A znovu české sklo potvrdilo světovou úroveň a pověst v prosinci. Ruční výroba skla se dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. „Sklářství je důležitým odvětvím zejména v Libereckém a Zlínském kraji a také na Vysočině. Je to i téma, za kterým se do Česka cestuje z celého světa a věřím, že díky zápisu na seznam UNESCO bude ještě víc,“ říká ředitel České centrály cestovního ruchu – CzechTourism František Reismüller.
Technologická jedinečnost českého skla je vidět po celé zemi. V roce 2020 ji potvrdil fakt, že se na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO dostala výroba vánočních ozdob z foukaných skleněných perel. Dochovala se ve firmě Rautis v Poniklé v Krkonoších.
Česká sklářská výroba na rozdíl od jiných zemí zahrnuje všechny techniky. Kromě výše zmiňované tradiční výroby vánočních ozdob to je společně s přípravou a výrobou sklářské suroviny také foukání, broušení, malování, vinuté perle, výroba trubiček, bižuterních tyčinek a další.
Skleněné ozdoby
Čeští skláři za sebou přitom nemají lehké období. U řady skláren se měnili majitelé, někde zanikly. Nepomohly ani poslední roky, kdy zdražovaly ceny energií a rostla inflace. Přesto vznikají i nové značky. Když v roce 2021 z jedné provozovny na Chrudimsku propustili přes dvě desítky kvalifikovaných sklářů, dostali nabídku na pracovní uplatnění u nové značky českých ozdob Koulier, která se vyrábí na Oflendě na Vysočině. Majitelé manželé Šrámkovi navázali na dlouholetou tradici výroby vánočních ozdob v České republice a založení značky považují za důležitý krok v uchování rukodělné tradice výroby a malování foukaných skleněných českých vánočních ozdob u nás.
Ruční foukání nad kahanem je umění s více než stoletou tradicí, které není omezeno pouze na vánoční ozdoby. K výrobě se používají skleněné polotovary, trubice různého průměru. Ozdoby jsou velmi jemné, lehké a křehké. Jedná se o sériovou výrobu, počítanou na desítky tuctů od jednoho vzoru. V sortimentu má sklárna Koulier přes 1 200 položek. Tvar ozdoby je výsledkem jemné práce foukače s dechem. Aby byly ozdoby jedna jako druhá, od nejjednodušších baněk po různé tvary, je potřeba dlouholetého tréninku těchto dovedností. Až po několika letech foukání baněk dokáže foukač stejně precizně vytvořit zvonečky nebo rampouchy.
„Majstrštykem“ jsou také labutě, při jejichž výrobě se nejdříve vyfoukne do formy tělo a potom volně vytvaruje dlouhý štíhlý krk s hlavičkou. „Naši skláři se svému umění učí dlouhá léta a zůstávají mu věrni po celý život, pochopitelně za předpokladu, že mají kde pracovat. Výroba foukaných ozdob je natolik specifická, že ji nemůže vykonávat každý. Jde především o lidskou manuální zručnost a dlouholeté zkušenosti, které jsou nepřenositelné. V tomto oboru je základním předpokladem dlouhodobá kontinuita. Když nebudou mít lidé sociální jistotu, že je tento obor uživí, nezačnou v něm. Domnívám se, že skláři jsou buď zaměstnáni ve fungující sklárně, nebo prostě nejsou. Kdo odejde, nemá se kam vrátit, a když řemeslo nedělá každý den, získaná zručnost postupně zanikne,“ podotkla Kateřina Šrámková, obchodní ředitelka značky Koulier.
Česká sklárna Koulier aktuálně připravila ozdoby Bedřich Smetana ke dvoustému výročí narození hudebního skladatele, ucelenou jarní kolekci nevánočních ozdob, originální skleněné květiny pro interiérovou výzdobu, svatební kolekce jako dar novomanželům, možnost exkurzí ve výrobě spojenou se zdobením vlastní ozdoby, Festival labutí v prvním červencovém týdnu, možnost vytvořit si vlastní kolekci ozdob, jak tvarů, tak dekorů či možnost workshopů pro firemní i soukromé akce.
Křišťálové údolí
Celý magazín |
Sklo má hluboké kořeny i na severu Čech. Návštěvníci oblasti zvané Křišťálové údolí mohou nahlédnout pod ruce sklářů v hutích v Lindavě nebo Harrachově, na Jablonecku navštívit mačkárny perlí a obdivovat centrum bižuterního průmyslu. Novoborské linky denně vyrobí desetitisíce kusů užitkového skla a nedaleko vznikají gigantické světelné objekty pro nejslavnější hotely, paláce i lodě světa. Jemné a křehké vánoční ozdoby se rodí v již zmíněné Poniklé na krkonošských svazích, šperkařské a kamenářské dílny se ukrývají v Českém ráji. Železný Brod proslavily skleněné figurky. Většina produkce z Libereckého kraje odchází za zákazníky daleko za hranice republiky i Evropy, některé ale zůstávají i u nás.
Skláři z Křišťálového údolí tvoří například ceny Thálie. V lindavské sklárně se vyrábí už od roku 1999. Podobu benátské masky ceně vtiskl český sklář, architekt a spoluzakladatel sklárny Ajeto Bořek Šípek v roce 2003, a od té doby se nezměnila.
Každá cena Thálie váží tři kilogramy a její výroba zabere huti zhruba hodinu, což je v poměru k časům výroby jiných skleněných kusů hodně času. Celkově jde ale o několikadenní proces. Vyfouknutí tříkilové trofeje do dřevěné formy není vůbec jednoduché, a to se na dutou vázu ještě zatepla musí přidat ucha. „Nejnáročnější je právě lepení oušek. Jedním tahem se dá celá trofej pokazit. Pokud by totiž jedno ucho bylo viditelně výš nebo níž, trofej nelze použít,“ popsal sklář Petr Kuchta. Tou nejnáročnější částí je potom broušení trofeje, které zabere až pět hodin. Než k němu vůbec dojde, musí vyfouknutý kus skla dva dny pomalu chladnout, aby nepopraskal. Z dutého kusu připomínajícího vázu musí brusič odříznout celou jednu část, a vytvarovat tak základ benátské masky, který nakonec ještě ozdobí oči a úsměv. Stává se, že v této fázi už skoro finální kus praskne. I proto se každý rok vyrobí trofejí víc, než je potřeba k samotnému udílení, aby bylo z čeho vybírat a žádný z oceněných nepřišel zkrátka.
Sklárna Ajeto byla založena roku 1994 v Lindavě u Nového Boru. Od roku 2011 je také dodavatelem trofejí pro slavný cyklistický závod Tour de France. V roce 2017 se sklárna stala součástí společnosti Lasvit.