Od té doby, co se nám narodila nejmladší dcera, jsem bez dětí nemohla ani na krok z domu. Pořád jsem je měla někde za sebou. Manžel musel pracovat, takže domů chodil pozdě. Pomalu se mě zmocňoval pocit paniky, že už nikdy se nevrátím do normálního režimu. 

Nutně jsem potřebovala zmizet, alespoň na pár hodin a procvičit si mozek, abych nestále nemluvila jen dětskou řečí.

Když jednou večer opět přišel manžel z práce a donesl poštu, všimla jsem si letáku, který vynikal mezi ostatními. Byl sytě žlutý, na první pohled zaujal. Angličtina Brno, naučíme tě nebát se mluvit a zlepšíme tvou gramatiku, hlásal onen leták.

 

To je přesně ono, pomyslela jsem si. Tuhle zábavu potřebuji jako sůl.  Budu se vzdělávat, zapojím opět mozkové závity, o kterých už ani nevím, jestli je tam stále mám.

Když jsem svůj záměr navštěvovat kurzy angličtiny v Brně sdělila manželovi, nebyl ani moc proti. Moc dobře věděl, že takhle už dál žít nemůžu a potřebuji mezi lidi. Ještě ten den jsem navštívila stránky jazykové školy Pelican a odeslala přihlášku.

Hned další den jsem měla telefonát, slečna na druhé straně mi vysvětlila, vše potřebné a zeptala se, na jakou jazykovou úroveň bych se cítila. Za pár minut jsme byly domluvené na vše potřebné ohledně výuky.

Dny, které jsem trávila doma, se měly pomalu chýlit ke konci. Každý den jsem se dívala na stránky jazykové školy Pelican a přemýšlela, jaké to asi bude, až tam budu chodit a naučím se jazyk, který jsem již dávno zapomněla. Možná konečně budu i schopná zeptat se na dovolené zeptat kudy máme jít k moři a kde najdeme hotel apod.

V pondělí po 17 hodině jsem již seděla v autě před jazykovou školou Pelican. Manželovi jsem ještě doma předala děti a vysvětlila mu co má v době mé nepřítomnosti dělat. Hlavně aby mi během kurzu angličtiny v Brně nevolal. Pevně věřím tomu, že to neudělá a vše zvládne v pořádku.

Chvíli před začátkem hodiny jsem vystoupala do druhého patra. Zazvonila u dveří a čekala. Vstoupila jsem do kanceláře, kde jsem se konečně setkala se slečnou, která mi kurz zařizovala. Zaplatila jsem příslušnou částku, uvařila si v kuchyňce kávu a posadila se do třídy. Užívala jsem si to ticho, že nemám nikoho za sukní a nemusím nic řešit.

Ještě chvilku trvalo, než přišli všichni studenti a lektorka. Představili jsme se a začali s výukou. Jako první nám dal test z angličtiny, abychom si skutečně udělali představu, o tom jak na tom jsme.  Když jsem se do kurzu angličtiny v Brně hlásila, myslela jsem si, že jsem již všechno zapomněla a budu se muset opět učit od nuly, ale lektorka mne velmi rychle vyvedla z omylu. V té mojí hlavě přece jen ještě něco zůstalo.

Odpočinek od dětí – Pelican je ideální místo

Dny plynuly a já si dny bez dětí užívala víc a víc. Do Brna jsem dojížděla s nadšením a vždy jsem si krásně odpočinula. Kurzy angličtiny v Brně pro mne byly vždy krásným zpestřením. Stala se z nás dobrá parta a slečna lektorka na to jak je mladinká byla velmi šikovná.

Jakmile jsem měla tu možnost alespoň jedenkrát týdně se vzdálit od dětí, byla jsem najednou daleko více v klidu. Zvládala jsem všechno s přehledem a úsměvem. I manžel viděl, že jsem daleko spokojenější a nabídl mi, že budě děti hlídat daleko častěji.

Díky tomuhle rozhodnutí jsem se přihlásila i na jazykový kurz francouzštiny v Brně. Zjistila jsem, že jazyky mne velmi baví. Třeba se jednou dopracuji i na takovou úroveň abych je mohla sama učit.  Zatím však ráda budu na pozici studenta.