Velikonoční neboli pašijový týden začínal Květnou nedělí, kdy se v kostelech světily "kočičky" (jíva -salix caprea) či březové nebo lískové větvičky nařezané po masopustu. Ty měly velkou ochrannou moc proti ohni, blesku a nemocem. Dávaly se za zrcadla, obrázky či za krucifix.
Proti bolení v krku se měly polknout tři bobule "kočiček". Sedláci posvěcené větvičky zapichovali do rohů svých polí. Kočičky se dávaly i na hroby a na kříže při cestách. Měly mrtvým přinést klid.
Před Velikonocemi se v domácnostech dělal velký úklid.
Zelený čtvrtek
Vlastní velikonoční svátky začínaly Zeleným čtvrtkem. O Zeleném čtvrtku se mělo jíst hodně vaječných jídel a čerstvé zeleniny, což dodávalo sílu a zdraví. Mnohde se vařily polévky z mladých kopřiv. Ve čtvrtek se barvila vejce, neboť ta dávají pohlavní sílu.
Barvení vajec
Zvyk barvení vajec je doložen již v 16. století. Nejoblíbenějšími barvami byla červená a modrá. Podle tradice přinášel vejce tzv. velikonoční zajíc. Například na Karlovarsku se pojem "velikonočního zajíce" vžil až kolem roku 1900. Není známo, proč se velikonočním komerčním atributem stal právě zajíc.
Před Velikonocemi se do mísy či talíře s hlínou zasela trocha obilí, vesměs ječmen či oves. Vzrostlá setba se zdobila obarvenými vejci a keramickou figurou zajíce. Hospodyně pekly mazance, opatřené nahoře znamením křížku.
Zvony odlétají do Říma
Ve čtvrtek ráno odlétaly zvony do Říma, místo zvonů zvali lidi ke mši kluci s řehtačkami, kteří třikrát denně obcházeli vesnici a lidé je obdarovávali dobrotami.
Velký pátek byl nejpřísnějším postním dnem roku, směla se jíst jen určitá postní jídla. Nevykonávaly se žádné zemědělské práce - nesmělo se hýbat zemí, do níž byl položen Kristus. V noci ze čtvrtka na Velký pátek mohli šťastlivci hledat a najít skryté poklady, protože se prý země sama otevírala.
Bílá sobota
O Bílé sobotě v devět hodin ráno se vrátily zvony z Říma a odzvonily půstu. Po zaznění zvonů si lidé v tekoucí vodě omývali tváře, aby byli krásní a neměli vyrážku. Svěží voda také posilovala oči. Mokré tváře a ruce se nesměly osušit, jinak by se kouzlo zrušilo. V sobotu večer se všude slavilo Vzkříšení Krista, což byla velká církevní slavnost, jež sestávala z bohoslužby a obchůzky věřících obcí. V oknech domů svítily svíčky. Rovněž náměstí a rynky krášlily svíce na velkých podstavcích.
Velikonoční neděle
Velikonoční neděle byla slavností jara, nepracovalo se, skončil půst. V kostele se světívaly pokrmy - maso, vejce i pečivo.
Na návsích vyhrávaly muziky a mládež rámusila střelbou do vzduchu. Základní ranní povinností bylo popřát rodinným příslušníkům veselé Velikonoce. K obědu se často jedlo pečené kůzle. Někde se konaly odpoledne velikonoční koňské jízdy sedláků do polí, což mělo přinést dobrou úrodu.
Z neděle na pondělí se v noci tajně tzv. sypaly cestičky. Mládenci sypali svým vyvoleným cestu k jejich domu obilím, neoblíbeným dívkám sypali řezanku ze slámy. Někde sypali místo obilí vápno či bílý písek. Vápno se sypalo škodolibě i tam, kde se vědělo o tajném poměru vdané a ženatého.
Velikonoční (červené) pondělí
Velikonoční pondělí bylo ve znamení pomlázky, což byla oblíbená zábava mládeže. Pomlázky se pletly z vrbových proutků, na horách posloužil jalovec. Úder pomlázkou původně znamenal magický úkon ke zvýšení plodnosti žen. Šlehání pomlázkou kluci provázeli celou řadou říkánek a písniček. Za odměnu pak od děvčat, dívek a paní dostávali barvená vejce, peníze, pamlsky a kořalku.
K "mrskačce" patřilo také polévání děvčat vodou, která měla funkci nejen očistnou, ale také ozdravnou a magickou.
Malým dětem rodiče schovávali barvená vajíčka do trávy u domu a děti je musely hledat.
Po skončení pomlázky děti hrály různé hry s vejci. Nejoblíbenější bylo koulení vajíček. Z nakloněného prkna se nechala kutálet mince na vajíčka položená na zemi. Které vejce bylo mincí zasaženo, to dotyčný hráč získal pro sebe.
Staročeské Velikonoce v Kouřimi |