Praděd (1 491 m), nejvyšší vrchol a zároveň nejznámější horský symbol Moravy a Slezska, patří podobně jako Sněžka nebo Radhošť do kategorie „povinných“ turistických cílů. Vystoupit na něj je velice jednoduché, a to i pro lidi, kteří po horách vůbec nechodí.
Kopec samotný je docela plochý a nevýrazný, jeho majestát však obstarává elegantní 146,5 metru vysoký televizní vysílač viditelný desítky kilometrů daleko. Věž vysílače dokonce převyšuje Sněžku a její vrcholek je proto nejvýše položeným místem v České republice.
Malebná osada Vidly
A právě horní část vysílače, nikoli samotnou horu, spatříte při vjezdu do osady Vidly na severovýchodním úpatí Pradědu. Jako východisko k výstupu na Praděd se toto místo moc často nepoužívá, jelikož pro většinu příchozích jsou Vidly tzv. „přes kopec“ a autobusové linky tady velkou četnost spojů nenabízejí.
Vidly utopené daleko od civilizace v hlubokých lesích okolo Střední Opavy patří k nejmalebnějším sídlům v Jeseníkách. Německy se jmenovaly Gabel, což v překladu znamená vidlička. Zřejmě to souvisí vidlicovitým tvarem zdejší říční sítě, kdy se přímo v osadě stékají dohromady čtyři potoky z jesenických hřebenů.
Další možnost o původu názvu nabízí pověst, vyprávějící o hledačích zlata, kteří v říčce Opavě ulovili vidlemi velikého pstruha.
Přestože vládce hor Praděd v pověsti zjevil hledačům hroudu zlata, v okolí Videl se nejcennější kov nikdy netěžil. Opuštěné štoly, jámy a zbytky drtičky jsou památkami na těžbu magnetitu a polymetalických rud.
Z velké části roubená architektura videlských domů dokonale harmonizuje s okolní přírodou. Ze dřeva je i nejcennější místní památka – kaple sv. Hedviky vysvěcená v roce 1930. Její architektura s funkcionalistickými prvky je v jesenické oblasti ojedinělá.
Vějířem Střední Opavy
Pod kaplí svaté Hedviky ve výšce zhruba 780 m začíná 5,5 km dlouhá modře značená trasa k chatě Švýcárna, odkud se pokračuje hřebenovou magistrálou na Praděd. Celkem tedy asi 9 km a 800 m převýšení. Na rozdíl od ostatních výstupových cest na nejvyšší horu Jeseníků je to trasa málo chozená a krajinářsky velmi pestrá.
Architektura domů v osadě Vidly
Kaskáda na zdrojnici Střední Opavy
Pohodlný úvod obstarává Pradědská lesní cesta kolem svižně tekoucí Střední Opavy, která vytváří prakticky nepřetržitě ve skalním korytě drobné kaskády nebo peřeje.
Této části se někdy říká Pradědský příkop a ten má dokonce svou Pradědskou bránu. Jsou to dva úctyhodně urostlé památné smrky, každý z jedné strany cesty. Bohužel jižněji situovaný je už dnes pouze v torzálním stavu, neboť byl seřezán na výšku pěti metrů v důsledku napadení agresivní dřevokaznou houbou sírovcem. Dosud zdravý smrk má typický „jesenický“ tvar (vysoký válec zakončený špičatým kuželem), výšku 36 m, obvod kmene 320 cm a stáří cca 180 let.
Uzávěr Pradědského příkopu vytváří široký vějíř zdrojnic Střední Opavy. Modrá značka sleduje levou, severní větev a strmě stoupá po kamenitém chodníčku vzhůru. Sklon výstupu se zmírní až po dosažení Silonovy lovecké chaty nad Silonovou lesní cestou. Podivné názvy jsou památkou na lesníka ing. Jana Slona - Silona (1897-1984), který se významně podílel na řízení československého lesního hospodářství.
Silonova lovecká chata
Praděd a údolní vějíř Střední Opavy
Od chaty se dá popojít bez ztráty výšky po neznačené pěšině na Kamzičí vrch (1 173 m), odkud je ze skal vidět Praděd z neobvyklého směru nad údolním vějířem Střední Opavy.
Rohatý skot pod Pradědem
Necelých 500 metrů od Silonovy chaty se modrá značka spojuje se žlutou vedoucí od Videlského sedla a obě společně stoupají přes Malý Děd (1 368 m) k chatě Švýcárna. Se vstupem do Národní přírodní rezervace Praděd les řídne a začínají se odkrývat panoramata horských hřebenů hlavně na severovýchodě. Tato část Jeseníků zvaná Medvědská hornatina působí zdálky zatím stále ještě jako panenská oblast souvislých, hlubokých a nedotčených lesů.
Po povinné zastávce v chatě Švýcárna zbývá poslední a nejméně příjemný úsek zdolávání Pradědu – chůze po asfaltu. Úniku ovšem není, protože na vrchol dnes jiná cesta než po asfaltové silnici nevede. A na posledním kilometru se nelze vyhnout ani davům lidí, které míří nahoru od Ovčárny, resp. od Barborky. Pokud je hezký den, můžete se při výstupu na Praděd cítit téměř jako na Václaváku.
Chata Švýcárna
Výstup na Praděd
Praděd je navzdory tomu všemu magicky přitažlivý a krásný a letos dokonce nabízí novou nevšední atrakci. Na severních svazích v okolí Tabulových skal se pase malé stádo skotských krav Highland cattle, které dodává drsné jesenické krajině exotický půvab.
Horský dobytek s hustou srstí a dlouhými rohy sem byl po šesti letech experimentální pastvy přestěhován od chaty Švýcárna. Cílem je zabránit zarůstání horských luk borůvčím a kosodřevinou a uvolnit tak prostor pro vzácné jesenické rostliny. Výsledky jsou prý pozitivní, byť se zdá, že borůvčí a kleč mají nad trávami nejenom na Pradědu zatím navrch.
V dlouhých kalhotách na Sokol
Při pohledu z Pradědu směrem na Vidly upoutá nedaleko pod vrcholem velmi lákavé skalnaté návrší hory Sokol (1187 m). Značená ani neznačená cesta z Pradědu k němu ovšem nevede, v cestě stojí národní přírodní rezervace, borůvčí mnohde až po pás a neprostupná kleč. Na Sokol, který leží mimo národní přírodní rezervaci, se však dá legálně „odskočit“ během sestupu a zpestřit (prodloužit) si tak návrat do Videl.
Pod Silonovou loveckou chatou je třeba zůstat na neznačené Silonově lesní cestě a po ní dojít pod sedlo oddělující Praděd od Sokola. Vzhůru do sedla vede lesní průsek, dále pak chodník. Bez pevné obuvi a dlouhých kalhot to však nejde!
Praděd ze Sokola
Hřbet hory Sokol zdobí soustava skalních útvarů členěných podle puklin a tenkých ploch břidličnatosti do roztodivných tvarů. Záleží jenom na fantazii, zda ve vyčnívajících skalách člověk spatří hejno dračích hlav či něco jiného. Nejvyšší Sokolí skála má stěnu vysokou až 40 metrů. Nejúchvatnější je ovšem Praděd. Je doslova na dosah ruky a to ze strany, která bývá většině návštěvníků pohledově skrytá.
Nejkratší cesta ze Sokola do Videl vede po chodníčku sledujícím protáhlý rozvodní hřbet hory směrem na severovýchod. V minulosti tu vedla hranice mezi vratislavským biskupstvím a územím Řádu německých rytířů, což dokládají staré placaté hraniční kameny z místního břidličnatého kamene fylonitu. Některé jsou již zpola zasypané jehličím, jiné ční hrdě do výšky jako kdysi a ukazují nejkratší, i když ne zrovna nejpohodlnější cestu-necestu lesem do Videl.
Může se hoditJak se tam dostat Výstupy na Praděd podle návštěvnosti Mapa |