Je to zvuk, který někdy provází nádech spáče. Svaly v oblasti krku při hlubokém spánku ochabnou, dýchací cesty se tím zúží a kladou proudícímu vzduchu větší odpor, jejich měkké části se rozechvějí a nepříjemný noční zvuk je na světě. Někomu chrápání partnera nevadí, v mnohých rodinách je ale noční „řezání dříví“ důvodem k rozdělení ložnic, v krajním případě i jednou z příčin rozvodu.
„V lepším případě je chrápání jen kosmetickým problémem. V tom horším ale představuje příznak závažného onemocnění - syndromu spánkové apnoe. Při něm člověk během spánku v určitých intervalech přestává na několik sekund dýchat, takže se vlastně dusí,“ říká Petr Jirák, primář Oddělení otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku v Nemocnici Na Homolce.
Několik čísel k tématu 60 decibelů - až takový hluk může vydávat chrápající člověk 4 chrápající muži připadají odhadem na jednu stejně „hlučnou“ ženu 2-5 procent populace trpí takzvaným apnoickým obstrukčním syndromem |
A popisuje, jak takový noční boj o kyslík vypadá: Člověk usíná, spánek se prohlubuje a v určité fázi tělo přestane dýchat. Tato takzvaná apnoická pauza může trvat desítky sekund, ale třeba i minutu nebo déle. Organismus je ovšem vybaven reflexními obrannými mechanismy, a když zjistí, že má málo kyslíku v krvi, člověk se částečně probudí a s obrovským zachrápáním se nadechne. Obvykle o tom ani neví a spí dál. Ovšem jakmile usne hlubším spánkem, situace se opakuje. A tak to jde celou noc.
O takovém spánku nelze říci, že je občerstvující. Vzdor tomu se někteří lidé mohou celé roky v noci trochu „přidušovat“ a ve dne pak poměrně dobře fungovat. Jsou totiž natolik aktivní, že neschopnost těla v noci odpočívat ve dne prostě vůlí vyrovnají. Většina pacientů trpících syndromem spánkové apnoe ale únavu přes den pociťuje. Stěžují si i na další příznaky, jako jsou zvýšená denní spavost, snížená psychická i fyzická výkonnost, nesoustředěnost, nervozita, bolesti hlavy, deprese či sexuální potíže.
Překážka v dechu
„Syndrom spánkové apnoe je v zásadě dvojího typu. Centrální je poměrně vzácný, mozek při něm ve spánku zapomíná vysílat signály dýchacím svalům, aby pracovaly. Až 95 procent případů tvoří takzvaný obstrukční syndrom spánkové apnoe, kdy proudění vzduchu brání překážka v dýchacích cestách,“ vysvětluje Václav Pavelec, vedoucí lékař privátní kliniky Lente. „Tento syndrom se vyskytuje až u patnácti procent mužů ve věku 30 až 60 let.“
Anatomických problémů, jež brání nočnímu přirozenému dýchání, existuje řada. Patří sem zhoršená nosní průchodnost, zúžení dýchacích cest v oblasti krčních mandlí a patra, zúžení v oblasti kořene jazyka a naštěstí výjimečný bývá problém hluboko v krku ve vchodu do hrtanu. Potíže mohou činit i zvětšené nosní nebo krční mandle.
Děti také chrápou Nejčastější příčinou chrápání a apnoe u dětí jsou zvětšené mandle. Výborné výsledky přináší postup, kdy lékař pomocí plazmy odpaří nosní mandle a případně zmenší, ale zachová mandle krční. Takto se daří vyřešit dětské chrápání téměř ve 100 %. |
„Každopádně na počátku, když přijde pacient do ordinace a stěžuje si na chrápání, musíme přesně odlišit, zda má pouze kosmetický problém, tedy že v noci způsobuje hluk, který obtěžuje okolí, nebo zda trpí spánkovou apnoe, což už je problém čistě medicínský,“ zdůrazňuje primář Jirák.
„Syndrom spánkové apnoe také podle toho, kolik pauz bez dechu má pacient průměrně během hodiny, což určí speciální přístroje, jež dech monitorují. Do pěti pauz za hodinu je to ještě v normě, více epizod už považujeme za problém. Mezi svými pacienty mám i takové, kteří mají za hodinu přes sto epizod, to je ale extrém.“
Naprosto vyčerpávající je už třicítka apnoických pauz za hodinu - to znamená, že se tělo budí a bojuje o dech prakticky každou druhou minutu! Není divu, že se člověk ráno cítí jako zbitý.
Pohled do hlubin těla
ORL specialisté mají k dispozici řadu diagnostických postupů a spolupracují s neurology. Kromě diagnostického pohovoru pacient podstoupí rentgen, změření nosní průchodnosti, speciálně vedené endoskopické vyšetření dýchacího ústrojí.
„Během něj se snažíme zjistit, kde přesně se nachází případná překážka,“ říká primář Jirák. Pacienti jsou také odesíláni na lůžkové oddělení, kde proběhne spánková monitorace za pomoci malého přístroje. Pokud odhalí více než 15 apnoických epizod za hodinu, objednávají pacienta do spánkové laboratoře na takzvanou polysomnografii, tedy podrobné vyšetření spánku během celé noci.
Speciální vyšetření nabízejí i na klinice Lente: „V našem centru posledních několik let u všech pacientů provádíme vyšetření DISE čili Drug induced sleep endoscopy. Při něm navodíme medikamenty spánek a za pomoci kamery a fibroskopu hledáme přesnou příčinu uzávěru pacientových dýchacích cest,“ říká doktor Pavelec.
Jakmile je ve spánkové laboratoři stanovena diagnóza syndromu spánkové apnoe, je možné zahájit léčbu. Při ní je nejprve využita malá nosní maska s přístrojem CPAP (Continuous Positive Airway Pressure). „Masku si pacient nasadí na spaní a přístroj uložený na nočním stolku mu udržuje přetlak v dýchacích cestách. Kontroluje dýchání, a když zjistí, že se člověk nenadechl, jak měl, včas mu pomůže dodechnout. Výsledkem je, že se pacient třeba poprvé po 20 letech vyspí,“ popisuje primář Jirák.
Operace? Laser, radiofrekvence a plazma
Zhruba dvě třetiny lidí se spánkovou apnoe jsou s přístrojem spokojeny, třetina jej používat nechce. Těm tedy lékaři nabízejí operaci, stejně jako lidem, kteří pouze chrápou a potíže s nočním nedýcháním nemají. Podle toho, v které části dýchacího ústrojí lékaři diagnostikují problém, mohou zasáhnout operačně.
Kvůli řešení chrápání lze narovnat a ztenčit nosní přepážku (septoplastika), zmenšit sliznice nosních skořepin (mukotomie), odstranit větší čípek a zmenšit měkké patro (uvulopalatoplastika), někdy je třeba zmenšit kořen jazyka nebo odstranit mandle.
„Ke zmenšování sliznic se dnes používá nejen laser, ale nověji i radiofrekvenční energie, díky níž je výkon pro pacienta méně zatěžující,“ říká primář Jirák a dodává: „Je ale opravdu důležité nejprve vyloučit syndrom spánkové apnoe. Před lety, když nastal boom laserových center, stála na prvním místě operace patra před podrobnou diagnostikou. Operací se sice vyřešilo chrápání, ale nikoliv případný opravdový zdravotní problém - přestávky v dýchání. Protože mnozí lidé, ačkoliv syndromem spánkové apnoe trpí, po takové operaci opravdu nechrápou, není v jejich okolí nikdo, kdo by je nutil zajít k lékaři. Prostě nikoho neruší a hledat původ svých zdravotních obtíží v nekvalitním spánku je nenapadne. Těžko řešitelný vysoký tlak, infarkt nebo mozková mrtvice u mladých lidí - i tak se může syndrom spánkové apnoe projevit.“
Klinika Lente je referenčním centrem spánkové chirurgie pro klinické zkoušky. Před dvěma lety tu jako první u nás vyzkoušeli operace s využitím energie plazmy.
Zdravotní rizika Neřešený syndrom spánkové apnoe přináší řadu zdravotních rizik: hrozí vysoký krevní tlak, deprese, infarkt myokardu, srdeční selhání či mozková mrtvice. Lidé s tímto syndromem mají také tendenci řešit problém alkoholem a léky na spaní. |
„Operujeme plazmou neboli koblací většinu pacientů se syndromem obstrukční spánkové apnoe. Dnes je to nejlepší metoda pro operace v hltanu. Název koblace je z anglického ColdAblation neboli odpařování tkáně za pomoci relativně studeného obláčku sodíkových iontů, které vznikají na konci plazmové sondy působením radiofrekvenčního proudu na fyziologický roztok. Tkáň postupně odsáváme za výtečné kontroly krvácení. Pooperační stav například po odstranění mandlí je daleko méně bolestivý než u klasických metod. Pacient odchází ihned domů,“ zdůrazňuje doktor Pavelec.
Dodává, že se díky pokračujícímu mezinárodnímu výzkumu rýsují i další léčebné možnosti. Nová operační metoda by se u nás mohla v klinických zkouškách objevit na konci letošního nebo počátkem příštího roku.
Zvuk nadbytečných kilogramů
Chrápání a apnoický syndrom často postihují lidi s nadváhou a obézní. Nadbytečné kilogramy se totiž ukládají i v oblasti krku, kde zbytňují tkáně, prostor pro dýchání se zužuje a pacientům se o to hůř nadechuje.
Pokud člověk s nadváhou zhubne 10 procent své hmotnosti, sníží se počet jeho epizod bez dechu o 40 procent. Jestliže tedy například váží 120 kilogramů a zhubne na 105 kilogramů, jeho apnoické pauzy klesnou z 20 na 10-12 za hodinu.
Podstatně se tak sníží zdravotní riziko, protože do 15 epizod za hodinu jsou důsledky na zdraví statisticky výrazně nižší a syndrom spánkové apnoe je hodnocen jako lehký.
Tento článek vyšel 20. března 2015 v magazínu Rodina DNES. Celé téma si může stáhnout ZDE.