Tady si rozhodně užijete pohyb ve volném terénu a objevitelské nadšení. Současně ale budete tvrdě konfrontováni s náročnou orientací, zejména když čerstvý sníh pokryje nevýrazné lesácké cesty a neprošlapané stezky, které úplně splynou s okolím. Ostatně pro nás test orientace skončil silně diskutabilním výsledkem. Zjistili jsme totiž, že to, co nám zobrazuje mapa, je v reálu úplně jinak.
Kromě romantických skal tu při zimním putování natrefíte v tiché bílé pustině i na drobné památky, o nichž jste asi sotva měli tušení. A občas se se mezi kmeny stromů otevře parádní výhled.
Zkušení cestovatelé oprávněně tvrdí, že krásy Chřibů nejvíce vyniknou na podzim. Mají pravdu. Avšak i zima jim dodá osobité kouzlo. Na první lednovou výpravu se nevydáváme z Osvětiman, nýbrž od hlavní komunikace Brno – Uherské Hradiště a to z autobusové zastávky Buchlovice, Buchlov rozcestí, kde se napojujeme na Cyrilometodějskou stezku.
První krátký úsek vede po zelené značce, následně ji střídá červená. Paralelně s ní tu prochází část okruhu naučné stezky Putování s hřibem Chřibákem a rovněž cyklotrasa. Zpočátku klesáme do půvabného údolí. U rozcestí Na Pile se nachází prostorný přístřešek s vnitřním ohništěm, kde se dá pohodlně zabivakovat.
Od Čertovek ke Dvěma hlavám
Z údolí nás dlouhé táhlé stoupání přivedlo ke křižovatce pod Hroby, kterou zdobí lidový obrázek Panny Marie Sněžné. Sem jsme symbolicky dorazili v husté chumelenici, odtud už pokračujeme bez značení přímo k jihu. Podle mapy by zde měla být jedna lesní cesta, avšak v reálu jsou dvě.
Osvětimanské skály (Čertovky) vábí trampy i horolezce.
Nejdříve se držíme té vrchní, která ovšem končí u posedu. Měníme ji za její blízkou sousedku a pozorně sledujeme temeno kopce po pravici. Brzy mezi bukovými kmeny spatřujeme obrysy pískovcových útesů. Tady orientace klapla na jedničku. S přehledem identifikujeme i zasněženou pěšinu a po pár minutách stojíme pod buclatými věžemi Osvětimanských skal. Místní jim říkají Čertovky. To proto, že tady se podle pověstí nacházela brána pekel, ze které rohaté nestvůry vycházely na zemský povrch provozovat své nekalé rejdy. Nicméně existuje i pozitivní varianta pověsti. Podle ní tam čerti opékali darebáky a chamtivce.
Teď, v mlze a za pošmourného počasí, má miniaturní skalní město Čertovek tajuplný temný ráz. Ani se nedivíme, že naši předkové k ponurým skalám uprostřed kopců daleko od vesnice vzhlíželi s bázlivým respektem. Čerstvý sníh ještě více zvýraznil všechny prohlubně, misky i voštiny a zbrázděný povrch skal proměnil na abstraktní výtvarné dílo.
Severní brána Trpasličího města
Od Čertovek pěšinka neomylně směřuje k sousednímu Trpasličímu městu. To se prvně ohlásí bizarně modelovanou skalkou, která vypadá jako kus děravého ementálu. Samotné Trpasličí město se nachází opodál.
Najednou spatříme plochý blok pískovce, který zdálky připomíná vcelku pravidelný kvádr. Z blízka je ovšem vidět, jak je provrtaný soustavou dutin, které se podobají zmenšeným krasovým jeskyním. A právě ty vzbuzují dojem miniaturního podzemního města ukrytého uvnitř kvádru pískovce.
Z lesa se najednou vynořila skupina výletníků. „Už jsme byli na Zikmundově skále, ta je tady nejlepší,“ povídají.
Trpasličí město. Uvnitř bloku pískovce se schovává tajemný svět.
Z Trpasličího města ještě sestupujeme kousek dolů, kde se schovává poslední z útvarů – Dvě hlavy. I u něj je jasné, jak přišel ke svému jménu. Stačí se správně podívat a lehce nechat pracovat fantazii. My se potom vracíme zpět na Cyrilometodějskou stezku
Ve stopách poutníků
Zikmundova skála se stala naší další inspirací. Tentokrát vyrážíme z Osvětiman, máme v plánu zhruba desetikilometrový okruh. První rozehřívací půlhodinu absolvujeme po žluté. Necháváme za sebou malebnou louku a kousek od zatáčky zabočujeme doprava na lesní komunikaci s pevným povrchem. Tady už leží sněhová pokrývka bez jediné lidské stopy.
Za další čtvrthodinu bychom měli narazit na skálu Pilařku. „Tak skálu jsme před chvílí minuli,“ zahlásila parťačka, která si právě načetla mapu v telefonu. Jsem stará konzerva a zapřisáhlý odpůrce všech chytrých přístrojů, přesto se potupně nechávám vést mobilem.
Pilařka se schovává v hustém stinném porostu jehličnanů.
Pátrání je úspěšné. Za okamžik se před námi vynořila pitoreskní skalka pokrytá bílou čepicí. Taková jednohubka připomínající přerostlý květák. Z cesty nemohla být vidět, protože tam typickou prosvětlenou bučinu Chřibů nahradil hustý porost mladých smrků. Poloha v mapě ale seděla.
Vytrvale stoupáme lesní komunikací. Zanedlouho po levé straně míjíme památník, který nám připomíná, že putujeme starou poutní cestou, kudy se ubírali věřící k hradišti svatého Klimenta. Komolý jehlan památníku zdobí kovová kotva, boční stěny jsou ozdobené reliéfy, kde se duchovní témata prolínají s odkazem Velké Moravy. Místu se rovněž říká U Bolavého dubu. Rozhlížím se kolem sebe, vzrostlé duby zde na opačné straně vidím dokonce dva, ale oba jsou evidentně zdravé. Nicméně ještě nedávno se zde košatil starý pokroucený deformovaný strom, podle něhož místo získalo neobvyklé pojmenování.
Mrazivá zimní idylka u cesty k památníku leteckého neštěstí
Začalo pořádně foukat a návětrnou stranu kmenů stromů ozdobily pruhy sněhu. Pár minut od památníku dosáhne poutní cesta předělu. Doprava odbočuje nevýrazná lesní cesta, kterou zobrazuje i mapa. Po ní bychom měli pokračovat dál. Po pár krocích se objevují další zaváté lesní cesty, a díky sněhu nejde poznat, jestli už zarůstají, nebo jsou stále využívány. Raději nechávám parťačku kontrolovat mobil.
Správný směr nám potvrdil až památník leteckého neštěstí. V zimě roku 1947 zde zahynuli dva piloti, když jejich stroj v mlze narazil do stromů. Oficiálně se příčinou tragédie stala nekázeň, přesněji neuposlechnutí rozkazu. Šeptanda tvrdí, že se piloti záměrně odchýlili z trasy, aby se mohli zastavit na svatbě.
Na obzoru Bílé Karpaty
I za památníkem chvílemi tápeme. Těch širších lesních cest je tady na malém prostoru mnohem více, než ukazuje náš nejsledovanější mapový portál. Znenadání se uprostřed lesa vynořila skupina jezdců na koních.
„Jestli jdete k Čertovce, tak se dejte přímo úžlabinou. Tam ji najdete,“ poradili nám. „Je to skalní stěna, shora není vidět,“ upřesnili. Ano, přesně k Čertově skále, alias Čertovce, máme namířeno. Jak vidno, kolem Osvětiman se to v minulosti opravdu bohatě hemžilo svatými i rohatými.
Horní partie Čertovy skály
Kamenné moře skalního útvaru Vrtalky
Dáváme na rady koňáků a prudkým žlebem, kde občas protéká potok, se spouštíme dolů a brzy stojíme u paty vysoké skalní stěny. Impozantní stěně Čertovy skály sekunduje z protilehlé strany další půvabné seskupení obřích pískovcových balvanů pojmenované Vrtalka, která evokuje kamenné moře nebo balvanitý proud. Vysoko nad Čertovou skálou ještě matně registrujeme obrysy jiného útvaru.
Vracíme se zpět nahoru nad žleb, abychom se přesunuli k legendární Zikmundově skále. Krátce obdivujeme balvany pískovce rozházené po blízkém lese.
Po chvíli samozřejmě zjišťujeme, že jsme na úplně jiné cestě, než chceme být. Opět tedy přichází na řadu mobil. Zikmundovka se nakonec vynořuje úplně z druhé strany. Oproti starším snímkům se to tady hodně změnilo. Průsek, kde se tyčil Buchlov, trochu zarostl. Naopak z části východní půle stromy zmizely. Tím pádem se otevřel vynikající výhled do podhůří k Buchlovicím, Starému Městu a na protilehlé Bílé Karpaty.
Chaos na mapách i v terénu
Zikmundovu skálu tvoří masívní věž a sousední plochý balvan se slují, kde se dá nouzově zabivakovat. Portál sluje zdobí nápis, který nese dataci 7. listopadu 1821. A pravděpodobně připomíná majitele zdejšího panství hraběte Zikmunda I. Berchtolda. Ten mimochodem už roku 1848 zpřístupnil hrad Buchlov veřejnosti.
Masivní věž Zikmundovy skály
Od Zikmundovy skály bychom rádi stihli ještě poslední z tamních útvarů – Kulatinu. Ale tíží nás čas. Navíc preferované snímky na fotomapě nepůsobily příliš atraktivně. Byla to kardinální chyba, protože ve skutečnosti je to krásná skalní věž.
A zjistili jsme také, že Kulatině se říká i Čertova hlava i Bába. Přitom vždy jde o stejný útvar položený východně od nejvyššího bodu nad stěnami Čertovy skály. Mapové, cestovatelské a fotografické portály v tomto místě obsahují spoustu chyb. Dokonce sem mylně přiřadily i snímky Pilařky. Stejný chaos panuje i v terénu, kde se kříží řada lesních cest. Nejsrozumitelnější výcuc informací přináší portál pro keškaře (GC8RKY3).
Úchvatný výhled ze Zikmundovy skály
Finální sestup dolů do údolí Hruškovice se nese v podobném módu. Avšak směr je jasný, a nakonec přímo naproti osvětimanskému skiareálu dosahujeme dna údolí. Toto lokální centrum zimních radovánek potěší nenáročné sportovce příjemnou sjezdovkou i mírnými cenami. Počet lidí na svahu je ale přiměřený, vleky jedou naplno a rovněž milovníci lyžování zde si užívají svoji sezonu.
Může se hoditNávštěvu všech útvarů lze dobře zakomponovat do okružního výletu či celodenního putování. Osvětimany jsou i o víkendu vcelku slušně pokryty autobusovou linkou do Starého Města. Podobná je také obslužnost z Kyjova. Tato linka patří do IDS JMK. Některé dálkové spoje rovněž zastavují přímo uprostřed Chřibů na zastávce Buchlovice, Buchlov rozcestí. Internet |