Jestli existuje národ, který je historicky determinován alkoholem, jsou to Češi. Pivovarnictví se zde rozvíjelo už dávno ve středověku, na vinohrady nedal dopustit ani císař Karel IV. Lidé dávali přednost zkvašeným nápojům především proto, že pitná voda byla hygienicky závadná. A pálenice domácího kvasu tu fungují dodnes. Alkohol nás doprovází od narození až do smrti: zapíjí se jím příchod nového potomka, slaví se promoce i svatba, zapíjí se i žal z odchodu blízkého. Podle Marie Nejedlé, která je přední lékařkou Státního zdravotního ústavu a vedoucí Centra podpory veřejného zdraví, je alkohol našimi životy protkaný do takové míry, že si jeho zdravotní rizika uvědomuje až mladá generace Z, která jako první dokáže vědomě a dobrovolně abstinovat. A také se k tomu veřejně přiznat.
Panák slivovice vypaluje „červa“, dvě deci červeného vína jsou dobré na krev, po pivu se skvěle spí a navíc je plné vitaminů. Jak je to vlastně s tou prospěšností alkoholu? Je malé množství zdravé?
Bohužel, toto tvrzení zklame mnoho konzumentů a uživatelů, ale rozhodně tomu tak není. Naopak, alkohol je karcinogen první třídy, který je prokazatelně spojený s devíti druhy rakoviny. Prostě je to tak a nemá smysl před tím strkat hlavu do písku. Způsobuje nádorová onemocnění všech oddílů trávicího traktu včetně jater a slinivky, kromě toho i rakovinu prsu. To jsou jednoznačně potvrzená fakta. Mimo to má na svědomí obezitu, cukrovku…
Neexistuje tedy množství, které je pro nás bez rizika?
To množství, které se toleruje a které mnoho lidí považuje za zdraví prospěšné, patří do kategorie nízkorizikového pití. Nízkorizikový je třeba půllitr piva, dvě deci vína nebo jeden velký panák tvrdšího alkoholu. Nízkorizikový ale znamená, že při konzumaci tohoto jednoho takzvaného standardního nápoje denně, kdy ale dva dny v týdnu jsou úplně bez alkoholu, by nemělo vzniknout žádné onemocnění způsobené alkoholem. Nemělo by. To neznamená, že nevznikne. A slovní spojení „nemělo by vzniknout“ se značně liší od slovního spojení „je zdraví prospěšné“. To znamená, že ideální variantou by bylo, kdyby Češi byli abstinenti.
Jde i o úpravu fiskální politiky: například daní za některé potraviny, bonusů a malusů zdravotních pojišťoven, regulaci reklamy.