Španělské Stonehenge zpřístupnily klimatické změny. Je vítanou atrakcí

Vnitrozemí Španělska teplotními extrémy trpí pravidelně, ale vlna veder z předloňského léta překonala i ta nejpesimističtější očekávání. Naměřené pětačtyřicítky byly opravdu rekordní, podle klimatických studií to byl nejsušší rok za posledních 279 let. Krajina vyčerpaná sluncem také ztrácela vodu mnohem rychleji, než bývá v letní sezoně běžné. Znát to bylo i na stavu vodních nádrží. Jindy mohutná nádrž Valdecanas, zadržující vodu řeky Tajo, byla v srpnu naplněna na pouhých 28 procent své kapacity.

Katastrofické výjevy vyprahlé krajiny v celém regionu Cáceres vyvažoval nevšední zážitek. Ústup vody z Valdecanas totiž odhalil něco, co běžně bývá lidským očím naprosto skryté. Kruhovou megalitickou stavbu, Dolmen z Guadalperal.

Památka dávné minulosti, která je ne náhodou přezdívaná Španělské Stonehenge. Skládá se ze 140 žulových svisle stojících balvanů, ortostatů. Jde o mohutné stavební dílo. Poloměr vnějšího kruhu činí jednadvacet metrů a obepíná pohřební komoru o průměru pěti metrů. Ta byla kdysi přístupná desetimetrovým koridorem, spolu s dalšími chodbovými hroby s bohatou výbavou.

Výčet těch archeologických zajímavostí pak ještě doplňuje dva metry vysoký menhir ve středu kruhu, s tajemnou rytinou připomínající vlnící se tělo hada. Možné také je, že zobrazuje dávné meandry řeky Tajo. Těžko říct.

Tajemství pod hladinou

K tomu, jak správně jej interpretovat, je však třeba ho nejprve vidět. A právě to běžně možné není. Za normálního hladinového stavu totiž není Dolmen z Guadalperal v místě vůbec znatelný. Leží totiž metry pod hladinou, na samém dně Valdecanas.

Dolmen byl objeven v roce 1926, německými archeology. Ti v regionu pátrali po pozůstatcích starořímského osídlení. Obří kamenný kruh, související s mnohem starší etapou dějin, objevili pod nánosem zeminy v říčních náplavech vlastně jen náhodou. Zjistili též, že se v okolí nacházelo několik pohřebišť, zbytky dávné osady, stopy opevnění. Odhady odborníků datovaly původ staveb dva až tři tisíce let před náš letopočet, někteří však přikládali megalitické stavbě ještě větší stáří.

Spekulovalo se o tom, že ke vzniku vnitřního kruhu mohlo dojít už před pěti tisíci lety, a monument by tedy byl starší než anglické Stonehenge ve Wilthsire.

Celá lokalita měla z archeologického hlediska velký potenciál. Tehdy neklidné politické klima výzkumu nepřálo, a na důslednější průzkum už v následujících dekádách nebyl čas.

V roce 1964 pak celá oblast zmizela pod vodou. Byla zaplavena při budování nádrže. Voda pro zemědělství byla přednější. Novodobé vodní dílo tak zakonzervovalo a znepřístupnilo kamenné pozůstatky minulosti, a spolu s nimi i otazníky, které se s Dolmenem z Guadalperal pojily.

Jeho existence se jen tu a tam připomněla, když během suchých let byly obrysy monumentálního kruhu pod hladinou patrné. Zřetelně nad hladinu vystoupil poprvé až v roce 2019. A pak znovu předloni, v létě. To už stál na souši zcela.

Objevená příležitost

Po bezmála šedesáti letech si tak nejen místní mohli prohlédnout skvost, který probouzí fantazii amatérů a svou tajemností dráždí profesionály archeologie.

Ti, kteří k němu vyrazili již v červenci 2022, se ještě museli místy brodit bahnem. V srpnu se už k němu dalo dojít suchou nohou. Té dvouhodinové cesty lidé neželeli. Sucho, které jim dosud jen znepříjemňovalo život, najednou chápali jako vzácnou příležitost, které je třeba využít.

Dlouho na sebe nenechali čekat ani zahraniční turisté. O ně se už ochotně postarali místní. Ať už v roli průvodců, nebo zprostředkovatelů dopravy. „Jakmile se objevil Dolmen, objevili se i cestovní ruch,“ říká Ruben Argentas, místní podnikatel, který si, stejně jako majitelé člunů z Peraleda de la Mata, odkud je to ke kamennému kruhu nejblíže, na převážení turistů slušně přivydělávali.

V době, kdy většina regionu na suchu prodělávala, se pro ně Dolmen z Guadalperal stal výdělečnou senzací.

Současní archeologové se proti tomu zprvu vymezovali, z obav o zachování stavu památky. Postupně však měnili názor, protože zájem o znovuobjevenou zajímavost mohl přispět k oživení výzkumu. Začalo se hovořit o otevření nového archeoskanzenu, o možném přesunu kamenného kruhu na pevnou zemi. Rozběhly se práce záchovné, inventarizační, mapovací.

Vyhlášeno tu bylo i nové chráněné území, které dává Dolmenu rozměr skutečné historické památky.

V celém regionu Cáceres se dnes už tolik neřeší, zda letos vlny veder přijdou. V letní sezoně se epizody drastického horka objevují pravidelně, a s probíhajícími klimatickými změnami jsou ještě horší. Ale v tom neradostném stavu místní objevili novou příležitost. Sucho jim sice hodně bere, ale také něco málo dává.

Dolmenu z Guadalperal, jejich Španělskému Stonehenge, se jezdí podivovat lidé z celého světa.