ZANIKLÉ TRATĚ: Nedokončená dráha do Brušperku vedla skrz činžák

Mapa drah Vítkovických železáren s vyznačenou trasou místní dráhy Mariánské Hory – Brušperk z let 1948–1975

Jako první se o zřízení dráhy mezi Mariánskými Horami a Brušperkem začal v roce 1914 zajímat významný ostravský advokát a mecenáš doktor Edmund Palkovský. Koncese z téhož roku mluví o šestnáct kilometrů dlouhé trati s parním provozem. Přípravné práce ovšem zhatila první světová válka.

Po válce zase Palkovskému chyběly peníze, koncesi proto prodal Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu (VHHT). To okamžitě změnilo projekt. Trať měla vycházet z drobné dráhy Vítkovice – Zábřeh Pískové doly a končit měla v Krmelíně. Protože se stavělo podle původní koncese, pořád se mluvilo o místní dráze Mariánské Hory – Brušperk.

V roce 1930 byla trať uvedena do provozu, parní vlaky a parní motorové vozy vyrážely z Vítkovic od starého ředitelství železáren, pokračovaly dnešní Ruskou ulicí a teprve za stanicí Zábřeh pošta začínaly vlastní samostatné koleje.

52 fotografií

Hned za odbočkou byla největší kuriozita tratě, dráha tam procházela skrz dům pro úředníky VHHT. Činžák byl postaven až rok po zprovoznění tratě, takže si projektanti museli s existencí kolejí poradit. V levé části budovy při pohledu k Vítkovicím vyprojektovali mohutný průjezd. „Tunelem“ jezdily jak parní stroje, tak o čtyři roky později, kdy byla trať elektrifikována, také elektrické motorové vozy. Teprve po mnoha letech byly koleje přeloženy do průjezdu pro automobily a původní otvor zazděn.

Od roku 1930 končila dráha na provizorní konečné v Hrabové. Existovaly sice plány na protažení kolejí teď už opravdu do Brušperku, vypukla však druhá světová válka, a tak se opět nestavělo. Po jejím skončení se situace zdála být lepší a opět se začalo stavět. V říjnu 1948 dojely první soupravy na konečnou v Hrabové-Ščučí a trať se stavěla dál, na Novou Bělou. Zhruba 1 300 metrů za konečnou už byly položené koleje a nataženo trakční vedení, zbytek úseku byl rozestavěný.

Křižování tramvajových souprav ve výhybně Břehy. V popředí je menší mostní objekt, vlevo již nepoužívané světelné návěstidlo z dob Elektrických drah VŽ. GPS: 49.7772731N, 18.2764028E

Jenže na začátku 50. let přišel pokyn shora stavbu zastavit. Do Nové Bělé jezdily levnější autobusy. V roce 1960 úřady rozhodly rozestavěnou část trati snést. Nakonec ani úsek z roku 1948 na tom nebyl nejlépe. Kvůli rekonstrukci Místecké ulice byl mezi kinem Edison a Hrabovou-Ščučí provoz v roce 1975 ukončen.

Za zbytky Komarka do Hrabové a ještě dál

Paradoxní je, že místní dráha Mariánské Hory – Brušperk nikdy nedorazila ani do Mariánských Hor, ani do Brušperku. Trať vedla jen ze Zábřehu do Hrabové. Místní ji pojmenovali Komarek podle parních motorových vozů. Tato přezdívka dráze vydržela i po zavedení elektrického provozu. Kvůli rozvoji ostravské aglomerace je těžké v některých místech najít zbytky staré trati, ale opět jsme se snažili toho do reportáže natočit co nejvíce.

Začneme v Zábřehu u domu pro úředníky Vítkovického horního a hutního těžířstva. Ukážeme vám, kudy kdysi projížděly vlaky. V době parního provozu byste asi nad „tunelem“ bydlet nechtěli.

Obytný dům pro úředníky Vítkovického horního a hutního těžířstva. Vlaky původně projížděly průjezdem v levé části domu, kde je dnes prodejna. Teprve později byla trať převedena do průjezdu pro silniční dopravu. GPS: 49.8060444N, 18.2495378E

Podíváme se na místo původní zastávky Zahrádky i k někdejšímu kinu Edison. Natočili jsme původní nákladní rampy bývalého Benzinolu v Hrabové, kam nákladní vlaky vozily cisterny s benzinem.

Objevili jsme také asi poslední hraniční kámen s písmeny MHB, tedy Mariánské Hory – Brušperk. Byl zarostlý mechem, takže najít ho v hustém porostu nám trvalo opravdu dlouho.

Zamíříme také k výhybně Břehy, ke zbytkům ocelového mostku nebo měnírně, která měla napájet navazující úsek trati do Nové Bělé. Samozřejmě jsme nezapomněli na největší současné lákadlo trati, hlavně pro děti. Přímo v místě bývalé smyčky Hrabová-Ščučí dnes na soukromém pozemku stojí vzorně opravená skříň motorového vozu číslo 9, který byl v roce 1927 vyroben pro společnost Moravských zemských drah. Před ním se navíc skví jeden z mála dochovaných kilometrovníků. Má hodnotu km 5,2.

Lokomotiva 1-29 s vlečným vozem v Hrabůvce před elektrizací místní dráhy. Vlečný vůz pocházející ze série č. 104 až 106 byl vyroben v roce 1931 již s určením pro budoucí provoz s elektrickými motorovými vozy.

Nedaleko od něj pak stojí také historická staniční budova. Od roku 1930 stávala na konečné v Hrabové, když byla v roce 1948 trať prodloužena, převezli ji do Ščučí.

Pátrali jsme také v nedokončeném úseku. Objevili jsme třeba opuštěný betonový mostek s datem vzniku a přesnou kilometráží. Prošli jsme se po pětimetrovém náspu v Nové Bělé a natočili také dokončený most přes ulici Na Šancích. V reportáži uvidíte i úplně poslední rozestavěný objekt, pilíře mostu přes Mitrovickou ulici.

Stavba místní dráhy Mariánské Hory – Brušperk skončila v začátkem 50. let 20. století. Od té doby nikdo plány na její obnovení či dokončení z prachu nezvedl.