Pro náš výlet jsme zvolili plán dvoudenního přechodu Hostýnských vrchů s přespáním na vrcholu Hostýna. Přímo tady se totiž nachází nejenom mariánská svatyně Basilica minor, ale také několik poutních domů nabízejících jednoduché, nicméně zcela vyhovující ubytování.
Na západním okraji Hostýnských vrchů představuje ideální nástupní místo město Holešov, odkud vede k Hostýnu několik turistických tras. Vyrazit je možné také ze Zlína, což představuje téměř třicetikilometrovou denní trasu, která prochází například přes známou zoo v Lešné. Obě varianty se potkají v malebné obci Rusava na úpatí Hostýna.
Teprve tady, v Rusavě, si naplno uvědomíte, že jste se ocitli v Karpatech. Malebné dřevěnice se choulí pod úbočími strmých kopců, pokrytých pastvinami a bukovými lesy. Nezvyklé jméno nepochází z Ruska, ale od „rusé“ barvy zdejšího potoka, jehož rezavá voda je způsobena nalezišti železné rudy. Obec také tvoří jakousi enklávu v nejzápadnějším místě původního valašského území. V údolí se zachovalo spousta dokladů valašské kultury a místní tak o Rusavě hrdě hovoří jako o malém Valašsku.
Nejhezčí poutní místo
U obecního úřadu a muzea se chytáme žluté značky a po úzké asfaltce začínáme ostře stoupat k Hostýnu. Výhledy se s nadmořskou výškou začínají postupně vylepšovat a u dřevěné zvoničky sv. Kryštofa již můžeme dobře obhlédnout okolní kopce. Hostýn ale ještě mezi nimi není – teprve po několika dalších kilometrech se z lesní cesty otevře první pohled na lesnatý vrchol s typickou kupolí Baziliky minor na jeho vršku.
Od Baziliky sestupuje mohutné schodiště k opravené vodní kapli s pramenem zázračné vody.
Na Hostýně se nachází třináct kapliček Jurkovičovy křížové cesty.
Závěrečné metry na vrchol jsou strmé a dají zabrat nohám, nicméně odměnou jsou nádherné výhledy na západ, do kraje Hané. V podvečer již na Hostýně panuje klid. Stánky s trhovci jsou zamčené a místo zeje prázdnotou, ve které obzvláště vynikne jeho nádhera.
Navštívil jsem spoustu poutních míst, ale Svatý Hostýn mi učaroval na první pohled. Dominuje mu monumentální Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, jeden z nejvýznamnějších mariánský poutních kostelů u nás. Od Baziliky sestupuje mohutné schodiště k opravené vodní kapli s pramenem zázračné vody. Na okraji vrcholové louky je pak rozeseto několik kaplí a také třináct kapliček Jurkovičovy křížové cesty s jeho typickým architektonickým rukopisem. Na nejvyšším vrcholku Hostýna stojí kamenná rozhledna Rozhledna císaře Františka Josefa I. nabízející kruhový rozhled.
K prameni Dřevnice
Druhý den ráno si vychutnáváme první sluneční paprsky, které prosvěcují zlatavě žluté listy mohutných lip. V kavárně posnídáme povidlový frgál a vyrážíme na 30 kilometrů dlouhou cestu do Vsetína.
Socha portáše (strážce hranic) u rozcestí Klapinov
Hned po pár kilometrech mi to nedá a odbočuji na travnatý pahrbek vlevo do cesty. Na jeho vrcholku nacházím lavičku, postavenou na báječném rozhledovém místě přímo pod korunami dvou buků. Ideální místo na krátkou siestu si bohužel nemůžeme více užít, přece jen je před námi ještě kus cesty.
Celý hřeben Hostýnských vrchů protkává poměrně hustá síť turistických tras, je tedy možné si vybírat z vícero alternativ. Nicméně, protože jsme v karpatském pohoří, není radno podceňovat členitost terénu a hustota vrstevnic na mapě je tak důležitým varováním před náročným terénem. My se držíme přímé trasy směřující po hřebenech ke Vsetínu a z cesty můžeme obdivovat pohledy na výrazné kopce Obřany, Čerňava i nejvyšší bod Hostýských vrchů, kterým je 865 metrů vysoký Kelčský Javorník.
Občas se krajina otevírá a z hřebenových luk lze zahlédnout vrcholy Vsetínských vrchů.
Na rozcestí U tří kamenů se dostáváme na nejvyšší bod celého přechodu. Zde se také nacházejí tři hraniční kameny z konce 18. století, vymezující hranice tehdejšího kelčského, bystřického a lukovského panství. O kus dále se krajina otevírá a z hřebenových luk můžeme v dálce před námi zahlédnout vrcholy Vsetínských vrchů Tanečnice, Cáb a Lušovka.
Kousek od lyžařského areálu Na Trojáku s možností ubytování uhýbáme z hřebene a klesáme po lesní pěšině k prameni řeky Dřevnice. Dřevěná boudička leží hned u cesty a chrání pramen, kde vyvěrá 42 kilometrů dlouhá řeka, jež protéká Zlínem a vlévá se do Moravy v Otrokovicích.
Lesní bar na louce
Před námi je nyní dlouhý lesní úsek, kdy cesta vede střídavě nahoru a dolů. Užíváme si lesního poklidu stranou civilizace a až u Baťkové projdeme po louce s několika pěknými chalupami. Od rána jsme neviděli žádnou hospodu a kromě pramene Dřevnice jsme nenarazili na žádný zdroj vody. Proto nás potěší cedulka přibitá na stromě, stroze oznamující „Bar 3 km“. Na mapě sice žádná hospoda zakreslena není, přesto – jak později zjišťujeme – nejde o fata morganu.
Do cíle už není daleko. Lesní cesta přechází v úzkou asfaltku a klikatí se po kopcích s pěknými výhledy na Vsetínské vrchy, Vizovickou vrchovinu i vzdálenější Moravskoslezské Beskydy.
Lesní bar najdeme u cesty na louce a máme z něj velkou radost, protože všechny lahve již máme tou dobou vypité. Samoobslužný bar provozuje skupina zvaná Valaši vespolek, a v nabídce jsou lahvové nápoje různých druhů i obsahu alkoholu a také několik pytlíků s oříšky. Jsme tu po hlavní sezoně, kdy dle cedulí funguje i pivo na čepu. Po krátkém odpočinku a doplnění tekutin házím do kasičky podle instrukcí částku „dle možnosti a úvahy“ a pokračujeme ke Vsetínu.
Do cíle už není daleko. Lesní cesta přechází v úzkou asfaltku a klikatí se po vrškách s pěknými výhledy na Vsetínské vrchy, Vizovickou vrchovinu i vzdálenější Moravskoslezské Beskydy. První pohled na teplárenský komín a řadu nevzhledných paneláků ve Vsetíně ukončuje dvoudenní romantické toulání Hostýnskými vrchy, které nás nadchly svou krásou i obyčejností zároveň.
Může se hoditDélka trasy: 60 kilometrů, 2–3 dny Ubytování: Poutní dům Hostýn (případně při rozdělení přechodu na tři dny Rusava a Na Trojáku) Ubytování a poutní místo Svatý Hostýn: Odkaz |