Už když jedu autobusem do Nového Veselí, přemýšlím mimoděk, kdo z lidí sedících vedle na sedačce bude asi Zemanův volič. Hele, tady děda v beranici určitě. Nakonec dojdu k tomu, byť je to klišé, že by ho volil celý autobus. Jsme přece v Novém Veselí.
A to už vystupuji na zastávce u náměstí nedaleko hospody, která se jmenovala U Prezidenta (dnes U Bílé růže) a média v ní vždycky lovila štamgasty, kteří ve volbách všeho druhu drželi palce „Milošovi“. Dům je ovšem černošedý a před polednem v pondělí nenese žádné známky otevření.
Hospodu skutečně bývalý majitel v roce 2013 pojmenoval po Miloši Zemanovi, nicméně pořád u ní stojí jiný prezident – kamenný Tomáš Garrigue Masaryk. Když si sochu fotím, oslovuje mě místní domorodec: „To je jeden z mála Masaryků, kterého nikdy neodstranili,“ vysvětluje mi. „A pak ještě ten v Křižanově,“ dodává po chvilce přemýšlení. Nebát se a stát – když budu parafrázovat heslo velkého T. G. M.
Hospoda U Bílé růže se dříve na počest Miloše Zemana jmenovala U Prezidenta.
Socha T. G. Masaryka prý nebyla z náměstí odstraněna ani komunisty.
Jen nevím, proč je na reliéfu vedle Masaryka taková poletující ženština. Jak si později najdu na stránce města, žena láme důtky jako symbol utrpení. Pomník je dílem místního sochaře Julia Pelikána, kterému Masaryk opravdu stál modelem.
Od šlechticů k Zemanovi
Jdu k tvrzi/zámku, jejíž část vlastní prezident Miloš Zeman. Je to jen tři minuty chůze od náměstí. Kromě šlechtických majitelů už je tu na tabuli naučné stezky uveden i „ing. Miloš Zeman“, nicméně malým písmem vespodu tabule.
Kuriózní je, že stavitelka zámku Anna Meziříčská chovala v šestnáctém století takzvané „turecké psy“. Dva darovala básníku Juraji Dalmatinovi, po kterém se údajně toto plemeno jmenuje dnes.
Komplex bývalé tvrze spojený s mlýnem v Novém Veselí. Byt zde vlastní Miloš Zeman. Na tomto snímku je konkrétně vidět mlýn.
Jde o zvláštní budovu, která tvoří jeden celek s bývalým mlýnem. Ten má ještě renesanční rysy a krásné venkovní schodiště. Budova tvrze je rozdělená mezi šest majitelů včetně Zemana a propojená v jeden areál se zahradou. Miloš Zeman se tam usadil už v osmdesátých letech a kolemjdoucí si prý pletou majitele se Zemanovou zahradnicí a bodyguardem.
Zemanovo okno je jedno z těch obloukových naproti plotu a občas je za ním vidět uskladněný i jeho nafukovací člun. Tady ve tvrzi Zeman trávil čas hlavně v letech 2003 až 2013. Četl a někdy to vypadalo, že sedí celý natěšený u pevné telefonní linky, aby mohl zvednout telefon některému z novinářů, kteří potřebovali od „jezevce z Vysočiny“ něco okomentovat.
Vesluje se rukama
Od člunu za oknem se plynule dostáváme k Veselskému rybníku, jehož hráz se nalézá nad tvrzí a mlýnem. Abych byl upřímný, rybníky jsou v krajině kolem Nového Veselí asi tím nejhezčím.
Prezident Miloš Zeman často trávil dovolenou v Novém Veselí na Žďársku.
Veselský rybník se táhne daleko do kraje a uprostřed vodní plochy je i malý ostrůvek. Podle pověsti místo pro rybník našel odsouzenec na smrt, který slíbil, že když mu dají milost, poradí místo pro rybník, který bude dostatečně velký, ale bude mít poměrně krátkou hráz, což se i stalo.
Miloš Zeman zde pravidelně vesluje na svém legendárním nafukovacím člunu Challenger a vesloval tu i předloni, kdy už se jinak pohyboval na invalidním vozíku. Novináře pak nezapomněl poučit, že se vesluje rukama, nikoli nohama, a proto mu nic v plavbě nebrání. Ano, vesluje se rukama. To je potřeba si uvědomit, na to se často zapomíná…
Mimochodem, tady si i uvědomuji, že ta „Zemanova Vysočina“ neodpovídá úplně lidové představě o Vysočině (dejme tomu, krajina kolem Veselého kopce nebo Devíti Skal), protože přece jenom už je to její jihovýchodní okraj, kde se kopce Vysočiny svažují směrem k Brnu.
Jdu po žluté značce ve směru do Žďáru nad Sázavou a napadlo mě obejmout strom. Zeman, jak známo, na Vysočině objímal stromy, aby z nich načerpal sílu, a byla by škoda si aspoň jeden také neobejmout. Bohužel ani po dvou kilometrech jsem nenašel vhodný strom – nejsou tu ty důstojné lípy a duby, tak jsem zkoušel obejmout břízu. Ale byla slizká a špinavá. No, nevím…
Takzvaný „Turistický pramen Oslavy“ byl objeven Milošem Zemanem a jeho přáteli.
Se Zemanem je ve zdejší krajině ještě spojen pramen řeky Oslavy, který prezident spolu s přáteli objevil (dokonce je to uvedeno na tabulce na boudičce nad pramenem) a pravidelně se tam vracel. Když doklopýtám přes vývraty na odbočce z modré značky do mlází k prameni, víc než cokoli jiného si říkám – sakra, proč zrovna tady? Ale dává to logiku. Oslava dlouhá 99 kilometrů teče právě z úpatí Vysočiny na jižní Moravu a tam se vlévá do řeky Jihlavy,
A to už jsem skoro ve Žďáru nad Sázavou na konci cesty. Pointou celého článku by mohl být fakt, který si právě uvědomuji – že právě ve Žďáru žije největší politický opak a kontrapunkt Miloše Zemana. Ano, Miroslava Němcová.