Bible dlouhověkosti není jedna, ale hned čtyři. Bestsellery, které vás naučí, jak žít zdravě až do smrti

Tituly těchto knih jsou povětšinou absolutní. Přežít, nestárnout, nezemřít. Proč ne, když se nemohou vyhnout tématu smrti. Přitom hovoří o životě. O zdravém životě, o zdraví ve stáří, o životě pokud možno bez nemocí, a to i v okamžiku skonu. Neslibují nesmrtelnost a obsahují značně nepopulární informace a rady, nutí čtenáře vyhodnocovat a hlavně přehodnocovat svůj životní styl. Přesto se staly bestsellery a všechny byly rychle přeloženy i do češtiny. Ve svém uchopení fenoménu longevity se částečně překrývají. Nicméně až všechny čtyři dohromady skládají fascinující obraz toho, co je takřka všem lidem západní civilizace dostupné a k čemu tato civilizace, zdá se, většinově nesměřuje. Ukrutná vzdálenost od přání prožít poslední období života plnohodnotně k jeho uskutečnění s nimi může být kratší.

Seznámení s celým kvartetem „biblí dlouhověkosti“ bude o to přínosnější bude, že autoři dávají důraz na různé věci a v některých se dokonce neshodnou. Častým závěrem je, že individuální osud nelze vpasovat do univerzálního návodu. A že to, jak si zdraví uchovávají například století obyvatelé planety, zůstává víceméně záhadou. Proto je možné nechat se množstvím informací a závěrů inspirovat. Zamyslet se, co je pro mě vhodné a o čem vím, že by mi spíš neprospělo, nebo se takto zařídit není v mé moci.

Základ longevity je tu ostatně zřejmý: záleží stejně na tom, jak pečujeme o tělo, tak i na tom, jak jsme na tom mentálně. Je nutné hodně spát a vyvarovávat se stresu. Rady nekouřit a pokud možno omezovat alkohol jistě nikoho nepřekvapí, ale pisatelé je nepřestávají opakovat jako velké závislostní překážky. Vyvážená strava a zejména promyšlený a dostatečný pohyb pak soubor základních „přikázání“ doplňují.

Jíst podle tisíce studií

Kniha Jak nezemřít od amerického lékaře Michaela Gregera představuje nejužší pojetí longevity. Na prevenci civilizačních a chronických onemocnění se tu nahlíží přes žaludek. Najdeme zde spoustu informací o potravinách, o jídle a jídelníčku. Greger se zaměřuje na doporučení ohledně stravy, tak aby její složení působilo proti stárnutí a churavění. Jiné stránky dlouhověkosti ponechává jako podružné, ale jsou tu, takže si je čtenář stačí uvědomit. Například když citovaná klinická studie prokáže blahodárný vliv cvičení na proces stárnutí, autor to nezamlčí.

 Greger je praktický lékař a zájem o dlouhověkost v něm vzbudil její živoucí doklad, který měl neustále na očích, totiž jeho vlastní babička. Zároveň by ale publikaci bylo možné vzít i jako inspiraci pro neúnavně komplexní rešeršování čehokoli. Vychází z autorových znalosti tisíců epidemiologických a klinických studií. A dochází k řadě závěrů, které nepotěší majitele a akcionáře farmaceutických firem. Proti vysokému tlaku ordinuje místo sofistikovaných medikamentů prostý ibiškový čaj. Podloženo vědeckým výzkumem.

Velké čtení

Maratoncem po čtyřicítce. Manažer, který zvládl v kuse 246 kilometrů, a další běžci líčí své překvapivé motivace

23. 5. 2025 ▪ 15 min. čtení

Kniha nepostrádá vtip a jak jen to jde, vede Greger své řádky „lehkým perem“. A čeští čtenáři nedávno dostali do rukou také doplněk k této první části bible dlouhověkosti - kuchařku s více než stovkou receptů na zdravá jídla. Neopomíjí dochucovadla, sladkosti nebo nápoje a je tu něco i pro vegany.

Cvičením proti Apokalypse

Co je to Medicína 3.0? Něco, podle čeho se pravděpodobně většina lidí dosud neléčí, ale co americký lékař Peter Attia považuje za nezbytnou budoucnost západní formy zdravotní péče. Zahrnuje v sobě zásadní změnu přístupu k pacientům: neléčit symptomy, ale zabraňovat jim. Proto jde v knize Přežít mimo jiné o jakousi doporučenou četbu všem lékařům, kteří chtějí být moderní a napřed.

Zejména v úvodních desítkách stran se Attiovo pojednání nečte úplně snadno: prolínání jeho osobního příběhu (manželka mu na pláži otevřela oči slovy, že je „nehubený“) s množstvím medicínských výrazů není ústrojná kombinace. Nicméně důsledně opakovaný motiv čtyř jezdců Apokalypsy, jak americký lékař nazývá nejčastější choroby způsobující smrt a otravující stáří (srdeční choroby, cukrovka 2. typu, rakovina, Alzheimerova choroba) dává textu rámec.

Na spoustě citovaných výzkumů se autor sám podílel, řadu věcí sám experimentálně ověřil. V kapitolách věnovaných stravě akcentuje význam bílkovin, neboť zdravé stáří komplikuje úbytek svalové hmoty. K tomu přidává poměrně masivní akcent na pohyb a cvičení - ani sebedokonalejší dietologický koncept bez nich nemá šanci zajistit, že člověk zemře zdravý a ve vysokém věku.

Žít stejně jako před sto lety

Název knihy Modré zóny odkazuje na regiony rozeseté všude možně po Zemi, kde se lidé dožívají kromobyčejně vysokého věku. Sem se americký objevitel, výzkumník a vypravěč Dan Buettner vydal osobně a ve spolupráci s experty z univerzit, antropology, historiky, dietology a genetiky začal zkoumat stoleté lidi zblízka. Tak jako jiní v laboratořích, také on na místě dochází k poznatku, že klíčem je strava. Heslo lidí z japonského ostrova Okinawa „jezte, dokud nejste sytí z 80 procent“ vysílá do západní civilizace skoro jako provokaci.

Ale nejde mu o to, srovnávat modré zóny s životem v euroamerické zóně za každou cenu. Buettner jen vyzdvihuje to, co tu není. Například přirozený pohyb vyplývající z denních činností (tedy žádné fitko nebo stroje na hubnutí), komunitní způsob uspořádání života (tedy ne zájmové nebo dokonce vlivové sdružování se) a co nejčastější přítomnost v přírodě (tedy když dlouhá chůze, tak ne po asfaltové stezce a podobně). Ve většině případů zjišťuje, že životní styl stoletých lidí se podobá životnímu stylu jejich předků z doby před desetiletími nebo i staletími. Že se v jejich regionu udržela historická kontinuita a mnoho rodových linií. Průmyslové potraviny a různé technologické vymoženosti nemají zdaleka takový vliv.

Tajemství genu dlouhověkosti

Přece jen naděje, že věda udělá něco za nás. Američan David Sinclair je špičkový světový genetik, profesor na lékařské fakultě Harvardovy univerzity a spoluzakladatel několika biotechnologických společností. On a jeho laboratoř pracují na pochopení stárnutí na buněčné úrovni a objevují molekuly a strategie, které ho mohou zvrátit. Věří, že největší nadějí lidstva na zdravé stáří je nalezení nových léčiv, která opraví chátrající buňky a dají organismu nový impuls k životu, a to nejen v jeho závěru, ale v různých obdobích.

V knize Konec stárnutí tvrdí, že je možné, aby se člověk naučil využívat geny dlouhověkosti a z doby po osmdesátce či dokonce devadesátce udělat nejlepší období života. Hovoří o úplném nebo částečném resetu buněk. Proti Sinclairovým tvrzením se ovšem ohrazují jiní experti v oboru. Tvrdí, že režim, který naordinoval sám sobě, není univerzálně přenositelný a zdravým osobám podávání jeho preparátů může i uškodit. 

Převratným Sinclairovým návrhem je každopádně takzvaný skillbatical, tedy plošně zavedené volno z práce. Takové, jak ho pod názvem sabatical jako zaměstnanecký benefit pro učitele a profesory nabízejí některé vysoké školy, nebo jeho obdobu povolují firmy, když jejich člověk chce přerušit kariéru a hodlá se k nim vrátit. Ne každý běžný zaměstnanec si ale může dovolit třeba rok bez příjmu, proto by jim podle autora knihy měly pomáhat speciální vládní programy. Skillbatical by měl mít každý možnost využít vždy po deseti odpracovaných letech.