iDNES.cz

Radyně, Velhartice, Kašperk. Senioři vyrábějí ze dřeva hrady a zámky

  9:01
Společnému pokoji v Domově Clementas v Janovicích nad Úhlavou na Klatovsku říkají jeho klienti, Václav Koláček a Miroslav Votýpka, obývací dílna. Stoly mají plné, protože na nich lepí a stavějí. Okolo stěn jsou v taškách a krabicích dřevěné hranoly, destičky a kvádříky. Oba osmdesátníci se totiž začali věnovat novému koníčku. Z dřevěných odřezků a dílků stavějí hrady, zámky a jiné zajímavé památky.
Klienti Domova Clementas v Janovicích nad Úhlavou Václav Koláèek (v popøedí) a...

Klienti Domova Clementas v Janovicích nad Úhlavou Václav Koláček (v popředí) a Miroslav Votýpka našli společnou řeč. Vyrábějí hrady a zámky ze dřeva. | foto: Pavel Pechoušek

Chlapi si rozumějí nejen při stavění, ale dobře si spolu i popovídají. „Nestíháme, máme moc práce. Den nám uteče jako nic, a když je hezky, tak nic neuděláme. Když prší, stavíme. Dáme si pivo,“ přiznává Václav Koláček, který se stavěním začal v domově jako první.

Celý život sice pracoval jako truhlář, ale na zábavu neměl čas. Až nyní, v Clementasu. Jeho prvotinou byla zřícenina hradu Radyně, kterou věnoval plzeneckému kroužku dětí. Následoval model Kašperku, Velhartic, rozhledny Bolfánek u Chudenic. Všechny své výtvory věnoval pečovatelkám.

Pak se do pokoje přistěhoval nový spolubydlící Miroslav Votýpka a začali stavět spolu. Jejich společným dílem je mlýn Doroty Máchalové známý z filmu s Čerty nejsou žert.

„Já zatím nic nevybírám, o ničem nerozhoduji. To musí šéf!“ usmívá se Miroslav a ukazuje na Václava. Nyní už si každý staví svůj model. Jeden má v plánu postavit vodní zámek v Červené Lhotě a druhý pomalu lepí kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy, který je dominantou Železné Rudy.

Oba muži se shodují, že nemohou stavět stejnou věc, ale každý něco jiného. A jestli si vzájemně radí? „Jo, on mi poradí,“ culí se Václav. „Bez komentáře. Tohle tady mám furt. Jsem s ním celé dny. To mám za trest,“ na oko se zlobí Miroslav.

Už před nástupem do domova sociální pracovnice zjišťuje, jaké záliby jejich budoucí klienti mají. „Koníčkem a zálibám se v domově přizpůsobuje i program organizovaný zaměstnanci domova,“ vysvětluje sociální pracovnice Nikola Velkoborská. Někdo se věnuje například řezbařině, jiný třeba malbě.

„Klienty to maximálně baví, jsou moc spokojení. Od příbuzných pak máme jedinečnou zpětnou vazbu, že u nás úplně rozkvetli,“ těší vrchní sestru Martinu Kolářovou.

zpět na článek