Tato ulice začíná básní. To není žádná poetická nadsázka, ale suché konstatování, protože na budově Zlatý anděl u metra Anděl na začátku Plzeňské jsou fakt napsané verše na fasádě. „Ale ta věž byla velká. Anděli, velká i tobě? Chartres byl velký – hudba sahala nad nás a za nás“. Rainer Maria Rilke. Ale to jsem si musel najít.
O pár metrů dál, je další zajímavost – pamětní deska ve tvaru nárazníku vagonu z roku 2018 na budově prodejny bot. Je věnována továrníku Františku Ringhofferovi, protože ta prodejna ve skutečnosti byla původní tovární hala, kde se vagony vyráběly.
Plzeňská má opravdu hodně tváří, a to i na ulici, která má osm kilometrů, aspoň tolik jsem jí naměřil. Nalézá se na ní les, skály, rybník, jeden zámek, muzeum trabantů a další bizarnosti. Hřbitov, samozřejmě. Skoro se divím, že tato ulice nemá vlastní moře.
Ulice vede skrz lokality Klamovka, Kavalírka, Kotlářka, které se vzájemně i Pražanům samozřejmě pletou, ale od Smíchova přicházejí opravdu v tomto pořadí.
Malostranský hřbitov na Smíchově
Když začneme exkurzi od dolní smíchovské části, jako první mineme po levé ruce Malostranský hřbitov, který je zajímavý nejen tím, že není na Malé Straně. Ale byl to hřbitov Malé Strany, musíte si uvědomit. Za hradbami. Poslední roky už je běžně otevřen, což však dříve vůbec neplatilo. Nejznámější hrob patří takzvané svaté holčičce a hřbitovu dominuje pomník biskupa Leopolda Thun-Hohensteina, který vypadá, jako když si odskočil na hřbitov číst v knížce.
Pohled do areálu Malostranského hřbitova od brány
„Je to náhrobek z litiny od Václava Prachnera. Náhrobek je opředen spoustou legend, možná znáte tu o té šlechtičně, která poslala kočího, ať tomu nebožákovi otočí stránku, on odmítl, ona to udělala a pak tam bloudí, protože byla prokleta,“ vypráví spisovatel Josef Pepson Snětivý, který napsal o Praze několik knih.
Nechme biskupa číst, a už je tu lokalita Klamovka. Ta je známá především skrz zahradní restauraci stejného jména, ve které visí proslulý obraz „Košířská madona“, ve skutečnosti kolorovaná fotka prsaté modelky – tedy už její kopie, protože obraz byl před lety ukraden. Ale na křižovatce Klamovka stojí také malá barokní kaple a v parku zdobný altán.
Novogotický altán v parku Klamovka slouží jako malá galerie.
Na Kavalírce vykukuje na křižovatce bývalá usedlost Buďánka (on je to zbytek celé osady), symbol pražského památkového aktivismu. Není to Buďánka, podle vzoru „žena“, jsou to ta Buďánka, aby bylo jasno. Už v devadesátkách moji kolegové novináři upozorňovali na její chátrání. Ještě pamatuji, jak měla na střeše nápis „Primátore Koukale, padám na tvoji hlavu“. Nespadla ani na Pavla Béma, ani na Adrianu Krnáčovou a už to vypadá, že se opravuje. Dnes má na „střeše vzkazů“ nápis – už ne úplně dobře čitelný – ale zhruba v tom duchu, že úřad Prahy 5 je tu hospodářem.
Motolská kalvárie
Pokračujeme dál. Na Plzeňskou ulici hledí z výšky opravený čínský pavilonek, součást lesoparku Cibulka. Cibulka už není „tajným tipem“, to možná byla před dvaceti lety. Pro neznalé, je to anglický park s různými romantickými stavbičkami, který si zřídil biskup Thun-Hohenstein, ten co si čte knížku na hrobě, na začátku 19. století. Byly časy, kdy kdo nesquatoval na Cibulce v polorozpadlém zámečku, ten nebyl správný squater, ale řekl bych, že nyní je Cibulka v nejlepší kondici, co ji pamatuji. Prořezaná zeleň konečně odhalila i to, že je areál s čínským altánkem, usedlostí, sochami v parku a umělou zříceninou vlastně jedním harmonickým celkem.
Nedávno rekonstruovaný čínský pavilonek v lesoparku Cibulka shlíží na Plzeňskou ulici.
Kříž nese letopočet 1721.
Plzeňská ulice nevede až do Plzně, jakkoli to tak skoro může vypadat, ale ke Zličínu. Pro mě však symbolicky končí skalnatou „soutěskou“ u motolského krematoria, kde se na skále tyčí velký kamenný kříž datovaný až do 18. století. „Kříž na kalvárii nese letopočet 1721 a je na něm vytesán i kříž maltézský, což není náhoda, protože Motol po jistou dobu patřil maltézským rytířům,“ vysvětluje Snětivý.
Když jsem ke kříži vystoupal, znovu jsem si uvědomil, jak rozmanitá může být jediná ulice.
Na závěr už jen dodatek: samozřejmě nevylučuji, že někdo najde v Česku někde ještě delší ulici a můj nalezený rekord bude překonán. Tím lépe. Pokud máte tip, podělte se o něj v diskusi pod článkem.