Dva autorské projekty uvedené ve světových premiérách. Dvě adaptace filmových hitů. České psychologické drama. A světový muzikál. Takové je menu, které divákům do konce července příštího roku nově naservíruje Městské divadlo v Kladně. „Soubor zůstal z loňské sezony stabilní a mám radost, že se na hostování do některých rolí podařilo získat herce, kteří už v Kladně působili v minulosti, třeba Zdeňka Velena nebo Veroniku Svojtkovou,“ říká umělecký šéf divadla Jaroslav Slánský.
Proč tentokrát divadlo vsadilo na ženský prvek?
Chtěli jsme ženám vzdát hold. A vyplynulo to z titulů nasazených do této sezony. Nabízejí totiž výrazné ženské role.
Nezůstane mužská část souboru bez práce?
Samozřejmě ne. Také pro ně je v inscenacích celá řada zajímavých rolí, v nichž najdou umělecké uplatnění.
Celý magazín |
V minulé sezoně jste uvedli šest premiér. Stejný počet máte připravený i na tuto sezonu. Je to záměr?
Pamatuji doby, kdy divadlo nabízelo i dvanáct premiér. Časy se změnily a my nechceme být „spotřebním divadlem“, které chrlí jeden titul za druhým. Šest premiér za sezonu je ideální počet, který splňuje požadavek publika i potřeby divadla. Souboru to navíc dává proti dřívějšku o něco více času na zkoušení nových představení.
Můžete jednotlivé premiérové tituly přiblížit?
Dvojici autorských představení tvoří komedie Nadženy režírovaná Jozefem Hugo Čačkem – na malé scéně měla premiéru v září – a hra Případ Sherlock. Tu zařadíme do programu na jaře. Inscenaci Nedotknutelní v režii Jiřího Š. Hájka jsme poprvé uvedli v říjnu. U ní se trochu bráním, že se jedná o adaptaci stejnojmenného slavného francouzského filmu, neboť ten vychází z výborné knihy Druhý dech. A věk dvou hlavních postav se v našem provedení blíží právě knižní, nikoli filmové verzi. V prosinci bude mít premiéru hra vycházející z Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Plán doplňuje známé české psychologické drama Ucho v únorové premiéře a také světový muzikál Šumař na střeše.
Jak se vám v Přeletu nad kukaččím hnízdem podařilo obsadit roli hluchoněmého indiánského obra Bromdena?
Tato postava má svou velikostí především filozofický rozměr. Diváci asi budou v očekávání, zda se na pódiu objeví nějaký obr, ale ten nepřijde. Do této role jsme angažovali vynikajícího herce Zdeňka Velena. A každý, kdo tu hru zná, dobře ví, že zcela hluchoněmá postava to není. Už se na ni osobně velmi těším.
Představení Nadženy je neobvyklé tím, že se z velké části odehrává potmě. Do hlediště je povolen vstup asistenčním a vodícím psům, takže se otvíráte také nevidomým divákům...
Ano. Touto inscenací jsme chtěli nabídnout i nevidomým divákům možnost vnímat divadelní prostor. Je to nesmírně zajímavé, soustředit se mnohem více na text než na vizuální podobu hry. Platí to samozřejmě i po vidící diváky. Zcela zásadní je pak spolupráce s organizací Světluška, se kterou vymýšlíme, jak divákům se zrakovým postižením ukázat, že se na ně nezapomíná. Nevidomí na premiéru přišli a zaznamenal jsem z jejich strany velmi příznivé ohlasy. Na premiéře jsme využili moderních technologií, kdy v okamžicích, kdy je jeviště přisvíceno, dostávali nevidomí prostřednictvím specializovaných tlumočníků do sluchátek informace, co se na něm odehrává.
Režie poslední premiéry, slavného muzikálu Šumař na střeše, který líčí radosti a strasti židovské rodiny, jste se ujal vy...
Nesmírně se těším na spolupráci s celým souborem i hostujícími herci. Opět budeme mít, alespoň doufám, inscenaci s živým orchestrem. Na jednu stranu je to poměrně složité a nákladné, na druhou to divákům přináší nezapomenutelný zážitek. Muzikál nabídne nádherný, niterný příběh. A velkou předností kladenského souboru je, že jeho členové jsou nejen herecky, ale i pěvecky a pohybově nadaní.
Muzikál na jevišti je, co se zájmu diváků týká, téměř sázka na jistotu.
Ano, hudební prvek dodá jednou za sezonu nebo sezonu a půl divadlu šmrnc. V dramaturgickém plánu na tu příští sice zatím s klasickým muzikálem nepočítáme, ale hudební představení do něj s velkou pravděpodobností opět zařadíme.
Jak jste spokojeni s návštěvností. Už si lidé po složitém covidovém období zase do hlediště cestu našli?
Čekal jsem v tomto směru dlouhé a složité období a jsem příjemně překvapený, že tomu tak není. Ne všude je to ale stejné. Od svých kolegů vím, že například některá pražská divadla nemají o diváky nouzi, zatímco jiná o každého z nich těžce bojují. To se naštěstí netýká kladenského divadla. Mám radost, že nám stoupá návštěvnost i počet předplatitelů. Vstupné jsme zvýšili jen nepatrně, hluboko pod mírou inflace. Snažíme se divákům vyjít vstříc. Těm, kteří požadují konzervativnější přístup našich inscenací, ale i těm, kteří se těší na lehčí žánry.