Lékaři nemoc diagnostikovali v době, kdy byly Rodiniové dva roky. Tehdy se jí na kůži objevovaly pouze hnědé flíčky, které se nezvětšovaly.
O deset let později na jejím těle začaly vznikat malé nádory, které se neustále rozšiřovaly. Lékaři ji tak už v době její puberty operovali a malé nezhoubné nádory odstranili. Operaci museli v průběhu let opakovat několikrát, protože se útvary vrátily.
„Už ani přesně nevím, kolikrát jsem skončila ne operačním sále, kde se lékaři snažili útvary odoperovat. Pár týdnů po operaci bylo vše v pořádku, ale pak se začaly opět zvětšovat. Je to velmi nepříjemné. Nemohu se nyní pořádně hýbat a velmi mě to omezuje v životě. Nejsem schopná si najít ani partnera, protože mužům se moje nohy hnusí,“ svěřila se Karina, která žije na prahu třicítky se svou matkou a snaží se najít lékaře, kteří by nemoc dokázali léčit.
„Tady u nás už si se mnou neví rady. Ale třeba si to přečte někdo ve světě a pomůže mi. Zkusila jsem všechno, tak zkusím i toto,“ pokračuje zoufalá žena.
Denně se potýká s posměšky a šikanou. Ačkoli je jí velkou oporou rodina, cizí lidé si jí dobírají a cítí se kvůli tomu méněcenná. „Psychicky na tom nejsem nejlíp. Navíc to i bolí, pohybuji se hodně těžce. A to nemluvím o tom, že si nemohu kupovat levné oblečení v běžném obchodě. Nesedí mi. Mám velké bolesti kloubů, zad. Je to těžké,“ postěžovala si pro Daily Mail.
Karina se svou matkou
Útvary mají hmotnost přes čtyřicet kilogramů a Karina má problémy s klouby a páteří. Kvůli nádorům se její tělo stáčí k jedné straně, takže má rozsáhlou skoliózu a vzhledem k tomu, že je hybnost jejího těla minimální, nemůže ani provádět potřebné cviky.
„Mám strach, že nemoc dospěje do takového stádia, kdy se nebudu moct hnout a zemřu nešťastná na posteli, odkud se nepohnu. Věřím, že se najde někdo, kdo mi pomůže. Nebo někdo, kdo je na tom podobně jako já a alespoň mě podpoří,“ doplnila s tím, že bude ráda, když ji odborníci vyhledají podle jména a sociální sítě.