Jak jste se dostal k paměti a k paměťovým technikám?
Před necelými dvaceti lety jsem měl možnost rok studovat na gymnáziu v Německu, kde jsem úplně náhodou narazil na tříhodinový paměťový kurz. Naprosto mě fascinovalo, jak si paměťový guru na přednášce dokázal zapamatovat do pěti minut 30 devítimístných telefonních čísel nebo si za dvě minuty uložil do paměti přesné pořadí dvaapadesáti kanastových karet. Během chvíle si zapamatoval i jména všech padesáti lidí v místnosti. Na přeskáčku je odříkal! Říkal jsem si: „To není možné! On má snad fotografickou paměť!“ Velmi rychle jsem však pochopil, že to tak není. Neměl geniální paměť, ale měl ji vytrénovanou a uměl efektivně používat paměťové techniky. Díky nim si čísla, jména, obličeje, slovíčka, obtížné nebo třeba latinské názvy zapamatoval mnohem lépe.
Koupil jsem si proto všechny knížky, co napsal, abych tomu více přišel na kloub. Tak mě to nadchlo, že jsem trénoval každý den. Na počátku jsem si uložil tři telefonní čísla za pět minut a rychle jsem se zlepšoval. Během několika dnů jsem měl patnáct telefonních čísel. Stejné zlepšení jsem viděl i u učení slovíček, kde jsem pomocí technik zvládal dvacet slovíček do pěti minut. Takto se dá uložit klidně i sto slovíček do jedné hodiny. A tehdy jsem pochopil, že paměťové techniky jsou vlastně fenomenální.
Pojďme to pomalinku rozplétat. Na vlajce se houpe Banderas, protože španělsky se vlajka řekne „bandera“. A proč ta poschodí, na nichž je jeden velký smradlavý pisoár? Protože španělsky je poschodí „piso“. Pes má v hubě pero, neboť pes se řekne ve španělštině „perro“. Dvě „r“, tedy důraz, proto u toho vrčí.