Myslí si to ženy pracující v Plzeňském kraji v technických profesích - softwarová inženýrka, pracovnice odtahové služby i opravářka klimatizací. „Spousta holek doma a často i ve škole slyší, že technika není pro holky. Protože to slyší odmala, zafixují si to,“ říká softwarová vývojářka elektomotorů pro automobilový průmysl Tereza Radoušová z Plzně, která vyvíjí příslušenství elektroaut i hybridů automobilek různých značek v nadnárodní firmě ZF Engineering.
Podle ní stále žijeme ve stereotypech a právě kvůli tomu se potenciál žen nevyužije. „V mojí generaci to tak je, snad naše děti na tom budou trošku lépe, když je budeme vychovávat jinak,“ konstatovala Radoušová. Vychází z toho, že když studovala elektrické pohony a výkonovou elektroniku na Fakultě elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni (ZČU), vycházely z ročníku dvě absolventky a deset absolventů. „Ale v ročnících před námi a po nás ženy vůbec nebyly. A určitě to není tím, že ve společnosti nejsou ženy mého typu,“ říká Radoušová, která také plánovala studovat spíš práva, ale měla prý štěstí na učitele, kteří ji na techniku směrovali kvůli výborným výsledkům v hodinách matematiky či fyziky.
Celý magazín |
O lákání dívek se prý snaží i ředitelka Střední průmyslové školy a Střední odborné školy profesora Švejcara Jarmila Konopová. Výsledkem je ale to, že studentek je v učebních oborech i na čtyřletých typicky strojařských oborech jen mizivé procento. „Je to škoda, protože když čistě technický obor dívka vystuduje, je pak v praxi hodně šikovná,“ uvádí Konopová.
Snem byl technický obor pro Plzeňanku Denisu Havlovou. Přestože ji to už od malička táhlo k autům, přestože se jako malé dítě stále dívala na závody Formule 1, přestože si hrála s autíčky a panenky demolovala, nepomohlo to. Když navrhla, že se stane automechaničkou, otec jí to rozmluvil a skončila na hotelové škole. K milovaným autům se ale stejně poté, co ji klidnější profese nebavily, dostala a pracuje v plzeňské odtahové službě Auto Kadet.
Když nastupovala, obávala se toho, že chlapi, kteří práci rozdělují na mužskou a ženskou, ji k odtahům ani nepustí. Ale naštěstí se to prý nikdy nestalo.
„Jsou udivení, že přijela holka, ale než se z toho stačí vzpamatovat, auto už je naložené a odjíždí,“ vypráví Havlová, která se považuje za průkopnici, která odbourává předsudky. „Jsem si vědomá toho, že nemám takovou sílu jako chlap, ale když auto stojí někde špatně zaparkované a je těžké se k němu dostat, v mnoha případech jsem schopná si pomoci navijákem. Když je auto na rovince, rozhoupu ho a zatlačím vůz, kam potřebuji,“ vypráví mladá žena. Ve firmě prý dostává práci jako ostatní chlapi, protože kolegové ví, že je schopná ji zvládnout. „V naší práci je potřebný selský rozum, základy fyzikálních zákonů a na slovo poslouchat šéfa,“ dodává se smíchem Havlová.
Protože ne každý si umí vyměnit píchlé kolo u auta, jezdí i k jejich výměnám a ocitá se tváří v tvář převážně mužům. Ti pak koukají, jak jim mladá hubená holka mění kolo. Ne každý muž se ale podle Havlové v této roli cítí komfortně. „I tady fungují předsudky. Někteří jsou úplně zbytečně zaražení, někteří se dokonce začnou vymlouvat, že třeba nemají klíč nebo hever,“ vypráví pracovnice odtahové služby, které prý výměna kol trvá maximálně pět minut. Trénuje i na vlastním autě značky Toyota Corolla, které si z většiny dokáže opravit sama. Ve volném čase pak jezdí v roli spolujezdkyně závody rallye.
V kuriózních situacích se kvůli pohlaví ocitá i Šarlota. Mladá žena se totiž živí servisem a čištěním klimatizací. Nechtěla zveřejnit své příjmení, ale redakce ho zná. I ona přiznává, že si připadá jako bořička stereotypů. Občas se prý totiž klienti diví, že přijela servismanka. „Někteří nevěří, že můžu takovou práci zvládnout, takže u mě stojí a kontrolují,“ vypráví. Ve většině případů se prý ale naštěstí stává jen to, že jsou objednavatelé práce překvapení, že přijela žena. „Když ale vidí, že práci odvedu dobře, jsou rádi. Zvlášť když mají porovnání s nějakou firmou před námi, která tam vyslala chlapy,“ dodává Šarlota, která vystudovala umělecký obor, ale v době covidu přišla o práci a naučila se tedy něco nového.
„I když jsem nikdy předtím takovou práci nedělala, neměla jsem problém se ji naučit. Když totiž člověk přemýšlí a chce práci dělat pořádně, může dělat cokoli,“ říká mladá žena.
Rektor Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) Miroslav Lávička uvedl, že si je vědom toho, že by technické obory mohlo studovat více žen. I přesto ale není příznivcem stanovování žádoucích poměrů mužů a žen v jednotlivých studijních programech. „Jsem naopak přesvědčen o tom, že celá společnost včetně univerzit v tomto ohledu vyspěla. Změny, k nimž dochází, jsou možná pomalejší, než bychom si přáli, ale mají, jak věřím, trvalý charakter, což vnímám jako velmi pozitivní,“ poznamenal rektor.
V roce 2022 studovalo na technických fakultách ZČU průměrně 12,6 procenta žen. „Je však zřejmé, že i v rámci technického či přírodovědně-technického vzdělávání jsou obory, které si ženy vybírají ve větší míře. Patří sem třeba geomatika, informační systémy, matematika a finanční studia nebo mechanika. Tam bude podíl žen nad průměrnou hodnotou,“ připomněl Lávička s tím, že ženy mají na ZČU dveře otevřené k jakémukoliv oboru, který je bude zajímat. „Když nastoupí, setkají se s plným respektem a rozhodně nebudou muset bojovat s jakýmikoliv předsudky,“ sdělil Lávička.