou – pátrací akci. Aby poznala, jak to bylo s řádovými sestrami tehdy a jak je to s nimi dnes,“ naznačuje autor textu děj Tučkové nové knihy, kterou vydalo nakladatelství Host. „Bere z konkrétních vzpomínek, ale hlavně z archivních materiálů, jako deník, dopis, hlášení nebo zpráva z tisku. Vyprávění je tedy dvourychlostní: jedna linka běží po dekádách, druhá jde po měsících; sbíhají se v roce 2008. A těch podvojností je v knize víc. Vlastně je ten román na podvojnostech založený. Všechno, co je ve hře, tu má vždycky svůj doplněk – anebo stín,“ dodává Kopáč a uděluje sto procent.